Pýcha a predsudok

Nenapadá mě, co bych téhle adaptaci vytkl. Snad jen role Jane Bennetové byla obsazena poněkud neuváženě - její představitelka působí příliš nezdravě a zakřiknutě, spíš jako vyplašená srna než jako plnokrevná hrdinka z Austenové románu. To je však jen malý vroubek na kráse. Zbytek je skvělý - včetně obsazení: těžko si přestavit archetypálnějšího Darcyho než je ten v podání Colina Firtha a oduševnělejší Elizabeth než Jennifer Ehle. --- Čtu komentáře kolem a neodpustím si poznámku na okraj k denunciátorům Jane Austenové, k těm "chlapům", kteří ji mají za pramatku červené knihovny a vzdálenou příbuznou Danielly Steelové. Rozum do hrsti, pánové! To, že se zápletky jejích knih často točí okolo vdavek, nemusí hned znamenat sentimentalitu. Naopak: pozorný čtenář (a divák snad též) u ní najde mnohem více ironie a kritické racionality než neředěného citu. Kdepak rozněžnělá mimóza - Austenová je hlavně bystrou a neskonale vtipnou pozorovatelkou lidských charakterů, odhalovatelkou neřestí a učitelkou ctnosti. A to prosím není můj soukromý názor. Jeden z nejpřednějších morálních filosofů 20. století Alisdair MacIntyre ji jmenuje jedním dechem s Aristotelem jako výsostnou představitelku etiky ctností (viz "After Virtue") a chválu na ni pěje i C.S. Lewis (viz "Note on Jane Austen", in: Selected Literary Essays). V obou případech se přitom jedná o myslitele mužné, ba přímo robustní, ne o zjemnělé duše básnické. Jaká škoda, že je J.A. v hlavách mnohých takhle nespravedlivě onálepkována jako "ženská literatura". Moc téhle diskriminaci nerozumím. Je to snad méně absurdní, než kdybychom Dostojevského románům říkali "literatura mužská"? Takže shrnuto a podtrženo: přiznávám, že ji čtu rád, ba co víc, přál bych si ji potkat a slyšet; kochám se její angličtinou, jejím důvtipem i moudrostí; romantiku u ní nehledám a nenacházím (tu lze v mnohem koncentrovanější podobě získat třeba od Shelleyho, Novalise či Julia Zeyera) - naopak, užívám tuhle dámu jako lék na nerozum a na vlastní občasnou přepjatě romantickou roztouženost. Takže, nactiutrhači lady Jane nechť očekávají brzkou návštěvu mého sekundanta. (Sraz před úsvitem ve Stromovce. Volbu zbraní nechám na vás. Co takový hod knihou? Přineste si proti mé tenoučké J.A. třeba tlustého Clancyho nebo ještě tlustšího Stephena Kinga - klidně i Dana Browna se všemi jeho "anděly a démony".... uvidíme, co má větší váhu). (05.08.2009)

Jennifer Ehle je neskutečně krásná Elizabeth. Přesně odpovídá mé představě. Není to nějaká hollywoodská diva, ale skutečná dívka z masa a kostí. A Colin mě jako Darcy naprosto okouzlil a jeho přítomnost mám ve filmech čím dál raději. P&P jako by opravdu vzniklo v té době, spíš jako by jen kamery zachytily jedno období ze života Bennetů. Viděla jsem seriál na šest částí a naprosto jsem si ho zamilovala a nemohla se dočkat dalšího dílu. Susannah Harker možná pro mě zůstává o malý kousek až druhou Jane (po Rosamund Pike), ale paní Bennetová svou filmovou nástupkyni neskutečně válcuje. Krásný seriál, který je naprosto přeným zpracováním a mě neskutečně nadchnul. EDIT: Po pěti letech mé nadšení, obávám se, trochu ustoupilo. Šest částí je přeci jen dost a mírné proškrtání by seriálu neuškodilo, ačkoli i tak to poměrně hezky utíká. Názor na Jennifer Ehle mám stejný, jen Colin Firth nikdy nebyl můj typ a stále jím není. (05.08.2009)

Jennifer Ehle a Colin Firth tvoří ten nejlepší pár z Pýchy a Předskudku. Jenže z ostatních postav mě rozbolela jen hlava. Věřím, že zpracování to je věrné a kvalitní, ale 6 hodin tlachání o vdávání se mě do stavu blaženosti nepřivádí. Jane Austenová asi není pro mě a Pýcha a předsudek zůstává v mých očích jen dobrým seriálem. (03.02.2010)

Tradičně velmi kvalitní adaptace literárních děl BBC se nezapře. Pochybuji, že by se to dalo natočit ještě nějak výrazněji lépe. Typicky britské, s pronikavým vykreslením dobové společnosti, charakteru postav a slovní ekvilibristikou konverzace. Elizabeth, zde naprosto přesvědčivě představovaná Jennifer Ehle-ovou, je příkladem inteligentní a morálně ušlechtilé dívky, která dokáže odolávat konformní, namnoze pokrytecké nebo čistě pragmaticky uvažující společnosti. Příběhy J. Austenové se pochopitelně nejvíce líbí ženám, neboť zcela odpovídají ženskému vidění světa, což vůbec není na škodu. Neboť v literatuře i ve filmu (a nejen tam) je v menšině. To ovšem neznamená, že je méně pravdivé... (01.07.2009)

Tohle jsem viděla snad milionkrát, a dneska si to jdu pustit po miliontý první, tím ovšem netvrdím, že se jedná o dokonalé dílo, místy je to dosti nudné, neboť aplikovat Austenovou na tolik dílů není zrovna nejlepším nápadem, mnoho scén tu akorát leze pro svoji délku a neatraktivitu na nervy a doslova se těšíte na ty scény, kde se objeví ono dechberoucí jiskření mezi hlavními postavami, jako na vánoce. Kdybych se na to měla dívat bez možnosti přetočení v televizi, s debilním českým dabingem k tomu, tak bych si z toho dost možná vyrvala vlasy zoufalstvím, ale díky bohu za ....no, co si tady budem nalhávat.... za možnost si to stáhnout :-) Přesto tomu dávám pět hvězd, a to zejména za ony chvíle, které mi nedovolí dýchat, za chvíle, kde jsou přítomny ony postavy, které mám v literatuře a ve filmu nejraději ze všech. (24.01.2011)