Gladiátor

Typický hollywoodský historický velkofilm se všemi jeho klady (výprava, hudba, kamera, střih, triky, akce, herecké obsazení) a zápory (absence dějepisného poradce, patos, patriotismus, klišé). Ale mile mě překvapil závěr, který nebyl tak úplně tím slzopudným dojákem, na které jsem u takovýchto snímků zvyklý a taky fakt, že hlavní hvězdou filmu nakonec nebyl Crowe, ale Phoenix. (30.12.2010)

Klasický historický velkofilm a la Hollywood, jenž s historickými fakty zachází slovy Svatopluka Čecha "jako opilý ponocný se svou halapartnou." Vzdor tomu, že vypočítávat historické omyly, byli bychom tady dva dny, vzdor podivné gradaci snímku a vzdor poněkud dřevěnému titulnímu hrdinovi a nepříliš uvěřitelné romanci s císařskou dcerkou se na to dá dívat celkem s klidem a snad i se zalíbením. Velkou zásluhu na tom má Joaquin Phoenix a to, že za svou hereckou kreaci nedostal Oscara, je jedním z mnoha omylů Akademie. (01.07.2007)

Můj nejoblíbenější historický film. To, co tu předvádí Russell Crowe, je bomba a Ridley Scott se hlavně díky tomuhle filmu dostal na přední místo mého režisérského žebříčku. Příběh možná není bez chybičky, ať už scénáristicky nebo historicky, ale vizuální a hudební stránka to naprosto stírá... Soundtrack je tak nabušenej a překrásnej, jak to umí jenom Hans Zimmer, a bitvy... to je prostě Ridley v nejlepší formě. Zbožňuju onu scénu, kdy Maximus stojí proti císaři v aréně, ano, v přepisu se může zdát přitažená za vlasy, nafouklá a já nevím, co ještě, ale když se na ni dívám, vždycky mě strhne. Jsou prostě filmy, které mám ráda natolik, že bych jim kvůli atmosféře odpustila hodně blbostí. A tohle je (možná) jeden z nich. (02.02.2006)

Z pohledu historika - (Jen pro hnidopichy: Tento film mi byl promítnut na Dějepisné olympiádě! Neznám nic, co by se k této příležitosti hodilo méně. Marcus Aurelius: udušen Commodem! S něčím tak nesmyslným jsem se nesetkal ani v té nejlacinnější brožurce. Film se nám doslova vysmívá do tváře. Ať už svými vlastními provinciemi, nesmyslnými obyčeji nebo způsoby boje. Jedna věc mě ale vyděsila na nejvyšší možnou míru. Bohužel (či bohudík) jsem jej neviděl v originále, a proto nevím, zda se teď neobouvám pouze do diletantského dabingu. To, co mi celou dobu drásalo nervy, bylo oslovení ŠPANĚLI! Co to má znamenat? Samotný název Španělsko se začal používat až někdy po sjednocení Aragonie s Kastilií (po roce 1479). Tak co má toto jméno co pohledávat v období více než o tisíc let starším? Jsou snad všichni diváci tak pitomí?) Proti vizuální, hudební a koneckonců i herecké stránce filmu protestovat nemohu. (09.10.2004)

Ridley Scott vzkřísil hollywoodský "hstorický" velkofilm ve vším lesku... ve vší barevnosti, pompéznosti, schematičnosti, patosu, plytkosti. Stvořil dílo, které apeluje na divákovo oko, jakmile se však uchýlí k myšlenkám, připadal jsem si jak na nepovedené hodině "římské státnosti pro začátečníky" (nikdo mi nevymluví, že v jádru je Gladiátor naprostý nonsens). Jakmile se "děje", funguje Scottovo dílo brilantně, během dialogů však sklouzává do typické prázdné užvaněnosti a nebýt toho, jak mistrovsky svá schemátka naplnilo duo Crowe-Phoenix, zůstávalo by po Gladiátorovi sotvaco hodnotného. Ridley Scott mě svým přístupem hrubě zkalamal. Jeho režie je rutinní, profesorsky chladná, snad jen v bitevním sekvencích lze hovořit o svojském přístupu (byť roztřesená ruční kamera a "vynechávání" okének není mistrův vynález). Co mi na tomhle filmu chybí, je skutečný duch... neustále se žvaní o Římu, ale ten bohužel pro kvalitu snímku zůstává skutečně pouhým snem (vyrenderovaným pozadím). Proto dávám přednost ideám Williama Wallace či kapitána Nathana Algrena. Jejich boj má pro mě větší náboj nežli stokrát ohraná pomsta za smrt blízkých. Ridley Scott prostě rozehrál pompézní symfonii podle starých not. Je stejná jako hudba Hanse Zimmera – vzbuzuje žádané emoce, zní mohutně, heroicky... To je koneckonců to, co se od velkofilmu čeká, ne? Jenže já tvrdím, že to očekávané už tu bylo několikrát ztvárněno lépe, byť možná ne tak megalomansky. (02.10.2004)