Kráľ komédie

Asi jediný film ve filmografii Martina Scorseseho, kde hlavní hrdina není něčím nadaný, protože Rupert Pupkin je úplně mimo. Rupert v podání skvěle hrajícího Roberta De Nira touží stát se uznávaným bavičem. ,,Ne" nebere jako odpověď a každý neúspěch si ve svých myšlenkách dokáže přetvořit na něco úplně jiného. Nakonec se rozhodne unést známého komika a svojí šanci si vydobýt. Nezáleží jak, ale hlavně když se člověk prosadí. Tak nějak jsem soucítil s postavou Jerryho Lewise a myslím si, že už se nebudu tolik divit, když si nějaká slavná osobnost nakopne sem tam nějakého fotografa. I přes De Nirova psychouše a Scorseseho režii musím dát jen 3*, protože to místy byla celkem nuda. (12.01.2007)

Přidám se tady k většině, které se film líbil. Proklínám české distributory, že nechtějí a možná ani neuvažují o vydání King of Comedy. Spolupráce Scorsese + De Niro, jak již sme si zvykli, opět šlape na jedničku. De Niro se v tomto filmu snad i překonává. Neskutečný výkon! Fanda Scorseseho tvorby by si řekl že po výborném Racing Bull musel přece trošku pan Rejža sešlápnout brzu, ale ani náhodou. Přestože De Nira vždy hojně obsazoval hlavně do gangsterek, tak ukázal že tento herec má mnohem širší záběr. Nejvíce mě pobavila scéna, kdy Pupkin spoutanému Langfordovi nechává číst svůj předem (ne)připravený text na tabulích, které se mu všelijak pletou, jsou vzhůru nohama anebo prázdné. Doporučuju! 100% (27.07.2011)

Nervydrásající film, který ve svém nitru ani není komedií, ale spíše sondou do člověka, který chce být za každou cenu slavný a nedokáže si připustit, že by to mohlo být jinak. Král komedie alias Rupert Pumpkin, jehož jméno každý komolí, je postava z masa a kostí, je průměrný, dělá chyby - a tím je obrovsky lidský a pravdivý. (07.03.2007)

Nemůžu si pomoct, ale mě tenhle film naprosto dostal. Robert De Niro zde ukazuje, že nemusí hrát jen agresivně vyšinuté postavy, ale skutečného krále komedie. Ta role je dokonalá, především v tom, že nikdy neztrácí svoje kouzlo. Nikdy nedojde k nějakému skutečně agresivnímu výlevu, ale pořád mu zůstává úsměv. Skvělý kontrast mezi ním a Jerrym Lewisem. Skvěle fungující film s výbornou pointou. Proč nebýt trochu nereálný, když je to podáno v tomhle podivně komediálním duchu. Rupert Pupkin je vyšinutec, který se vám dostane pod kůži. (30.10.2013)

Jak jednou napsal Oscar Wilde „Somehow or another I'll be famous, and if not famous, I'll be notorious.“ A ačkoliv to samozřejmě nebylo myšleno doslovně (protože zrovna Wilde si svoji slávu zasloužil úctyhodným talentem), od dob televizní zábavy se tento postoj stal, nebál bych se říci, motem obyčejného „západního“ člověka. Čím více se pak rozšiřuje počet platforem, které jsou na reprezentaci založeny (např. facebook, instagram, atd.), tím více se stává podobná problematika „vše pro pohledy druhých“ aktuální. Nejen, že dobré věci musejí být vidět, ono musí být viděno úplně všechno. Už nezáleží takříkajíc na obsahu, ale na sledovanosti. Avšak, domnívat se, že sám předmět prezentace bude této nenasytné touze po pozornosti ušetřen, by byl na druhou stranu omyl. Protože mnoha věcem (a řekl bych, že i samotnému lidskému charakteru), prospívá spíše tiché dozrávání než velkohubá halasnost. Právě snaha o viditelnost za každou cenu devalvuje mnoho věcí, které sami o sobě nesou pozitivní konotace. Vezměte si jen ty davy tvůrců, jejichž potřebou již není tvořit, ale mnohem spíše být při tvorbě obdivován (nebo ještě lépe vůbec netvořit, ale mít pouze umělecké manýry). Jak k takovému umění, které ztratilo cele svoji původní funkci přistupovat? Nebo, abych uvedl ještě jeden příklad, taky se ve vašem okolí množí počty bojovníků za lidská práva, jejichž snaha o pomoc druhým začíná (a často i končí) u pouhého ústního projevu o jejich vlastní solidaritě? Vtipné. (06.10.2016)