Kráľ komédie

Nervydrásající film, který ve svém nitru ani není komedií, ale spíše sondou do člověka, který chce být za každou cenu slavný a nedokáže si připustit, že by to mohlo být jinak. Král komedie alias Rupert Pumpkin, jehož jméno každý komolí, je postava z masa a kostí, je průměrný, dělá chyby - a tím je obrovsky lidský a pravdivý. (07.03.2007)

Dlouho jsem měl s tímto filmem problém. De Niro byl vyloženě nesnesitelný a dějově to bylo prázdnější, než moje lednička po týdenním hospodaření bez rodičů. Jenže pak nastoupila absolutně brilantní druhá půlka a především díky ní dávám slabší 4 hvězdy. Protože takhle úžasně absurdní humor si to zaslouží... (26.08.2008)

Na podobně kritické filmy nejsem od Martina Scorseseho úplně zvyklý, na komedie už vůbec ne. Tohle zřejmě není úplně typickým Scorseseho počinem a možná proto se mi výjimečně líbí, mám rád filmy, které vedle zábavy na úrovni dokážou v druhém plánu ještě sdělit i cosi navíc, cosi proč nad viděným pak přemýšlím ještě nějaký ten čas po zhlédnutí... Král komedie mě zaujal svým černohumorným dějem včetně závěru i životním výkonem Roberta De Nira už nějaký ten rok zpátky a po opakovaném zhlédnutí mu přidávám i poslední hvězdičku. V mystifikačním závěru, který na první pohled působí čistě úsměvně, Scorsese dokonalým způsobem podtrhuje celou kritickou linii filmu v souvislosti se sžíravým obrazem médií a popkulturní zábavy. Masa lidí ani pořadatalé nevyžadují a nevyhledávají skutečné talenty, dávají přednost celebritám vyšlým z prvoplánovaných senzací a skandálů... proto také mladý bavič Robert Pupkin, svým postupně až nemocně posedlým zápalem dohnán k protizákonnému jednání, se nestává v závěru mediální hvězdou díky svému životnímu a tak dlouho vytouženému komickému výstupu (byť jím rozesmál celé publikum), nýbrž zejména díky svému skandálnímu činu s únosem, který zvýšil pozornost a teprve ho zařadil mezi „ty vyvolené“, jímž se na povel sborově tleská, a vlastně není už důležité, co pak na jevišti řeknou či předvedou... Coby komedie (byť hořká, černá a místy dramatická) sice Král komedie neoplývá úplně nejsvižnějším tempem, ale provází ho podmanivá atmosféra, výborná režie, má po celý čas atraktivní prostředí televizního studia, příběh se časem začne ubírat nepředvídatelným směrem a Robert De Niro coby smutně zábavný „král na jednu noc“ exceluje v komických částech svého výkonu naprosto přesně a stejně výborně jako i v hlubším, charakterním odstínu postavy posedlého Pupkina. [90%] (30.12.2021)

Paradoxně jsem po čtyřech setkáních s duem Scorsese - De Niro až u tohoto filmu (nejhůře hodnoceného z těch čtyř) přišel jejich společné práci opravdu na chuť. Neříkám, že by Taxikář nebo Zuřící býk byly špatné filmy, to ani v nejmenším. Jen mě prostě nenadchly tak jako Král komedie. A také mi přijde (a to už je asi hodně odvážné tvrzení), že De Niro nikde nehrál líp. Viděl jsem většinu jeho zásadních filmů, Lovce jelenů, Kmotra, Tenkrát v Americe..., a vždy jsem si řekl jen - ,,jo, je to skvělý herec". Ale co předvedl tady, to je vážně mistrovství, dokonalé převtělení. Nemohl jsem z něj spustit oči. Jeho gesta, chůze; intonace, dělá si prostě z divákem, co se mu zachce - teď se smějte, teď se bojte, teď mě litujte... Ostatní mu v tom zdatně sekundují, hlavně fan(t)a(s)ticky věrná Sandra Bernhard. Král komedie je po celou dobu zajímavě napínavý - od prvního záběru víme, že Robert Pupkin (to jméno se často plete) je pošahaný, ale s každým dalším záběrem jsme překvapení, jak moc. Jak to skončí? Jako tragédie nebo jako komedie? Nebudu prozrazovat, řeknu jen, že konec je to krásný. (18.02.2011)

Tenhle film jsem původně vůbec neplánovala komentovat a říkala jsem si, že tři hvězdy mu budou stačit - jenže jak se snímek blížil konci, získával si mě čím dál tím víc - ovšem né konkrétními postavami (ačkoli herci byli skvělí), nýbrž samotným svým vyzněním, poselstvím, náladou - před závěrečnými titulky jsem se přistihla, jak se usmívám od ucha k uchu a mám podivně optimistickou náladu - a to mi vydrželo až do konce titulků. Vskutku milý film. (3,5* zaokrouhluji za ten krásný závěr nahoru) (25.01.2007)