Mizerné ulice

Scorsese svou oslnivou filmografii po cvičení v rychlorežii u Cormana (Bertha z dobytčáku) rozjel pěkně zostra. Přítomna je v tomhle potemnělém buddy movie s příběhovými elementy Rocca a jeho bratrů většina jeho trademarků: rockové songy, zpomalené záběry (ač občas těžko určit, čím jsou motivované), znepokojivě klouzavá a dokumentaristicky (proná)sledovací kamera. Polo-improvizované herectví ve stylu filmů Johna Cassavetse nevytváří se zvoleným stylem žádné napětí (jako později v New York, New York), naopak jde výborně k duhu dramaturgicky nesevřenému příběhu, či spíše sérii příběhů, které musí jako deus ex machina „vyřešit“ až pan režisér osobně (v titulcích neuveden). Ze skupiny kámošů, kteří jsou při hájení svého území někdy až příliš agresivní, vyčnívá (i v jednotlivých záběrech, kde mu přísluší místo ve středu) Keitelův Charlie. Potřebu uplatňovat svou mužskou dominanci dokáže tlumit lépe než nevypočitatelný Johnny Boy a díky vážnější známosti zatím není bezezbytku oddán životu vysokých sázek a velkých ztrát. Napětí mezi šlechtěním milostného vztahu a profesním růstem Keitel vystihnul bez teatrálních gest, jen s občasnými, ale o to působivějšími výbuchy hněvu. Na povrchu se rozpolcenost Charlieho i ostatních postav, jejich těkání mezi postojem „jsem pánem světa“ a „já už budu hodný, mami“, projevuje odlišně sebevědomým chováním v baru, utopeném v pekelně rudém, na troufalosti přidávajícím světle, a na ulici, kde žijí své druhé, civilní životy a jsou očividně zranitelnější. Přesná studie charakterů a vztahů v rámci jedné uzavřené skupiny převládá nad uceleným příběhem, směřujícím z jednoho bodu do druhého. Tato absence záchytných narativních bodů může film pro někoho činit náročnějším na sledování. Velmi stylový zevnějšek, pod ním hrst závažnějších témat, stejně jako dříve i později autobiograficky vycházejících z toho, čím režisér tehdy žil, a výborní herci coby srozumitelní zprostředkovatelé složitých emocionálních stavů. Nikoli tedy jenom jakési rozehřívání před jakože velkými filmy, které následovaly, ale již Scorsese v prvotřídní formě. 80% Zajímavé komentáře: Douglas, Boogeyman, mm13, PALINO (15.08.2012)

Sedmdesátá léta v Hollywoodu vedla k nesmírnému oživení tamější kinematografie. I Martin Scorsese bez zábran odhodil zažité konvence a na povrch nechal vyplout svůj pohled na Ameriku, který kombinuje v některých případech i s osobními zkušenostmi. Takovým příkladem může být právě Mean streets. Syrovost, jistá stylovost a nulová bázeň zobrazovat násilí takové jaké je, jsou základními tvůrčími aspekty Scorseseho tvorby 70. let. Ve Špinavých ulicích to ale jaksi skřípe. Až příliš moc volná dějová linka nás zavádí do new yorské čtvrti Malá Itálie, kde režisér sám vyrůstal. Osobitě tak zprostředkovává své zážitky, jež podbarvuje nápaditým výběrem různých oldies "vykopávek". Chybou nejspíše zůstává až přílišná snaha o autentičnost (přestože postavy jsou fiktivní), chvílemi nudná upachtěnost, jež se vkrádá do partů hlavních hrdinů. Na dobové poměry originální (odvážné), pro mě jen průměrný zážitek z "Nového Hollywoodu". (21.03.2004)

Jeden z prvních režisérských počinů Martina Scorseseho a první větší role Roberta De Nira, díky niž si získal na dlouhou dobu Scorseseho stejně věrně, jako miliony fanoušku po celem světě. Dá se říci, že byl tento film tím hlavním krokem ke slávě obou těchto osobností. V tomto filmu Scorsese dokonale realisticky vykreslil tehdejší život v ulicích New Yorku. Dva mladíci se zde snaží prosadit v gangsterské společnosti, avšak příliš se jim to nedaří a kvůli dluhu se dostávají do velkého nebezpečí. Nebýt některých naprosto zbytečných a nudných dialogů, dal bych jistě 5. 8/10 (12.09.2007)

Ještě to není ten Scorsese, kterého známe z Casina nebo Skryté identity, ale přesto už je tam náznak toho precizního a průlomového tvůrce, který definoval krimi žánr v příštích 40 letech. Mistr nastiňuje vztahy a postavení mezi gangsterskými "nulami" velmi trpělivým a pro sedmdesátá léta dost typickým způsobem, přičemž začleňuje do příběhu i klasickou muziku, ponuré New Yorské prostředí a mafiánská doupata plná špinavých peněz a lehce oděných dívek. A hlavně navazuje spolupráci s De Nirem a Keitelem, svými hereckými stálicemi, kteří předvádí oba skvělé a uvěřitelné výkony. Asi jsem ale udělal chybu, že jsem se na tohle méně nápadné dílo podíval až po všech ostatních a věhlasnějších skvostech, které Scorsese natočil, a docenit jeho kvalitu bylo vzhledem k očekávání hodně obtížné. Ale i tak se mi film líbil, někdy si ho určitě ještě zopakuji. Zatím tak na 70%.. (23.01.2013)

Martin Scorsese je PÁN režisér, to všichni víme. Mean Streets si ovšem dlouho ke mě budovali cestu, něž jsem se rozhodl pro čtyři hvězdičky, hlavně za to mohl dobrý konec. De Niro šíleně nesympatická postava s dementním chováním na facku...měl sem na něho celou dobu šílené nervy. Harvey Keiter zahrál výborně. Jinak příběh takový nemastný neslaný a málo mafiánů. 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete. (21.01.2019)