Gladiátor

Tenkrát to musela být obrovská událost. Ridley Scott připravil něco, co jsme do té doby nemohli nikde jinde vidět a dnes je z tohoto filmu zkrátka legenda, která učinila z Russela Crowa obrovskou megastar, z jehož stínu se však už nikdy nedokázal pořádně vymanit. Já jsem však kdysi, možná až z přílišného opěvování filmu, tak trošku Gladiatora bojkoval a nikdy jsem ho nepovažoval za nic extra. Tenkrát jsem na to asi ještě nebyl připraven. Nyní již ano a s klidným srdcem mohu prohlásit, že si tento bombový, silný, audiovizuální, špinavý a v neposlední řadě krvavý, zážitek ve vzdálenější době v SE hodlám zopakovat (EDIT:splněno a za pět let si tenhle megafilm dám znovu...90% (17.03.2014)

Ridley Scott, toť převeliký stratég. Zatouží-li po Oscaru či množství peněz, hned přesně ví, kde třeba slevit ze standardů uměleckých, kam vstrčit patos ve formě nezdolného hrdinství a kam patos ve formě plačtivého dojetí. Prostinký příběh o pomstě a zradě koncipuje spíše jako rozvrh výletu po různých lokacích, v nichž se odehrávají souboje a které naplňují představu co největšího počtu lidí o nich. Afrika tak vypadá jako půl Řím a půl Arábie a ostatní místa jsou na tom nejinak. Postavy jsou od prvních okamžiků zařaditelné do škatulek dobro a zlo, protagonista neustále vykládá o své touze navrátit se k rodince, abychom pochopili, že když mu ji vybijou, tak se fakticky musí pomstít. Ba i jediný záběr, který zaváněl něčím netradičním - Maximovu snovou vizi - ke konci Ridley Scott poníží na tu nejkýčovitější touhu po domově. Tolik oslavovaná Zimmerova hudba mi přišla nakradená od vážnohudebních klasiků. (19.12.2010)

Russell Crowe si roli Maxima maximálně zasloužil. Při každé scéně jsem za něj byla hrdá. Z každého jeho pohybu šla cítit touha po pomstě. Opravdový historický velkofilm s fantastickou hudbou! Takových já si vážím...."Jsem Maximus Decimus Meridius. Velitel Severní armády. Generál legie Felix. Věrný služebník pravého císaře, Marca Aurelia... Zavraždili jste mi syna a zavraždili moji ženu. Ale já se pomstím teď, nebo v přístím životě." (25.07.2011)

Forma versus obsah - to je odvěký spor ve filmech obecně a je celkem známo, že v amerických filmech má většinou navrch forma nad obsahem. Nejinak je tomu i ve filmu Gladiátor. Na rozdíl od mnoha lidí, kteří tento souboj a jeho výsledek vidí kriticky, mně toto vůbec nevadí. To jest námitky, že jde sice o excelentní film po formální stránce, ale, že je jaksi prázdný po stránce obsahové (mj. se takto vyjádřil i náš nominovaný Jan Hřebejk), - tyto námitky mi přijdou poněkud liché. Kritici si především musí uvědomit, oč ve filmu jde. Má tento film sdělovat nějaká poselství, nebo jde spíše o nádhernou podívanou? Samozřejmě, že jde o to druhé a to tento film splňuje na výbornou. Úvodní scéna bitvy mezi Germány a Římany patří k tomu nejlepšímu co bylo na poli historických bitev natočeno. Vyrovná se i Statečnému srdci, i když si myslím, že tento film zůstává po stránce efektních bitev pořád jedničkou. Film tedy dokazuje, že Ridley netočí filmy ani tak kvůli komplikovaným příběhům, jako kvůli krásným obrázkům. A to já rád. Pohled na antický Řím je dechberoucí. A když přijde na akci, Russell máchne mečem ("na můj povel začne peklo") a Hans Zimmer zavaří orchestr i synťáky, pak jde o skutečně lahůdkový požitek. Nejlepší je v tomto směru rekonstrukce bitvy u Zamy (u Kartága). Moc se mi líbil Joaquin Phoenix. I Russell byl dobrý (ale jeho role nebyla až tak herecky náročná aby za ní získal Oscara - toho měl získal Tom Hanks za Trosečníka). (03.10.2003)

Oslava individuality v nefalšovaném sandálovém velkofilmu pod hlavičkou nezkrotného brita Ridleyho Scotta. Konečně jsem si mohl ozkoušet na vlastní kůži, jak asi před padesáti lety tehdejší diváci nevěřícně zírali na Ben Hura. Obdobně jsem vzhlížel i na Gladiátora. Ridley Scott natočil Biják s velký B aniž by se za to musel jakýmkoliv způsobem stydět. (09.01.2004)