Mafiáni

Ježišmarjá, další mafiáni, zločinci, gauneři! Upřímně, už mě některé historky z podsvětí o nich lezou krkem. Pozdější Casino jsem viděl dřív, přemýšlím, jak bych oba filmy hodnotil, kdyby tomu bylo naopak. Casino bylo podle mě víc propracované, ale v mnoha ohledech se Mafiánům podobá - kromě herců v téměř identických rolích (o tvůrcích nemluvě) pracuje s myšlenkou, že pracující lidé, co nezabíjí a nekradou, jsou ubožáci. Stejná věc byla zmíněna i ve Vlkovi z Wall Street. I já jsem v komentu u Casina psal o Vlkovi z Wall Street. Nejdřív se mafiánům vše daří, pak se to začne kurvit. I oni se začnou kurvit, jejich ženám se to nelíbí, nebo se začnou kurvit taky. Ten zabije toho, tamten zase onoho, nejdřív jsou spolu, pak už zase ne. Podle určitých pravidel můžou někteří nic, jiní jen něco a hrstka všechno, ale podle zase jiných pravidel můžou ti, co nemůžou nic, zabít ty, kteří můžou všechno, jenomže musí počítat se vším. Ne, vážně, čeho je moc, toho je příliš. (08.01.2018)

Opět ta samá písnička. Tyhle filmy jsou ve všech případech úplně o tom samém a budou se asi točit pořád, protože to ostatní zřejmě baví, i když nechápu co je na tom tak zajímá. Hlavní hrdina se postupně prokouše z poskoka na uznávaného mafiána, je tu boj s jiným klanem, kde zabijou nějakýho hlavního člena a je z toho malér, zabíjejí se tu kamarádi - nepohodlní, jen tak, pak spadne klec atd, atd. (16.11.2018)

Hmm...no co říct, společně s Casinem jednoznačně nejlepší mafiánská gangsterka, kterým nesahají po kotníky ani takové skvělé filmy jako Neúplatní, Scareface, Krycí jméno Donnie Brasco, Tenkrát v Americe, Carlitova cesta či Kmotři! Scorsese je v tomto ohledu bezkonkurenční!...Ještě bych vzpomenul geniální písničkový soundtrack! (05.02.2006)

Kdo mě jen trošku zná, ví, že mám pro tenhle námět obrovskou slabost. Takovou slabost, že si podobné filmy vychutnávám po troškách. Nechci je všechny zhlédnout za pár týdnů a proč ? Protože prvnímu zhlédnutí se žádné jiné nevyrovná. Schovávám si je pro chvíle, jako byla tato. Chvíle, kdy si můžu i sebedelší film vychutnat bez jakéhokoli vyrušování a vše v klidu vstřebávat, ba co víc... Když s úsměvem doposlechnu poslední píseň běžící při závěrečných titulcích a uvědomím si, že několik takových zážitků mě ještě čeká - záměrně říkám několik, protože takové filmy se dneska už netočí a točit nebudou. Tehdejší doba, móda, zvyky, chování a vůbec způsob točení filmů je unikátní a to je to, co na nich miluju... K samotnému filmu snad řeknu jen tohle - obsazení jsem před projekcí neprozkoumával, a proto pro mě byla stará dobrá banda ze Sopránů opravdovou třešničkou na dortu. Už teď se nemůžu dočkat dalšího (bezpochyby) klenotu na pořadníku. Goodfellas, filmový orgasmus za 100%. (22.10.2010)

Mafiánský život je to, co by si chtěl každý užívat až do chvíle, než se promění v odečitatelnou účetní položku. Pak by s ním svůj nudný život již měnil málokdo. Nicméně mne mafiánské pozlátko nikdy moc nelákalo a ani na příběhu ústředního gangsterského tria jsem nic tak úžasného nespatřil. Ono je taky těžké být napnutý, když jsem nikomu z "hrdinů" nic dobrého nepřál a kdyby je přejel parní válec, tak bych titulky přivítal klidně o půl hodinu dřív. To nevypovídá nic o mém náhledu na Scorseseho filmařské umění, ale pouze o touze tvůrců dělat z odpadu společnosti její výkvět a mé výhrady k jejich počínání. (03.12.2015)