Blade Runner

Blade runner je asi nejzvláštnější film, ke kterýmu tady píšu komentář. Nějak mi dost dlouho unikal, takže poprvé jsem ho viděl až v únoru 2007 a byl jsem hodně zklamanej, protože jsem viděl nějakou neuvěřitelně zprasenou verzi, kde byly vystříhaný různý důležitý scény a dohromady to vůbec nedávalo smysl. Ale zase tam nebyl ten slavnej happy end, takže to asi nebyla ani ta původní verze z roku 1982. No netušim, co to bylo, ale třeba nebylo z filmu moc jasný, jak je to s Rachel, samotnej konec s papírovym jednorožcem pak nedával vůbec smysl a vypadalo to, jak kdyby byl úplnej konec ustřiženej. Tenkrát jsem tady dal Blade runnerovi jenom 3 hvězdičky a do komentáře napsal, jak mě to zklamalo. Později jsem se ale dozvěděl, že jsem opravdu viděl nějakou debilní verzi, takže jsem vzal film na milost a rozhod jsem se podívat na ten slavnej director's cut. Počkal jsem pár měsíců, abych nebyl moc ovlivěnej prvnim zhlédnutim, kouknul jsem se na Blade runnera znovu a byl jsem doslova šokovanej (pozitivně). Najednou všechno začalo dávat smysl, všechno do sebe zapadalo a těch posledních cca 30 vteřin na konci byl takovej poslední díl do skládačky. No prostě jsem měl pocit, jak kdybych se díval na úplně jinej film a musim dát 5 hvězdiček (možná moje rozhodnutí trochu ovlivnil taky fakt, že jsem minule Blade runnerovi křivdil a tentokrát jsem ho navíc sledoval v noci a zrovna tady byly přívalový deště). Co dodat? Snad akorát, když tady čtu komentáře, že film nemá děj a že to nedává smysl, tak musim zopakovat: Zkuste se podívat na director's cut a možná změníte názor jako já. Jinak jsem se pro zajímavost podíval i na tu verzi, která končí happy endem a to je opravdu hnůj. Prostě Blade runner má končit tim, že se zavřou dveře od výtahu a padnou titulky. Mimochodem titulky jsem pokaždý vydržel až do konce, protože u nich hraje ta skvělá Vangelisova hudba. Ten motiv je takovej zvláštní a tajemnej, až mi z toho běhá mráz po zádech. Prostě to v tom finále sedne jak prdel na hrnec a jenom to podtrhuje celkovou atmosféru Blade runnera. (19.02.2007)

Scottův Blade Runner je téměř nevyčerpatelná zásobnice geniálních nápadů, celý film působí jako výsledek nepochopitelně šťastné souhry několika kladných faktorů, kdy se sešel dobrý režisér s dobrým hercem, přetvořili námět výtečného spisovatele P. K. Dicka a vše bylo doplněno mým nejoblíbenějším soundtrackem z pera Vangelise. Taková kombinace se podaří jednou za desetiletí. (07.08.2010)

Úžasná atmosféra, skvělé zpracování, díky němuž bych filmu odhadoval tak čtvrtinové stáří, vynikající herci, několik velmi silných scén, ale zároveň strašná nuda. Takhle nějak vypadá to staré klišé, že forma překonala obsah. Blade Runner si mě nezískal, ani když jsem mu nedávno (2011) dal druhou šanci. (15.01.2009)

Nudu som naozaj nečakal. Ale škoda, že som film videl až v roku 2005 a pripadalo mi to efektovo ozaj slabé. Až príliš ponuré a neprehľadné. Votrelec bol oveľa lepší, čo do kvality efektov tak do scenára. A nakoniec to bolo podľa mňa zbytočne dlhé. Takže podporenie kultu pre maníkov do sci-fi žánru sa z mojej strany nekonalo, nechávam si to na 'Star Wars' sériu, ktorá mi príde oveľa hutnejšia a atraktívnejšia. 55%. > !PozoR! < A teraz 'Director's Cut'. Absolútny odraz. Tie monológy psychologického podtónu, ktoré boli vystrihnuté zrýchlili tempo a na povrch sa konečne dodala tá podstata filmu, ktorú som očakával. Hauer bol majstrovský, rovnako ako záver. Tomuto zostrihu teda venujem slušných 85%, ale keďže je film na ČSFD umiestnený len v originále, musím ostať pre objektivitu pri troch hviezdach. (10.03.2006)

I po takových letech stále záhada. Sci-fi s noirovým nádechem, která se vyžívá v technické i vizuální ponurosti a bohužel i obrazové bizarnosti. Scott se bojí byť jen malinko rozmáchnout a ukázat nám víc ze světa budoucnosti a místo toho jen nechává pršet na Deckarda a vyprávět relativně obyčejný příběh. Replikantům chybí psychika a na konci pořád nevím, proč by mi jejich osudu a údělu mělo být líto. A chtěl bych také vidět Blade Runnerovo průměrné hodnocení, kdyby ho nenatočil právě Ridley Scott. Možná by i můj názor putoval níže, protože díky jeho příjemným vizuálům a hlavně výbornému cynickému Fordovi na podkladu úžasného soundtracku to nakonec nebylo takové zklamání, jak jsem se zprvu mračil. Tuny dešťových kapek, saxofonové melodie a Vangelisova pohádková hudba zůstávají v divákově mysli dlouho. (06.04.2007)