Pýcha a predsudok

Setkat se s tímhle seriálem po letech bylo o to příjemnější, že jsem měla možnost ho vidět v původním znění a že moje vzpomínky mě nezradily a seriál zůstal takový, jaký jsem si ho pamatovala. Důstojná adaptace románu Jane Austen, která na rozdíl od filmu (2005) nemusela krátit a osekávat, takže jí zbyla spousta času na vtip a lehkou ironii, s níž komentuje okolní společnost. Disponuje také výstižnějšími a hlubšími charaktery, takže postavy svojí plochostí nepřipomínají žehlící prkno (zas ten zpropadený film:-). (21.09.2007)

Potřebuji vyšší stupnici!! Aspoň deset hvězd nebo radši patnáct!!:) Žádné filmové ztvárnění knižní předlohy mě tak nenadchlo jako tohle! Když jsem před x-lety román od Austinky četla, představovala jsem si to přesně takhle - typicky viktoriánská Anglie, která dýchá z každého záběru, chytrá a vtipná Elizabeth, která má na vše odpověď a krásný, leč zprvu arogantní, nafoukaný a nepřístupný pan Darcy.. Kdykoli se k tomuto seriálku vracím mám zimomriavky a slzičku v oku.. *neskutečná nádhera* (02.04.2011)

“Do you talk, as a rule, while dancing?” - “No... No, I prefer to be unsociable and taciturn... Makes it all so much more enjoyable, don't you think?” Trvalo mi to, ale konečně jsem se dostal i k této verzi. Colin Firth jako správný suchar, Jennifer Ehle naopak velmi sympatická. Většina postav byla vážně skvěle zahraných (vypisovat je nebudu, byl bych tu do zítřka), několik málo rolí ale poněkud zvláštně obsazených (třeba Jane mi vůbec neseděla). Co mi brání v dání maximálního hodnocení je fakt, že zde byla očividná snaha dát na obrazovku vše z knihy, což někdy dosti zpomalovalo tempo a některé scény byly vážně zbytečné. Věrnost vs stravitelnost, u mě tak stále vítězí filmová verze z roku 2005. 4* (14.05.2013)

Paní Bennetová je správně šílená. Mezi Lizzie a panem Darcym to vesele vře. Bingley a Jane spolu taky jdou dobře. Je hezky vidět, kde si bral inspiraci Lizzie Bennet Diaries (potažmo i ostatní adaptace). Zejména Lizzie a pan Collins jsou si dosti podobní v obou verzích. Všichni zde ale vypadají příšerně staří, zejména George Wickham vypadá, že by mohl být otec Lizzie. Na sérii je znát, že se nepočítalo se stříbrným plátnem, od kulis po zvukový doprovod je vše na úrovni veřejnoprávní televize. Trochu jsem si u toho vzpomněl na o 10-15 let starší zpracování Shakespearových děl. Jak kvalitou, tak věrností zpracování (myšleno jako kompliment). Rozhodně je ale znát posun k lepšímu od skutečného o 15 let staršího zpracování. (08.10.2017)

S touto sérií budu pravděpodobně často srovnávat se stejnojmenným filmem z roku 2005 s Keirou Knightley a Matthewem MacFadyenem v hl. rolích. Nicméně v obou verzích lze nalézt odlišnou strukturu a odnést si tak různé poznatky. Tato o mnoho rozsáhlejší skladba klasické předlohy pomůže více postavy rozpoznat, poněvadž je jich nemálo. Takže díky oné filmové verzi jsem měla jakousi výhodu vyznat se v tom nepřetržitém chrlení nových a nových postav. Představitelka Elizabeth (Jennifer Ehle) má sympatičnost v krvi, neboť její úsměv Mony Lisy je nepřehlédnutelný. Colin Firth je mnohem více "darcyovský" než jeho filmový protějšek, což také shledávám o něco přínosnější, jak pro tuto sérii tak pro diváka, kterému se dosud román nedostal do rukou. Dále bych si na paškál vzala matku sester Bennetových, opravdu věrohodně nesnesitelná oproti té méně otravné filmové. Také zde barvitě vylíčili Darcyho odpor počáteční i ten přetrvávající k sestrám Bennetovým, které jsou otravné jiným, a to zhýčkaným způsobem. A samozřejmě abych nezapomněla jednoho anti-hrdinu v podobě pana Collinse, který je v této adaptaci echt slizák - je mu dáno více prostoru, vykazuje tak mnohem větší oddanou nadutost (než šviháčtější následník v podobě Toma Hollandera). V každém případě rozvětvený příběh (6 dílů je hojný počet, když povážím, že kniha není tolik listy objemná) s velice košatými a hbitě prezentovanými dialogy (především pak Lizzy contra Darcy) se nemusí stydět nebo bát sentimentálního klišé - konverzace díky velmi kvalitně napsané předloze jsou pokaždé inteligentní, vkusné a mají šmrnc i dnes, o téměř dvě století dále. Angličané opět, už po několikáté, ukazují jak se chovat k národnímu (knižnímu) dědictví. (26.05.2012)