Posledné pokušenie Krista

Vskutku nebývalý pohled na Ježíše Krista. Avšak není se vlastně čemu divit. Celá staletí se teologové mezi sebou rafali o to, zda byl Ježíš člověk, Bůh, obé najednou, a co pak víc. Otázky, které asi obyčejní lidé příliš neřeší. Církev nakonec dospěla k závěru (poměrně brzo), z něhož se dnes odvíjejí všechny pohledy na danou problematiku, z něhož dodnes vyvozujeme naše vnímání Ježíše jako bohočlověka. Věřícímu nezbývá, než přijmout, věřit a nechápat. To ale dost dobře nejde, a tak abychom Ježíše mohli přijmout, stále dokola o něm a o jeho poslání přemýšlíme. Kazantzakis i Scorsese z Ježíše udělali člověka takřka takového, jací jsme my. Plného pochyb, tužeb a nejasných přání, který se sám musí rozhodovat, přemýšlet a trápit. Na konci filmu se pak opakují častá zamýšlení nad původem a především důvodem křesťanství, nad tím proč je a proč je tak jiné než ostatní náboženství. Tady opravdu nevím, jak hluboce jsou tyto otázky zasazeny a jakou nabízejí odpověď. Pro mne jen jedinou, křesťanství rozhodně není náboženství od lidí! (11.12.2004)

Poslední pokušení Krista je nejlepší Scorseseho nemafiánský snímek. Je skutečně třeba psát více? Je potřeba vyzdvihovat životní výkony Dafoea a Keitela? Zmiňovat se o atmosférické hudební složce? Opravdu se musí zmiňovat teologická rovina tohoto snímku a filosofická stránka, která vám bude v hlavě "strašit" ještě dlouho? Vypisovat vlnu nevole veřejnosti (na toto téma doporučuji knihu Zakázané filmy)? Ne, myslím, že by to nemělo valný smysl a bylo by to nošení dříví do lesa... A mimochodem, jde o jeden ze vzácných důkazů, kdy je filmová adaptace lepší již i tak zdařilé literární předlohy. (09.08.2007)

Už od začátku, kdy naběhlo písemné popření přímé inspirace evangelii, sledujeme film jehož natočení je inspirováno knižní předlohou o Ježíši, jehož příběh je v mnoha věcech rozdílný nežli původní Ježíšova cesta. Úplně se mi nabízí srovnání s Gibsonovým Umučením Krista, ale nemá to význam. Filmy jsou velmi odlišné a jejich tvůrci rozdílní. Umučení sází hodně na sílu viděného utrpení Ježíše, ale Poslední pokušení spíše ukazuje slabost a to, že i Ježíš může udělat chybu a chybovat je přeci lidské. Rozpolcenost Ježíše, který si není jistý svým osudem, údělem a tím co musí vykonat. Např. scéna kde se z lidí napadených ďáblem snaží zlo vyhnat je velmi silná a sugestivně působí(hlavně pro, že jim ježíš láme vaz.... ).Ježíšovo závěrečné "snové zmýlení" a návrat, aby si sám uvědomil co musí a chce udělat a nemyslel jsi, že je to pouze jeho povinnost. Film je chvílemi nudnější než by se dalo čekat. Hlavní role Wiliame Dafoe je skvěle zahraná a Jidáš v podání Harveye Kietla(jeden z oblíbenců Martina Scorseseho) hraje také velmi dobře. Hudba a kamera jsou jako vždycky velmi silná zbran. V tomto díle jedna z nejsilnějších. Působivá hudba a chvílemi skvělá kamera(nálety na bod, odlety, plynulé otáčení...). Režie je bezchybná. Celý film je plně ovládán Martinem Scorsesem, který rozhodně moc dobře ví jak se má co dělat, aby výsledek byl skvělý. Nevím jestli se na film nekdy podívám znovu, ale je to velmi zajímavý a na zamyšlení jistě silný snímek. Nejsem si plně jist 5*, z důvodů, že jsem chvílemi opravdu často hleděl na posvícený display mých hodinek. (07.02.2005)

Film pro ty kdo chtějí přemýšlet. Nevěřil jsem že je nějaký lepší film o Kristovi než Ben-Hur. Aspon dokud jsem neviděl tohle. Martin Scorsese mě opět mile překvapil. A Will Defoe je prostě úžasný. Ježíš je tu popsán jako člověk. Člověk nikoliv neomylný a neochvějný syn boži. Člověk sžíraný pochybnostmi a nedůvěrou. Člověk tápající a plný otázek na které nemůže najít odpověd. Kapitolou samo o sobě je závěr filmu ve kterém vše dopoadne možná uplně jinak než divák čeká. ALe nebudu prozrazovat. (28.05.2006)

Kazantzakisova kniha je spíše než klasickým románem filozoficko-teologickou sumou o podstatě lidské víry v Boha, ale i náboženství jako takového. Scorsesemu muselo být jasné, že pokud nechce diváka utahat pětihodinovým kolosem, musí vyloupnout pouze přímou dějovou kostru a bude pouze na něm samotném, kolik motivu Mesiáš jako prostý člověk do filmu nacpe. Nechci být za prudiče, ale zajímalo by mě, kolik lidí, jež zde tomuto dílu pálí plnou taxu, také četlo samotnou předlohu. Na počátku každého dialogu, v každé následující scéně jsem čekal, kdy Scorsese konečně rozpoutá onu (dle tehdejších reakcí) rouhačsky-heretickou zpověď, a ono nic a přišel konec. Rozhodně za celou umírněností nevidím přehnané pámbíčkářství režisérovo, provokatér byl vždy nadčasový, ale spíše omezený prostředek filmového média, které prostě a jednoduše nedokáže zachytit myšlenku, byť snaha je velká. Proto všem, kteří nad tímto dílem jásají, to ze srdce přeju, dokonce smekám klobouk před velkým Martym za odvahu se takového projektu chopit, ale pro mě bude Kazantzakisovo dílo (jenž zabírá čestné místo v mé knihovničce) natolik zásadní, že prostě s hodnocením filmu chtě nechtě nemůžu jinak, i když je to filmařsky naprosto dokonalé! (23.05.2007)