Zúriaci býk

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Nebýt famózního Roberta De Nira, byl by tento snímek poloviční. (02.01.2009)

Je to boxerský film s opravdu vyjímečnými záběry (kam se hrabe Rocky), ale o box jde až v druhé řadě. Tenhle černobílý klenot nabízí pohled na život šampiona v boxu z úhlu jeho vznětlivé povahy, žárlivosti a rodinného zázemí. Výkon Roberta De Nira je naprosto vyjímečný. O jeho obětování se ztvárnění role svědčí porovnání jeho "vizáže" na začátku a na konci filmu. To vyráží dech. (19.04.2003)

Je těžký dát průměrný hodnocení filmu, který je snad ve všech žebříčcích s nejlepšími filmy ever v první desítce. Cejtim se teď jako špatnej filmovej fanda. Nic proti Scorsesemu i De Nirovi. De Niro cholerickýho boxera a pozdějc vyhořelýho slizkýho tlouštíka hraje výtečně a Scorsese si se záběry opradu hrál, bylo tam tolik krásných okamžiků a i ta černobílost přispěla k lepšímu (hlavně scény se stříkající krví!). Jenže prostě tomu chybí něco, co by z toho dělalo úžasný filmový zážitek. Takhle je to jen 'obyčejný' životopisný film o boxerovi. (11.08.2012)

De Niro je skvělý herec a Martin Scorsese je skvělý režisér. Zuřící býk pro mě není bohužel skvělý film, ale je to film velice dobrý. Má jen jednu jedinou vadu na kráse - je natočený podle předlohy jednoho nezajímavého týpka, který myslel pěstmi a dokázal si znepřátelit všechny kolem sebe. Šachy si dovedu představit jako sport mnohem víc než box, ty alespoň nikomu neubližují a zuštěchťují ducha. Ale přesto - Zuřícího býka vnímám jako umělecké ztvárnění, byť něčeho, co můj obdiv nemá. (10.10.2016)

Asi nejvelkolepější Scorseseho óda na člověka. Na toho člověka, který přes svoje výjimečné nadaní, přes sílu své osobnosti a bezmeznou vůli, dospěje jen k zdánlivě vyrovnané rezignaci, ale k takové, kterou přijal jenom chvilkově, jenom na čas, pouze, aby se uklidnil a nabral nových sil, přesto však kdesi v něm je již dávno rozhodnuto o tom, že boj skončil, že bylo dopočítáno a ač na zemi je vítězem. Je to až plytké a nicneříkající, psát, že se tu řeší smysl života, ale toto "neosobní" téma je podáno tak lidsky, tak blízce a zkonkretizovaně, že nebudeme odrazeni a osobnost Jakea La Motty nám ve své nejednoznačnosti navždy ulpí v mysli a bude se k nám stále vracet jako noční můra, která nás však má provokovat a vytrhovat z rezignačních a pasivních pozic. Můra, která nás tím, že nás nenechá spát, uzdraví. (09.12.2004)