Votrelec

,,OBCHODNÍ VLEČNÁ LOĎ NOSTROMO, POSÁDKA 7, NÁKLAD: RAFINÉRIE NA ZPRACOVÁNÍ 20 000 TUN RUDY, KURZ: NÁVRAT NA ZEM“....... /// Příběh asi znají všichni. Co se děje v kosmické lodi poté, co ,,matka" probudí posádku v půli cesty a změní trasu, protože zachytila záhadné vysílání, není třeba rozebírat. Sci-Fi, který nezestárne? Příchod vetřelce mezi ostatní bude pořád efektní. Atmosféru v lodi, kterou tvoří ticho, kroky a záběry kamery mají rádi všichni příznivci hororů. Příběh mě drží v napětí – prostě tu fungujou všechny ty filmový věci, jako je scénář, herci, kamera. Ridley Scott nám tak ústy Ripleyové neustále vzkazuje: ,,PŘEVEZLA JSEM TĚ TY HAJZLE!“ (05.04.2006)

Je pravda ze vsetky diely tejto sagy maju nieco do seba a ani jeden nieje vylozene zly (vratane posledneho), avsak pre mna je medzi prvym a ostatnymi dielami priepastna vzialenost. Preco? Poporiadku. Posadka lode prichadza na vzdialenu planetu daleko mimo nasej sustavy, aby zistila co sa stalo s ludskou koloniou, s ktorou sa prerusilo spojenie. Budovy najdu opustene, bez jedneho zivacka, mimo maleho dievcatka, ktore nechce zo seba vydat ani slovko. Pri prieskume okolia narazia na mimozemsku kozmicku lod. Ludia vchadzaju do nutra aby zistili, ze mimozemskej posadke sa stalo to iste ako ludom v kolonii. Preco tu vlastne len opisujem dej? Co strasne sa mohlo stat, ze tito mimozemstania, ocividne neuveritelne technicky vyspely, daleko za hranicami nasho chapania, co strasne sa stalo ze sa nezmohli ani na najmensi odpor? Ludstvo v tomto vesmirnom korabe vyzera tak stratene, tak absolutne bezvyznamne a bezmocne, ze si ani nedokazeme ani len predstavit ake strasne zlo sa skriva v hlbinach vesmiru. A prave tento naznak udalosti, tento nacrt toho co sa stalo jednej nepoznanej civilizacii, daleko, daleko mimo nasej sustavy, mozno galaxie, tento malicky vstup ludi do nepoznaneho vzdialeneho sveta, ktory zrejme nikdy nespoznaju, ani sa nikdy nedozvedia co sa vlastne stalo, to je to co ma na Votrelcovi tak fascinuje. Scena prieskumu mimozemskeho korabu ma fascinujucu atmosferu, pri ktorej mi fantazia pracovala na plne obratky a prave to nepoznane, existencia niecoho absolutne mimo nase poznanie, ta absolutna neznalost vsetkeho naokolo, ke sa clovek nemoze opriet ani o jediny fakt, o jedinu istotu, pretoze ziadna nieje......vazeny, toto je STRACH. (10/10) (27.05.2007)

S otázkou "byl vidět?" na rtech jsme otravovali ty, co už TO měli za sebou, a podle jejich skelných pohledů a pokleslých brad jsme si my, co jsme v zápětí usedali před plátno, mohli i odpovědět. Jestli nakonec ON bude vidět nebo ne, přestalo být brzy podstatné, protože celý film pro mě představoval jednu koncentrovanou hrůzu a když jsem za pár let viděla Mr. Beana v epizodě, kde sleduje horor, tak totéž jsem byla já na Vetřelci. Nestačily mi před oči deštník a dvě ruce, další bych potřebovala do uší, abych neslyšela ty strašné zvuky. Přesto jsem ten film viděla ještě mockrát a mockrát ještě uvidím, přitahuje mě jak můru světlo. (04.12.2005)

Po sedmi letech jsem si film, kvůli kterému se o film jako takový začal zajímat, pustil znovu. Překvapilo mě, že za ta léta neztratil nic ze své působivosti. Snad jenom to, že ony legendární momenty si pamatuji až dostatečně živě na to, aby mě dokázaly nějak vyděsit, či napnout. Ale toť čistě subjektivní pocit, protože Scottova promyšlená režie, ve které dokonale ždíme všechny podstatné prvky – chladnou výpravu kosmické lodi, hru světel a stínů, Goldsmithovu hudbu, racionální posádku a v neposlední řadě legendárního nezvaného hosta, dokáže i po letech uchvacovat. Dnešní generaci (mých současníků), pro které se filmová hrůza vyrábí formou vřískajících teenagerů a remaků asijských bubáků, už tenhle vesmírný opus zřejmě nic neřekne, ale za ta léta už není podstatné co, ale jak! Bez kapky nostalgie, s plným vědomím ‚stárnutí‘, bez debat stále strhující pecka. (21.02.2009)

Atmosféra, atmosféra a ještě jednou atmosféra. To je celá ta věda. H. R. Giger poprvé předvádí své mistrovské biomechanoidní dítko a všichni jsou z něj úplně mrtví...strachy, samozřejmě... A začíná zde i série androidních "bijců", jejichž jména shodou okolností po jednotlivých dílech začínají A, B, C:) Ian Holm je jako Ash co do vztahu k lidem chodícím ekvivalentem HALa, nezdá se vám? Navíc miluju tu dobovou představu, že správný superpočítač musí mít tisíce blikajících kontrolek a vydávat dvacet různých druhů vrčení, bzučení a skřípání:) Prostě klasická a historická stovka. PS: to oli.G: t hlášku o dětství můžou používat ti, jejichž dětství už skončilo;) (23.03.2003)