1492: Dobytie raja

Rok 1492 si pamatuju ještě ze školního dějepisu a Vangelisova hudba udělala také své. Ta je nezapomenutelná a snadno rozpoznatelná. Mám dokonce pocit, že je mnohem slavnější než samotný film. Natočit historický velkofilm nebývá nikdy jednoduchou záležitostí. Tady se to povedlo celkem slušně. Jen ta délka je neúměrná. (09.07.2009)

Solidní historický snímek o dobývání Nového světa s výborným Depardieuem a nádhernou hudbou od mága Vangelise. Na jednu stranu se mi hodně líbily exteriéry a neotřele krvavé zpracování bojů, na tu druhou je film místy hodně utahaný a charaktery, pokud nepočítám samotného Kolumba, málo propracované. Kdyby to bylo na mě, tak bych to o půlhodinu prostříhal. (15.09.2013)

Ridley Scott dokázal natočit úchvatnou cestu časem do doby, kdy Columbus objevil Ameriku. Ukázal nám svět barevný, nezničenou přírodu, obrovské lodě, dokonale zahraného Columbuse a úžasnou hudbu "boha" Vangelise, který za ni měl dostat Oscara a je hanba, že celý snímek nedostal žádnou nominaci. Vizuální nádhera s nezapomenutelnou hudbou... (05.06.2004)

Film mě nenudil ani trochu (a to dlouhé filmy moc v lásce nemám), Dépardieu je úžasný, Vangelisova hudba slavnější než film sám a Ridley je prostě filmový malíř - měl by točit jen historické filmy, kde může svůj cit pro estetično plně využít. Jinak hodně nedoceněný film. Scény odplutí, přistání, zvedání zvonu či hurikánu jsou přesně tím, co na filmech miluju. Navíc mi vykreslení Columbovy postavy přišlo i dost komplexní. (17.07.2003)

Rok 1992 byl stejně rozporuplný jako moderní evropské objevení Nového světa o pět set let dříve . Ve srovnání s jinými obdobnými díly s podobným obsahovým zaměřením (napadá mne REVOLUCE nebo MISSION) je tu více autorského fandovství na straně bílých objevitelů. Zkusili-li bychom aplikovat podobný přístup v indiánském prostředí, odezva, které by se nám dostalo, by v lepším případě byla rezervovaná, v horším výrazně odmítavá. Není divu: součástí evropského kulturního dědictví v obou - nebo vlastně ve všech třech - Amerikách je etnocida původního obyvatelstva, barbarské vraždění válečníků, kteří v přímých konfrontacích s evropskou vojenskou silou byli všestranně bez šance, ničení původních kultur, zavlékání pandemických chorob, proti nimž imunitní indiánské systémy byly bezmocné, neskrývaná hamižnost a posléze zavlečení afrických a zčásti i indických obyvatel, když Indiáni byli i pracovně "absorbováni" (srv. nádherné Sládkovy verše jeho proslulého básňového cyklu NA HROBECH INDIÁNSKÝCH). Až do konce XIX. století lze na evropské počínání položit spíše mongolská než občanská měřítka. Pojetí Kolumbovy postavy, atmosféra na jeho lodích i první kontakty s domorodým autochtonním obyvatelstvem nesou znaky těchto budoucích forem "multikulturních" vazeb svého druhu, v mnoha ohledech připomínajících holokaust, které zcela nevymizely ani dnes (etnocida amazonských Indiánů). Z hereckých výkonů se i mně vybavují skvělý Depardieu a Weaverová. Rozporuplnost obrazů, které jsem mohl načrtnout, má pochopitelně i nečerná místa a převažující "vícebarevný" ráz. Konstatovanou rozporuplnost to ovšem nepotlačuje; naopak jí to dává až příliš velké oprávnění. Nejsilnějším pocitem, který se zmocňuje současných i někdejších čtenářů VINNETOUA nebo POSLEDNÍHO MOHYKÁNA, jsou lítost, stud, soucit a pokora. Oprávněně. (30.03.2008)