Zúriaci býk

„I don’t trust nobody.“ Anti-Rocky (který by bez Rockyho pravděpodobně ani nevzniknul). Nikoli film o zápasech v ringu, ale o bojích v makovici chlápka, kterého žralo, že má malé ruce. Jake vinou své býčí povahy postupně ztrácí slávu, moc, peníze a důvěru druhých, od nichž požaduje respekt, který sám projevit nedokáže. Deptá ho neschopnost dokázat, o čem je přesvědčen – že patří mezi nejlepší. Boxerské úspěchy pro něj nejsou dostačující a svou dominanci, kontrolu nad situací, si potřebuje stvrzovat i v domácím prostředí. Nejtvrdší rány tak schytávají jeho nejbližší. Klíčovými osobami na bolestivé cestě k pozdnímu přijmutí vlastních hříchů jsou jeho bratr a druhá manželka. Vickie pro něj zpočátku představuje nedostupnou bohyni, jejíž krásou se náležitě opájí také kamera a kterou si Jake sám dovolí nanejvýš ostýchavě pohladit po ruce. Ochotně se ze zuřícího býka mění v jejího poslušného chlapečka (za co je na jednom z kontrastně idylických rodinných videí odměněn zástěrou „Momma’s Little Helper“). Až poté, co si uvědomí, že Vickie není jenom jeho máma, že ji musí sdílet s jinými a dávat tím všanc své mužství, začne ji vnímat jako své soukromé, nedotknutelné vlastnictví. A jako s majetkem s ní také ve velmi brutálních scénách domácího násilí jedná. Skutečně se chová jako zvíře neschopné ovládnout své pudy (zvířecí skřeky doprovázejí také boxerské zápasy). Vědom si neodčinitelnosti svých hříchů, snaží se v brutálně nepovzbudivém závěru svou prohru alespoň přetavit v sebe-lítostivé vtipkování. Je však zřejmé, že níž už sestoupit nemohl. Abych nezapomněl, Scorseseho odůvodněně těžkopádný film má též úchvatnou kameru, minimálně v boxerských scénách bezkonkurenční střih (barové dialogy jsou místy chaotické) a ve svém středu jeden z nejzarputilejších hereckých výkonů moderní kinematografie. 85% Zajímavé komentáře: Decker, Vronsky, Triple H, Cornon (25.08.2012)

I když černobílý filmy moc nemusim, tak u tohohle to ani nebyl tak velkej problem, jak to u mě býva. Film je dost pomalej a nikam se zbytečně nežene, i když je to občas trošku na škodu, další věc co si myslim že mohla být ještě lepší, jsou boxerský zápasy, je sice pravda, že jsou úžasně zpracovaný, De Niro je fakt krutej a ty záběry na tvář která schytává jeden úder za druhým a stříká z ní krev na všechny strany, jsou nezapomenutelný, ale většinou je ukázanej jenom konec toho zápasu a to je podle mě docela škoda, protože to mohlo být ještě mnohem zajímavější, ale taky musim říct že tenhle film neni ani tak o boxerských zápasech, jako spíš o životě úspěšného boxera, který je v soukromý neuvěřitelně žárlivý a nesnesitelný a čas od času někoho zmlátí. Robert De Niro to zahrál opravdu znamenitě a tý proměně co byla na konci, jsem ani nemohl uvěřit, že toho byl schopnej, skoro jsem si až myslel, že to je jinej herec a né ten De NIro, který byl samej sval a ani kilo navíc, ale nebyl jedinej kdo zahrál skvěle, určitě se musim zmínit taky o Joe Pescim, který moc nezaostával za výkonem De NIra i když nemá takový prostor, v podstatě můžu říct, že v tomhle filmu ani neni slbších výkonů a když se k tomu přidá Martin Scorsese, tak mi to ulehčuje rozhodování mezi 4 a 5* (21.05.2005)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)

Je to boxerský film s opravdu vyjímečnými záběry (kam se hrabe Rocky), ale o box jde až v druhé řadě. Tenhle černobílý klenot nabízí pohled na život šampiona v boxu z úhlu jeho vznětlivé povahy, žárlivosti a rodinného zázemí. Výkon Roberta De Nira je naprosto vyjímečný. O jeho obětování se ztvárnění role svědčí porovnání jeho "vizáže" na začátku a na konci filmu. To vyráží dech. (19.04.2003)

Pozrel som si to hlavne preto, lebo väčšina mi tu tvrdí, že Zúriaci býk je lepší ako Rocky. Pche, že lepší ako Rocky, tak to ani náhodou. Jasné, Rocky je moja srdcovka, takže len ťažko to môžem porovnať, ale aj tak, Rocky ma lepšiu hudbu. Asi preto lebo Zúriaci býk ju ani nemá. Čo sa týka samotného filmu, tak Scorsese je trieda a je to skutočne bravúrne zrežírované. To platí aj o De Nirovi, ktorý to nie len dokázal výborne zahrať a aj pekne pribrať kvôli úlohe. Fajn film, fajn príbeh, ale tie emócie na mňa nefungujú. 80% - 4* (07.03.2014)