Střípky ženy

Podľa obsahu som tragický záver pôrodu očakával, no keď prišiel TEN moment, neubránil som sa emóciám. Následný dopad na Marthu a Seana bol veľmi citlivo podaný a obaja herci zvládli svoju prácu skutočne na jednotku. Ku koncu už filmu začala trochu dochádzať šťava a niektoré hluché miesta by som zo scenára pokojne vystrihol. Vo výsledku som však veľmi spokojný. Pieces of a Woman mi extrémne sadol a osudy hlavnej dvojky som celý čas prežíval spoločne s nimi. (14.12.2021)

Pieces of a Woman je krásny film. Mám veľmi rada takéto artové pomaly plynúce filmy. Napriek pomalému tempu a stopáži dvoch hodín tam však nie je ani jedna nudná chvíľka. Úvod je tak dramatický a úchvatne natočený, že si človek ani neuvedomí, že ešte nevidel ani názov filmu. Ten je na scéne asi až po pol hodine, až vtedy som sa asi nadýchla, lebo tá úvodná scénka pôrodu je maximálne napínavá. Samotný názov filmu je veľmi ale veľmi výstižný. Vanessa Kirby je tu fantastická, o tom niet pochýb. Obľúbila som si ju už v seriáli The Crown, kde bola rovnako skvelá a ako princezná Margaret doslova nenahraditeľná! Veľmi dobrá bola aj jej filmová matka. Pochváliť musím aj kameru. Veľmi sa mi páčili všetky tie detailné zábery, napríklad napnuté žily na krku ( veľmi efektívne), zasnežená tvár, tlkot srdca v súdnej sieni a mnoho ďalších. Veľmi uveriteľne pôsobili aj detailné zábery zanedbaných teda neprelakovaných nechtov, nepolievané kvety, neumytý riad, atď. všetko to len zdôraznilo vnútorné cítenie postáv, ich smútok a depresiu. Za zmienku stoja aj problémy, ktorým žena po pôrode musí čeliť a to aj po neúspešnom pôrode, a to záber na toalete na jednorazové popôrodné nohavičky ( to bola sila aj bez slov) alebo vytekajúce mlieko či boľavé prsníky. Naozaj dramatické aj bez jediného slova. Veľmi citlivá téma, veľmi silný príbeh jednej ženy. Vrelo odporúčam, aj keď to určite nie je pre každého. Napríklad môj manžel by sa pri tom unudil alebo zaspal. Ja ako žena a matka som sa v tom našla a keď skončil film, išla som sa pozrieť na moje spiace detičky. 4,5* (21.01.2021)

Problematika domácích porodů je určitě věc, která stála za zfilmování. První půlhodina filmu byla opravdu velmi silná. Film se s vámi nijak nemaže a rovnou z fleku vám ukáže ten největší naturalismus. Nejsem sice schopen jako muž posoudit, do jaké míry je to autentické a jak moc Vanessa Kirby přehrává (místy to totiž působí jako exorcistická scéna z Vymítače ďábla). Nelze ale upřít, že první půlhodina je skvěle natočená a klidně by velmi uspěla jako krátkometrážní film. Možná to pro mnohé diváky bude za hranicí únosnosti. Zbývající hodina a půl se věnuje tomu, co se stalo po nešťastném porodu. Manžel, manželka a její matka mají na věc různé názory a divák se s některými ztotožní a s jinými ne. Asi o žádné z postav nelze říct, jestli její chování je správné nebo ne. Ale právě tento rozpor v otázce neúspěšného dětského porodu a co dál (zda se soudit, pohřbít dítě, nebo jej dát do školy k výzkumu) v divákovi vyvolává pocit o tom víc a víc přemýšlet. Po hereckých výkonech filmu nelze nic upřít (hlavně skvělému výkonu Vanessy Kirby). Snad mi jen trochu mrzelo, že se filmu nedařilo držet svižnější tempo celou dobu. Jinak je to výborný film, pro diváka který zrovna nehledá nějaké mainstreamové filmy. (14.04.2021)

Je zajímavé porovnat to se Smyslem života, který stejné téma pojal mnohem méně okázale, ale zato s nějakou důstojností. Tahle povrchní manýra zvlášť v kontrastu se závažností námětu fakt balancuje na hraně směšnosti. Nacpat všude dlouhé záběry a hysterické ječení fakt nedělá film. Že Ellen Burstyn má v mnoha scénách silný "Claudette z The Room" vibe tomu moc nepomáhá. Jen bylo hezké na konci zjistit, že ten poor man's Shia LaBeouf byl ve skutečnosti Shia LaBeouf. (19.01.2021)

V úvodu je nepřetržitý 24 minutový emočně silný záběr domácího porodu na jeho konci děťátko začne porodní asistence v ruce modrat. Zbytek vyprávění je už roztříštěné. Je zde druhá dějová linka soud s porodní asistentkou za pochybení, která vyprávění opět usměrní. Manžel , stavební dělník, zdá se nese rodinné trauma hůře než ona a začne opět chlastat. Ona pocity skrývá v sobě a dlouho hledá sílu k prolomení společenského tabu, aby o svém traumatu z porodu a ztrátě dítěte mohla otevřeně mluvit. V průběhu filmu dostává od scénáře stále více filmového času pro její psychologickou studii.Čím méně hrdinka mluví o svých pocitech tím větší je nadúroda symbolů. Semínka jabloně nechává klíčit v tamponech, všudypřítomná jablka a jejich konzumace hrdinkou jsou zde proto, že hrdince narozená dcera voněla právě po nich. Kapitoly začínají záběry nedostavěného mostu. Vztah deprimovaných a zranitelných partnerů je čím dál tím chladnější, úplně z něj vymizel humor. K tomu přispívá opravdu děsivé, smutné počasí ve městě. Čekal jsem nějaké vyjádření ke kontroverznímu tématu domácích porodů, ale film je v tomto ohledu nestranný a není to jeho hlavní téma. Psychologický vývoj žena uvěřitelně dovrší. Pro Wanessu Kirby to byla první hlavní role a tuším že za výkon dostala ocenění na festivalu v Berlíně. (04.02.2021)