Krvavá hostina

Lewis byl prase a točit neuměl (fanoušci jistě odpustí), ale jedno se mu musí nechat: měl nehoráznou odvahu a hlavně drzost něco takovýho stvořit. Prasárna typu Blood Feast neměla ve své době konkurenci. I přes svojí křečovitost a neskrývající amatérismus musel proto zákonitě šokovat. Veškerým explicitním násilím, v němž psychopatický "hlavní hrdina" vyvrhne jednu mladou dívku a druhé zase v detailu vytrhne jazyk, položil základní kámen gore a splatteru, a dalšími trashovitými fláky pouze potvrzoval svou zvrácenou vizi budoucího filmového umění. I když příběh stojí pokaždé za hovno. The Wizard of gore budiž důkazem. (20.07.2011)

Lewis jako zakladatel gore žánrů tímhle filmem zaručeně šokoval, nicméně dnes je to spíš lehce úsměvné, a to hlavně díky krvi která vypadá fakt hrozně. Nicméně na tu dobu mi nezbývá nic jiného než smeknout klobouk, protože takovýhle gore v 60 letech nikde jinde nenajdete. Příběh je sice pitomý klišé a herci se ani nesnaží hrát, ale je to příjemné pokoukání kteeré trvá něco málo přes hodinku tak proč sakra ne? (13.10.2012)

Tak ten historicky první splatter v dějinách hororu je dost rozporuplné dílo. Já sám jsem nečekal, že by to mohlo být kdovíjak kvalitní, ale tohle je opravdu šílenost. Herschell Gordon Lewis se snažil ukázat co nejvíc krvavých a brutálních scén, v čemž je tenhle snímek zřejmě nejvíc průlomový, to vše ovšem na úkor obsahu a formy. Herecké výkony jsou opravdu hrozné a i neustále se opakující hudební motiv, který prý složil sám režisér, je po pár vteřinách už dost otravný. Tenhle horor musí být někde na špičce žebříčku filmového nevkusu a žádné příjemné pocity ve vás nevyvolá. Kéž by z toho tvůrci udělali aspoň komedii, ale jako vážný film tohle selhává ve všech ohledech. (04.11.2012)

Roku 1963 se H. G. Lewis spolu s produkčním parťákem Davidem F. Friedmanem rozhodli vstoupit do neprobádaných vod žánrové kinematografie a bez jakýchkoliv ambicí natočili laciný shocker o fanatickém uctívači egyptské bohyně, který pro svou modlu vraždí a připravuje maso svých obětí. Odvážný počin plný naporcovaných končetin a dalších atrakcí jako trhání jazyka z úst tehdy zbořil dobové tabu explicitního násilí a pro upřednostňování krvavých záběrů před nosným příběhem se zapsal do dějin jako historicky první splatter film. Dnešní optikou už jde o úsměvný brak s afektovanými neherci a okatými triky, který je otrlý z úplně jiných důvodů, než v době svého vzniku. Nicméně jak prohlásil sám Lewis, Krvavá hostina sice „není dobrá, rozhodně ale byla první svého druhu.“ A to už jí nikdo neodpáře. (08.02.2024)

Jednou to prostě začít muselo! A pokud bere člověk v potaz, že tohle vyloženě zvrhlé dílko vzniklo v roce 1963, musí před tímto smeknout. Nejde tady o strach, herce, příběh, nebo cokoliv jiného ... ano, z filmového hlediska je to opravdu slabota, ale Lewis tímto filmem prostě před více jak 40 lety říká: "Takto budou jednou vypadat komerční filmy, lidé po nich budou šílet, budou vyžadovat neustálá pokračování, remaky a prequely a bude to součást běžně lidské kultury!" Věřil mu to tehdy někdo? Pochybuji ... Odporný, slyzký vrahounek tady masakruje opravdu nádherné ženské, kamera se téměř ničemu nevyhýbá, krve je zde požehnaně jako ve filmech o desítky let později, rozřezaná těla, vnitřnosti, spousta naprosto klasických klišé, které se v horrorech objevují dodnes, atd. Prostě základní žánr pro horror typu gore a splatter, kde často o napětí a navození strachu vůbec nejde. Nejkrásnější herečka celého filmu, ta která nakonec vyvázne tak tak jeho mačetě, podává opravdu asi nejhorší herecký výkon, jakého jsem byl kdy svědkem. Spousta jevů je dnes na filmu úsměvných, záleží prostě na divákovi, s jakým přístupem ke sledování filmu usedá. Film hodnotím z pohledu milovníka horrorů. Ovšem i jako film obecně měl některé světlé stránky. Dobrá a podivná atmosféra doprovázející neustálým rytmickým bubnováním, odvaha tvůrců ukazovat to, co nikdy nikdo před nimi neukázal, krásné "herečky" a krátká stopáž která filmu vyloženě prospívá. (12.03.2008)