Votrelec

Jeden z nejlepších sci-fi hororů všech dob a zároveň film, který tenhle žánr sám definoval. Skutečný filmový mezník. Ridley Scottovi se úžasně povedla vykreslit atmosféra klaustrofobie, odlidštěného prostředí mamutího industriálního kolosu těžařské vesmírné lodi (analogie k v kolektivním podvědomí uložených představám o podobných místech na zemi), neprodyšného vesmírného přítmí a šera, chladu oceli a neosobnosti skafandrů na bázi obdoby latexu a především setkání s něčím tak iracionálním, jako je mimozemský život, navíc ve formě nelítostného vesmírného predátora. Ona iracionální hrůza, kterou zažívali naši prehistoričtí předci při setkání s nadpozemsky silným predátorem (v naračním světě akcentovaném neznalostí jím byl téměř každý, ale jako analogii chápu existenci draka, metamorfovaného ze světa reality ze setkání s krokodýlem...), se podmanivě přenáší do archetypální reflexe současného diváka, který je paralyzován jednak už samotnou přítomností neznámého tvora, druhak i jeho nevypočitatelností a nepředvídatelností, oním přesahem přes lidskou racionalitu a rámec individuální zkušenosti. Zajímavě se tu snoubí také lidská touha po poznání a zvídavost s hrůzou z neznáma. Tohle asi museli zažívat lovci z doby neolitické, dobyvatelé conqueři v jihoamerických džunglích i první námořníci opouštějící dosud známý svět... Vetřelec je zkrátka filmový skvost a jeden z důkazů, jak minimum viditelného může vyvolat fóbii z toho, co raději není a nemůže být vidět... PS: Osobně mám navíc tento film spojený s nesmírně intenzivním percepčním zážitkem z českokrumlovského kina v hloubi 80. let, kdy v šedi normalizované kultury působil tenhle sci-fi snímek jako zjevení... (12.07.2007)

,,OBCHODNÍ VLEČNÁ LOĎ NOSTROMO, POSÁDKA 7, NÁKLAD: RAFINÉRIE NA ZPRACOVÁNÍ 20 000 TUN RUDY, KURZ: NÁVRAT NA ZEM“....... /// Příběh asi znají všichni. Co se děje v kosmické lodi poté, co ,,matka" probudí posádku v půli cesty a změní trasu, protože zachytila záhadné vysílání, není třeba rozebírat. Sci-Fi, který nezestárne? Příchod vetřelce mezi ostatní bude pořád efektní. Atmosféru v lodi, kterou tvoří ticho, kroky a záběry kamery mají rádi všichni příznivci hororů. Příběh mě drží v napětí – prostě tu fungujou všechny ty filmový věci, jako je scénář, herci, kamera. Ridley Scott nám tak ústy Ripleyové neustále vzkazuje: ,,PŘEVEZLA JSEM TĚ TY HAJZLE!“ (05.04.2006)

S otázkou "byl vidět?" na rtech jsme otravovali ty, co už TO měli za sebou, a podle jejich skelných pohledů a pokleslých brad jsme si my, co jsme v zápětí usedali před plátno, mohli i odpovědět. Jestli nakonec ON bude vidět nebo ne, přestalo být brzy podstatné, protože celý film pro mě představoval jednu koncentrovanou hrůzu a když jsem za pár let viděla Mr. Beana v epizodě, kde sleduje horor, tak totéž jsem byla já na Vetřelci. Nestačily mi před oči deštník a dvě ruce, další bych potřebovala do uší, abych neslyšela ty strašné zvuky. Přesto jsem ten film viděla ještě mockrát a mockrát ještě uvidím, přitahuje mě jak můru světlo. (04.12.2005)

Filmy, u kterých jsem byl zaražený do gauče a ani nedýchal, bych možná spočítal na prstech jedné ruky. Vetřelec do této skupiny rozhodně patří. Scottovi se podařilo vytvořit neuvěřitelně hutnou atmosféru plnou děsivých momentů. Bohužel je to místy až příliš utahané. Při projekci nedoporučuji konzumaci jídla, pravděpodobně to z vás stejně poletí ven. (07.11.2010)

Dneska odpoledne jsem si odškrtla z dlouhého seznamu filmů "musíte vidět" další kousek, který pro mě byl hodně hodně dlouho soukromou výzvou. Jak to říct, já se prostě u hororů bojím. A je to venku. Tedy, přiznání je venku. Vetřelec taky, ale tohle napsat je vlastně už spoiler. Tak ne, Vetřelec je stále vetřený, protože kdyby nebyl, nemělo by to další díly. Noční můry mám co do děje i horší, ale takhle hnusnej ksicht se mi ještě nezdál. (26.02.2017)