Posledné pokušenie Krista

Vzhledem k tomu, že Nikos Kazantzakis napsal podobnou fikci jako Anne Rice, když publikovala svůj pohled na mládí Ježíše v románech Christ the Lord: Out of Egypt a Christ the Lord: The Road to Cana, tak se nemůžeme divit určité kontroverzi, kterou vyvolal Scorseseho film. Protože tohle je čistá fanfiction v profesionálních rukách. (22.01.2023)

"Jak chceš vymítat Satana? Lze snad vymítat Boha?" Jeden z nejhlubších a obsahově nejpodnětnějších filmů mého života. Filmařsky propracovavaná a mistrně tematizovaná záležitost, která mi i jako ateistovi přivodila vrcholnou diváckou slast. Formálně strohé, ale přesto dokonalé dílo pro lidi, kteří raději myslí, než tupě následují dogmata. (23.09.2005)

Precizně provedený snímek po všech stránkách.Scorseseho propracované Kristovo přiblížení a sestoupení na "lidskou" ůroven díky jeho touhám,přáním,pocitům,strachu a obavám bylo naprosto přirozené. A díky tomu pochopitelné pro velikou spoustu z nás,at už jsme věřící, nebo ne. Každý jeden z nás se (diky Scorseseho snímku) může stotožnovat nebo vidět podobenství s nějakou částí života Ježíše Krista. A faktem zůstává, že láska je to nejdůležitější. (31.03.2011)

Nejprve jsem se chtěl sálodlouze rozepsat o tom, jak na mě tento Martyho majstrštyk hluboce zapůsobil , ale nakonec jsem se rozhodl, že nechám za sebe promluvit činy. O tom, jak mě tento snímek zasáhl svědči především to , že i přes fakt, že jsem Velkým fanouškem mafiánských snímků, tak tento snímek " vystrnadil " z mé TOP10 Martyho Goodfellas! A to mě toto téma ( jako zapřísáhlého ateistu ) vůbec nelákalo a ke shlédnutí snímku mě " donutila " osoba jménem Martin Scorsese. Nečetl jsem Kazantzakisovu knihu, tím pádem nemůžu srovnávat a mít nějaké výtky, ale ihned po shlédnutí tohoto pozoruhodného snímku začínám silně uvažovat, že se po ni poohlédnu. Ježíš je zde podán jako " obyčejný člověk " , pochybuje o sobě samém, má své touhy, dopouští se řady chyb, vzpírá se úkolu, k němuž byl bohem předurčen. Dokonce i na kříži podléhá svodům, ve snu prožije zbytek života jako obyčejný člověk a až poté si je zcela jist, že chce být Mesiášem. Člověk tady plně pochopí ten úsměv na kříži. Postava Jidáše zde není brána jako zrádce naopak ke " zrazení " je donucen přímo Ježíšem. Co musím vyzdvihnout je FANTASTICKÝ výkon Willema Dafoea - nemám slov! Přesně vystihl charakter postavy, tu rozporuplnost, ten vnitřní boj uvnitř sebe samého. V roli Jidáše mu více než zdatně sekunduje Harvey Keitel. Nato, za jaký " směšný peníz " byl film natočen, jsme svědky úžasné výpravy, snímek se opírá o skvělý scénář, podpořen brilantní kamerou, vše v režii mistra Martyho. Už tak silný zážitek dotváří fantastická hudba P. Gabriela. Neskutečně silný zážitek, který donutí člověka nad snímkem neustále přemýšlet a i přes velkou stopáž ( 164 min ) ani na chvilku nenudí. Řekněte sami, co více si může člověk od filmu přát?! (07.07.2009)

Niekto by povedal, že len tupo nasledujem cirkevné dogmy, keďže som sa tomuto racionálne prepracovanému posúdeniu života Krista odvážila dať "len" 3*, ale musím zmiesť tieto mylné dojmy, pretože s diametrálne odlišným výkladom Ježišovho života žiaden veľký problém nemám. Toto je snáď prvý film, ktorý v mojich očiach dokazuje, že audiovizuálny aspekt dokáže predčiť samotný obsah, a preto Umučenie Krista (hoci nemá potrebu rozvrátiť tisíce rokov zaužívané) pre mňa predstavuje omnoho plnohodnotnejší filmový zážitok a zodpovednosť na tom nenesie len krutý (ale pravdivý!) naturalizmus scén. Posledné pokušenie disponuje perfektným scenárom a zamyslenia hodnými situáciami - obzvlášť mi imponovalo, že Ježiš tu vystupuje ako človek, ktorý pochybuje, má strach splniť vôľu Boha (čo je dosť diskutabilné, pretože takéhoto Ježiša vidíme aj v Umučení) a zároveň je opantaný vášňami, pochybnosťami a úzkosťou... James Caviezel je ale nekompromisne najlepším predstaviteľom Krista a jeho utrpenie a beznádej som mu verila tisícnásobne viac. Dafoe ma iritoval a neozbrojil ma charizmou, aká by z Krista mala vyžarovať. 3 hviezdy dávam vlastne "len" za to, že ten film rozmýšľa a je nekonvenčný, ale emocionálne ma to v žiadnom prípade "nerozpitvalo", za čo môže aj strohá forma. Keď si spomeniem na Umučenie, ktoré ma pohlcovalo Caviezelovým hereckým majstrovstvom, keď si spomeniem na symbolické zlo, obšmietajúce sa pomedzi židovský ľud či prekrásnu, úzkostnú scénu v Getsemanskej záhrade, tak Posledné pokušenie vo mne zďaleka neprehĺbilo toľko silných emócií. (13.11.2011)