Pýcha a predsudok

Naprosto věrná adaptace. A to je ten problém, je to natolik věrná ilustrace předlohy, až je to spíše jako audiokniha, ve které vám jeden herec přečte celou knihu. Všech jednašedesát kapitol pěkně pohromadě. Akorát tady je to navíc v pohyblivém formátu se skvěle hrajícím osazenstvem. Ovšem až na toto pozdechnutí zcela bez výhrad. Herecké výkony nemohly být lepší, ironie nemohla být ironičtější a jiskření mezi slečnou Lizzy a panem Darcym nemohlo být jiskřivější. PS: Nutno vidět v originále, lahůdková angličtina! (14.05.2010)

Z těžko popsatelných důvodů mi tahle adaptace přijde značně neosobní. Jistě, jde o věrné zpracování knihy a proti hereckým výkonům nelze říct ani popel, ale celé je to studené jak psí čumák, jako by se jednalo jen o otrocké převedení předlohy bez dalšího vkladu ve prospěch televizního zpracování. Nedokázala jsem se sžít s postavami a většina castingu mě rozčilovala, asi nejvíc přestárlé sestry Bennetovy (v tomhle odpovídá filmová adaptace z roku 2005 knize daleko věrněji). Nakonec jediný, kdo to v mých očích situaci vylepšoval, byl Colin Firth coby pan Darcy, ale jinak nevidím důvod, proč se na tuhle minisérii podívat znovu. V tomto případě zůstanu věrná filmu z roku 2005, který je možná volnějším zpracováním knihy, ale má tolik kvalit navíc, že zdejší věrnou adaptaci dalece překonává. (13.02.2016)

Keira byla mnohem hezčí a živější Lizzie, Jennifer Ejhle :) připomíná portrét na starém porcelánu. Colin Firth je zase zajímavější Darcy než zádumčivý Matthew Macfayden. Mamka s taťkou jsou prima, ovšem Bingleyho jakékoli podobě bych bingla do hlavy kompletním vydáním Austenové, protože jeho naivita hraničí s lehkou mentální poruchou. Postavy jsou skoro bez výjimky nahastrošené do starých prostěradel a pokladů prababiččiny truhly, vyprávění je občas až příliš doslovné, ale dívá se na to hezky. A to v záplavě dramat, thrillerů a krimi někdy úplně stačí. (16.03.2018)

Jako první jsem viděla film Pýcha a předsudek s M. MacFadyenem z roku 2005 a nevěřila jsem, že může být o deset let starší seriál lepší. Neuměla jsem si představit Colina Firtha jako pana Darcyho, přestože se mi jeho způsob hraní velice líbí. Z filmu jsem byla zvyklá na rychlý spád a tak mi první díl připadal příliš rozvláčný, ale zvykla jsem si na všechny podrobnosti, které seriál skýtá a nakonec jsem si začala libovat, že je konec tak daleko. Výsledkem tedy je, že Pýcha a předsudek - seriál je naprosto neopakovatelně nádherné zpracování knihy Jane Austen a Jennifer Ehle je stejně prostořekou a krásnou Elisabeth Bennett jako Keira Knightley. (07.05.2009)

Nenapadá mě, co bych téhle adaptaci vytkl. Snad jen role Jane Bennetové byla obsazena poněkud neuváženě - její představitelka působí příliš nezdravě a zakřiknutě, spíš jako vyplašená srna než jako plnokrevná hrdinka z Austenové románu. To je však jen malý vroubek na kráse. Zbytek je skvělý - včetně obsazení: těžko si přestavit archetypálnějšího Darcyho než je ten v podání Colina Firtha a oduševnělejší Elizabeth než Jennifer Ehle. --- Čtu komentáře kolem a neodpustím si poznámku na okraj k denunciátorům Jane Austenové, k těm "chlapům", kteří ji mají za pramatku červené knihovny a vzdálenou příbuznou Danielly Steelové. Rozum do hrsti, pánové! To, že se zápletky jejích knih často točí okolo vdavek, nemusí hned znamenat sentimentalitu. Naopak: pozorný čtenář (a divák snad též) u ní najde mnohem více ironie a kritické racionality než neředěného citu. Kdepak rozněžnělá mimóza - Austenová je hlavně bystrou a neskonale vtipnou pozorovatelkou lidských charakterů, odhalovatelkou neřestí a učitelkou ctnosti. A to prosím není můj soukromý názor. Jeden z nejpřednějších morálních filosofů 20. století Alisdair MacIntyre ji jmenuje jedním dechem s Aristotelem jako výsostnou představitelku etiky ctností (viz "After Virtue") a chválu na ni pěje i C.S. Lewis (viz "Note on Jane Austen", in: Selected Literary Essays). V obou případech se přitom jedná o myslitele mužné, ba přímo robustní, ne o zjemnělé duše básnické. Jaká škoda, že je J.A. v hlavách mnohých takhle nespravedlivě onálepkována jako "ženská literatura". Moc téhle diskriminaci nerozumím. Je to snad méně absurdní, než kdybychom Dostojevského románům říkali "literatura mužská"? Takže shrnuto a podtrženo: přiznávám, že ji čtu rád, ba co víc, přál bych si ji potkat a slyšet; kochám se její angličtinou, jejím důvtipem i moudrostí; romantiku u ní nehledám a nenacházím (tu lze v mnohem koncentrovanější podobě získat třeba od Shelleyho, Novalise či Julia Zeyera) - naopak, užívám tuhle dámu jako lék na nerozum a na vlastní občasnou přepjatě romantickou roztouženost. Takže, nactiutrhači lady Jane nechť očekávají brzkou návštěvu mého sekundanta. (Sraz před úsvitem ve Stromovce. Volbu zbraní nechám na vás. Co takový hod knihou? Přineste si proti mé tenoučké J.A. třeba tlustého Clancyho nebo ještě tlustšího Stephena Kinga - klidně i Dana Browna se všemi jeho "anděly a démony".... uvidíme, co má větší váhu). (05.08.2009)