Karmínový príliv

(68%) Krvavý příliv, coby „ponorkový film“ s hvězdným hereckým duem Denzela Washingtona a Gena Hackmana. Neplánovaně jsem si tento snímek pustil a ve výsledku nejsem zklamán, ale ani nadšen. Nemá to žádné hlubší mezery, jen to na mě působí dost jednorázově, jednoduše a v některých ohledech trochu hloupě. Tím slovem hloupě to možná přeháním, ale nijak extra mě nebavilo sledovat střídání stran ze strany posádky. V jednu chvíli byli s Washingtonem, o chvíli později zase s Hackmanam a poté zase naopak. Dost diletantsky to asi vysvětluji, ale to bylo asi to jediné zásadní, co mi vadilo, i když to mělo vcelku logické vysvětlení. Ještě tak ta cca 1/3 mi přišla trochu nezáživná, ale pak už mě to bavilo. Bylo to napínavé, mělo to dobré herecké výkony, scénář, dějově to bylo nastíněno jednoduše, ale tak, že to naštěstí nenudilo. Nějakých větších ponorkových bojů se zde nedočkáme, ale to až takový problém nebyl. Jen mě opravdu nechytlo to střídání stran a vzpoura, což bylo bohužel asi hlavním středobodem filmu. No a co se týče hudby od skvělého Hanse Zimmera, tak po letech to dokážu velmi kladně zhodnotit. Sice v té době začínal, ale přesto mě tento jeho soundtrack k tomuto filmu bavil. Byl to takový mix Skály a Pirátů z karibiku, což se cení. Takže mě mrzí, že nedokážu dát 4*, takto to vidím na solidní nadprůměr a krásnou třetí hvězdici. Je to tak na 1, možná na druhé shlédnutí. Dobrý film, ale žádná pecka, nic extra zapamatovatelného. (28.08.2019)

Je ukrutně nezáviděníhodnou prací zfilmovat „ponorkový“ thriller, kdy veškerá akce pramení z nervózního čekání na neviditelná torpéda blížící se mílovými kroky ke zdánlivě nedotknutelnému kolosu. Tony Scott nicméně převedl um vymáčknout adrenalin i ze záběru na růst mechorostu a tudíž si hravě poradil i s "ponorkou". Samozřejmě by nebylo tak dobrého filmu bez nepřetržitě hrajícího superakčního Zimmerova soundtracku, Tarantinových dialogů (-„Vy jste byl první na seznamu“, -„To jsem rád pane“, -„Nebyl moc dlouhej“), plného hereckého nasazení Hackmana, Washingtona i Mortensena a Gandolfiniho a množství proslovů o válce a politice. Není to film hluboký svou myšlenkou, ale spíš ponorem. Vyznačuje se výbornou gradací od pošťuchujících dialogů k přímé konfrontaci hlavní v hlaveň. Nedoporučil bych jej akčním maniakům, jedná se spíš o takový „akční film pro odrostlejší“, což tentokrát překvapivě znamená pravý opak slov „nuda k zbláznění“. Apendix: Film, po jehož zhlédnutí jsem o Scottovi definitivně přestal přemýšlet jako o režisérovi neinvenčních akčních béček. 80% (09.04.2006)

Príbeh slabší, no mal aj svoje svetlé stránky a trochu napätia by sa tu tiež našlo. Samozrejme, všetko vo filme závisí na jednom človeku s morálnymi zásadami, a k tomu ešte jedno pokazené rádio. Sranda je, že aj jeho protivník v názorovom dueli na vojenské právo (Gene Hackman) mal rovnako dobré morálne zásady. Takže tu vyslovene ide iba o to, kto je komu viac sympatickejší. A pochopiteľne, rádio sa opraví v poslednej sekunde, takže huráááá. Lepší priemer. 65/100 (11.08.2020)

Máte-li rádi přirovnání, pak vězte, že jde o slabý americký odvar německé Ponorky od Petersona. Té jsem si dovolil vytknout nedostatek akce na její dlouhou metráž. Jenže Ponorka vše doháněla psychologií a napětím. Krvavý příliv nejen, že akci nenabízí už vůbec žádnou, ale pokulhává i ve zbylých disciplínách. Scottovi se nepodařilo dostatečně vystihnout stísněnost, kterou musejí všichni pociťovat uvnitř té ponorné obludy. Na co se navíc těšíme u filmu o ponorkách snad nejvíce? Ano, na záběr periskopu pročesávající hladinu moře. Ani jeden! Z charakterů jednotlivých postav nebyl žádný rozveden do takové míry, aby divákovi přirostl k srdci. Vše bylo dopředu jasně nalajnované a bohužel i průhledné. Co bychom ale od těch zapřísáhlých patriotů chtěli, že? Denzel Washington hraje svůj standard, Gene Hackman je coby pejskař sice roztomilý, ovšem nepředpokládám, že to byl prvotní záměr. A světe div se, tentokráte mě nechala chladným i Zimmerova muzika. (28.07.2011)

Dobrý film, ale pro mě o hodně slabší než je Hon na ponorku. Výborní herci, ale nedostatek možností dokázat kvalitu jejich i scénáře. Tony Scott před svým začátkem svého vizuálního šílenství točil vcelku obyčejné snímky, ale měl štěstí na vojenská tématiku, která mu nejen sedla, ale dokázal do ní sehnat i adekvátní herecké osobnosti. (25.06.2004)