Hannibal

Harrisovu předlohu jsem četla. A myslím, že Scottovi se podařilo vystihnout dost zvláštní styl a atmosféru knihy na výbornou. Především části z Florencie považuji za nejvydařenější z celého filmu a k postavě samotného Hannibala to prostředí neuvěřitelně sedí. Stejně tak operní pasáže či historické lokace. Navíc ta lehce bizarní brutalita druhé půlky opět vystihuje vyznění knihy. A to - prosím - Scott vůbec nezašel tak daleko, co Harris. Navíc ač Jodie Foster zaslouženě shrábla ovace za první Clarice, Julianne Moore vystihuje knižní Clarice mnohem lépe, a to i svým zjevem. A co se týče konce, tak jestli chcete vědět, jak končí kniha, zde knižní SPOILER: Masona Vergera zabije jeho lesbická sestra po tom, co mu nejprve ukradne sperma, aby mohla zplodit potomka, který by pak zdědil Vergerovo jmění. Potom zabije svého bratra Masona pomocí elektrického úhoře. Hannibal skutečně zachrání Clarice z prasečího výběhu, potom ji zdroguje a snaží se jí vymýt mozek a "vložit" jí do hlavy osobnost své mrtvé sestry Mischy. Společně s Clarice povečeří na mozku Paula Krendela, tedy jeho mozek jedí oba. Clarice vyčte Hannibalovi, že z ní chtěl udělat svou mrtvou sestru, pak se pomilují a společně utečou. Končí to tak, že je bývalý zaměstnanec věznice v Baltimooru Barney zahlédne kdesi na opeře, kde jsou jako spokojený pár. KONEC SPOILERU. To jenom tak pro ty, kteří považují děj toho filmu za absurdní. Předloha zašla mnohem dál a mně se to vlastně líbilo, rozhodně žádný Hollywoodský konec. V tomhle se ale víc přiblížil spíš pozdější seriál s Mikkelsenem. Každopádně Hannibala film mám raději než Mlčení jehňátek zkrátka proto, že je takhle "jiný." (23.03.2011)

Mlčení jehňátek je můj nejmilejší thriller a na Hannibala jsem se těšil opravdu těch deset let. Srovnával-li bych, je to dost slabší. Ve filmu skoro není napětí, převažuje černý humor - ten mám také rád, ale v jehňátkách bylo obojí. Na druhou stranu je tu Anthony a navíc docela dobrá atmosféra ve Florencii - dokud je film zde, je to docela fajn, moc se mi líbila postava italského policisty. Závěrečná scéna mi přijde docela vtipná (alespoň celé kino se smálo) a doufám, že Scott ani nechtěl, aby to bylo strašidelné (spíše je to pěkně halucinogenní). Vyloženě trapný mi přišel ten motiv s lidožravými prasaty. (13.07.2003)

Hannibala jsem viděl jako druhého, ale stejně poprvé až v roce 2006. A čekal jsem od něj hodně, i když jsem si nemysel, že uvidím druhá Jehňátka nebo Vetřelce, ale Ridley mě opět překvapil. Natočil sice pár filmů dnes již spoustou pokládaných za klasiky, jenže mně se od něj líbil jenom Vetřelec a Legenda. Hannibal mi přišel dost nudný, oproti atmosférickému dramatu Mlčení a zábavné kriminálce Drakovi. Julianne Moore jsem sice nikdy nemusel (Big Lebowski je zvláštní výjimka) a i zde mi zážitek ničí ještě víc už jen srovnáním s božskou Jodie Foster. A to je podle mě největší chyba, že tu Jodie není (asi to byla výmluva, když zde odmítla hrát kvůli pojídání lidského masa). S ní bych se smířil i s placatým a zdlouhavým scénářem a nezáživným dějem. Kdyby sehnali dobrýho scénáristu, mohl vzniknout kvalitní film. Takhle je z něj jen průměr slabej asi jako káva zdarma pro zákazníky. Co se týká brutality, asi jsem už trošku otupěl, protože mi právě přišlo, že se jí snažili vyhnout kvůli co největším masám diváků. Kromě toho sekání ruky na konci byl až neuvěřitelně beznásilný. A to sekání vypadalo spíš jak špatnej vtip. A ještě taková drobnost, nemyslím, že by u FBI povolili vlasy delší jak po ramena. (05.12.2005)

Nikdy nesrovnávejte "Hannibala" s "Mlčením jehňátek"! Už Harrisova kniha je diametrálně odlišná, a přiznejme si to, pro převedení na plátno ne zcela vhodná. Proto jsem od filmového zpracování nic neočekával a taky jsem nebyl zklamán. Julianne Moore výtečně nahradila Jodie Foster a o výkonu sira Anthonyho se nemá cenu ani zmiňovat, je jednoduše skvělý. Úžasná je především úvodní čast odehrávající se ve Florencii... Já vám nevím, ale nedávno jsem viděl "Hannibala" znovu, a pak asi týden neposlouchal nic jiného než soundtrack z něj. Nemohl jsem totiž tenhle film dostat z hlavy - tu atmosféru, lesk Hopkinsových očí, Julianne Moore v šatech od Gucciho, zoufalý pohled Giancarla Gianniniho, kouzlo Francesci Neri a především už zmíněnou Florencii... A ano, árie "Vide Cor Meum" je opravdu nádherná!! (28.01.2003)

Řekněme si to pěkně polopatě: u "Lecterovské trilogie" platí - co režisér, to unikátní podání. Ale pokud míníte kázat o neskutečných nechutnostech, které tu jsou k vidění, rád bych všechny přítomné upozornil, že v knize se dočkáte daleko větších chuťovek. Ale zhodnoťme si dílko Ridleyho Scotta - ke všeobecnému zklamání se neshledáme s Clarice Starlingovou v podání božské Jodie, ale "jen" s Julianne Mooreovou. Ona to možná nakonec není taková škoda, protože závěr knihy a filmu se diametrálně liší, a nerad bych viděl one and only Clarice jednat podle filmového scénáře. Prostě by to nějak nebylo ono. Co ale je přesně ono, je prostřední část filmu, do posledního detailu kopírující předlohu - úchvatná Florencie, Palazzo Vecchio, Sál Lilií, geniální přednášky z historie umění, malý ostrý Harpy:), prostě brilantní. A s Florencíí souvisí poslední věc, ke které se tu míním vyslovit, a to soundtrack. Hodně ambientní hudba a ruchy Hanse Zimmera vám, za laskavého přispění filmových monologů Hannibala Lectera, prožene mráz po zádech, aby se v závěru mistr rozloučil nádhernou operní árií na text Danteho La Vita Nuova, Vide Cor Meum (kterou uvidíte v už opěvované Florencii). Nicméně právě Vide Cor Meum pochází od Patricka Cassidyho;) Dear Clarice, I have followed with enthusiasm the course of your disgrace and public shaming... (07.04.2003)