Zúriaci býk

Z boxerskych filmov, ktore som videl a na ktore si najrychlejsie spomeniem su Zuriaci byk a Rocky a ak by som mal obe filmy porovnat, tak Zuriaci byk sa mi pacil o trosku viac. Je sice pravda, ze Jake LaMotta bol jeden odporny, ziarlivy clovek, ale vdaka prave jeho agresivnemu chovaniu bol aj film lepsim a zaujimavejsim, pricom Rocky bol naopak dobrak, ale zase jeho rozvlacnost v prvej casti ma nedokazala presvedcit dat mu plny pocet hviezdiciek. Robert De Niro skutocne pribral niekolko kil a vdaka Jakeovej prchkej povahe si De Niro zasluzil svojho druheho Oscara. Toho prveho dostal za ulohu Vita Corleoneho v drame KMOTR 2 / KRSTNY OTEC 2 (1974). Aj Joe Pesci a Cathy Moriarty boli nominovani za najlepsich hercov vo vedlajsich ulohach, avsak väcsie stastie mali v kategorii herec vo vedlajsej ulohe Timothy Hutton za dramu OBYCEJNI LIDE (1980) a herecka vo vedlajsej ulohe Mary Steenburgen v drame MELVIN & HOWARD (1980). Zuriaci byk bol nominovany aj na najlepsi film roka vratane najlepsej rezie Martina Scorseseho, avsak favoritom oscaroveho vecera sa stal uz spominany film OBYCEJNI LIDE, ktory vyhral Oscara za najlepsi film roka vratane rezisera Roberta Redforda... 05.11.2010 _______ Robert De Niro - (Jake La Motta) +++ Joe Pesci - (Joey La Motta) +++ Cathy Moriarty - (Vickie Thailer) +++ Frank Vincent - (Salvy Batts) +++ Nicholas Colasanto - (Tommy Como) +++ Theresa Saldana - (Lenore) +++ Mario Gallo - (Mario) +++ Produkcia: Irwin Winkler +++ Hudba: Jim Henrikson, Pietro Mascagni +++ (05.11.2010)

Je to boxerský film s opravdu vyjímečnými záběry (kam se hrabe Rocky), ale o box jde až v druhé řadě. Tenhle černobílý klenot nabízí pohled na život šampiona v boxu z úhlu jeho vznětlivé povahy, žárlivosti a rodinného zázemí. Výkon Roberta De Nira je naprosto vyjímečný. O jeho obětování se ztvárnění role svědčí porovnání jeho "vizáže" na začátku a na konci filmu. To vyráží dech. (19.04.2003)

Herecký výkon De Nira je bezesporu výborný, ale já jsem hlavně obdivoval jeho tělesný výkon. Jak si na konci odskočil do jiné váhové kategorie, musel jsem smeknout klobouk, kam až jsou herci kvůli své roli ochotni zajít. Scorsese režíruje velice nápaditým způsobem zvláště sekvence z ringu. Zuřící býk mi také potvrdil moji teorii, že většina sportovců se svým smýšlením a chováním pohybuje v úplně jiném světě, něž já ;-) PS: I když nejsem sportovní fanoušek, Stalloneho ROCKY se mi líbí víc. Zuřící býk není ani tak o boxu, jak o zpackaném životu jednoho chlapíka z Bronxu. (23.02.2004)

Ani ne tak film o boxu, jako spíše o boji citově nevyrovnané duše s okolím a posléze i se sebou samým. Příběh graduje zvolna a postupně, aby pak dosáhl emocionálního vrcholu ve scéně souboje s Rayem Robinsonem. Zde La Motta, obtěžkaný výčitkami svědomí, vykupuje své špatné skutky prostřednictvím dobrovolně přijímaných ran boxerskou rukavicí soupeře. Krev stříká na všechny strany a divák trne hrůzou a úžasem. Scorseseho režie je prostě fantastická, De Niro fenomenální, ale bylo by nefér nezmínit i skvělý střih a kameru. A v neposlední řadě Joe Pesciho, který je De Nirovi rovnocenným hereckým partnerem. Zuřící býk je film, který si diváka možná nezíská bezprostředně, i díky pomalejší první půlhodině, ale o to déle v něm později doznívá. (27.06.2004)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)