Hlad

Upírské horrory vážně nemusím, připadají mi hloupé, jejich zápletky primitivní a působí na mě většinou dojmem nechtěné komedie. Menší naděje jsem nedávno vkládal do slavné adaptace Drakuly v režii Wernera Herzoga, ale dočkal jsem se nakonec přibližně stejného braku obohaceného akorát malebnými záběry přírody. Takže Hlad buď vůbec nebyl upírským horrorem (ale jo, byl!) nebo mohu Tonyho Scotta hned po své první zkušenosti s jeho tvorbou považovat za geniálního režiséra. Tento film na mě před půlrokem zapůsobil svou atmosférou včetně neotřelého pojetí žánru jako tajuplné zjevení a teď po opakované projekci jsem se konečně odvážil k němu doplnit i hodnocení s komentářem. Pro mě je Hlad po čase další z důkazů, že v rámci každého (sub)žánru může vzniknout osobitý filmový klenot (stejně jako průměrný film nebo nepoužitelný škvár) a ano, já byl snad poprvé od počátku do konce fascinován příběhem o upířích lidech bez toho, abych se u toho cítil jako u frašky. Příběh protkaný vášní i krví, jemuž dominuje v popředí nekompromisní ženská hrdinka, rafinovaná kráska milující a zároveň do záhuby lákající, pojal režisér jako psychologické vztahové drama. Zvláštní stylizace, v níž dominovala modrá barva a komorní atmosféru velkoměstské vily krásně doplnily poetické tóny klavirní a houslové hudby, mě dokázala držet v napětí či minimálně v okouzlení... a Catherine Deneuve v nejlepších letech vskutku nelze odolati, ani když projevuje upíří a lesbické choutky, příp. se mění na zombie. :) [90%] (08.10.2021)

V rukách debutujícího Tonyho Scotta se ze scénáře na banální upírskou jednoaktovkou stává uhrančivá audiovizuální óda na věčnou krásu. Scott poprvé dostal k dispozici celovečerní plochu a příležitost proměnil v absolutní exhibici svého stylu, formovaného nejen prací na reklamách, ale také během začátků spolu s bratrem Ridleym v rámci mladistvé britské indie-experimentální scény. "Hlad" představuje impresionistickou koláž fetišisticky formalistických vinět. Přeskakuje z jednoho okamžiku do paralelních i retrospektivních výjevů, ale hlavně se v širokoúhlých detailech opájí svůdnými tvářemi a šíjemi nejen ústředního tria zdejšího hereckého ansámblu snů. Příznačně se většina filmu odehrává v okázale nasvícených interiérech, které záměrně působí jako uměle kašírovaná mauzolea obklopující chladem věků zdejší postavy, které marně touží pokořit pomíjivost života, času i touhy. Scottův formální rukopis destiluje a do filmu vepisuje esenci každé jednotlivé chvíle, ať už se jedná o hladový atak upírů, vášnivé milování nebo jen dialog sálající napětím vzájemné přitažlivosti (pasáž u klavíru s Lakmé od Delibese vysoce ční v síni slávy audiovizuálního erotična). Hlavním upírem tak nakonec není toliko postava ztvárněná Catherine Deneuve, nýbrž filmové médium samotné, které pomíjivou krásu okamžiků skrze rukopis Tonyho Scotta konzervuje do svůdně nemrtvé dokonalosti. ____ PS: Na velkém plátně v Biu Oko to byla cinefilní extáze. (17.09.2022)

Hunger je jako psychedelický sen, z kterého se člověk neprobere hned ve chvíli, kdy se rozeběhnou závěrečné titulky, ale až o několik dní později a s lehčí kocovinou. Uhrančivá filozofická romance o nesmrtelnosti, lásce a boji se stárnutím vládne tak neskutečnou energií, že jí divák odpustí i nějaké ty scenáristické lapsy v závěru filmu. Catherine Deneuve a David Bowie se, když už ne jeden pro druhého, rozhodně narodili pro tenhle kousek. (16.11.2014)

Podľa obrazov a hudby, sprevádzajúcich úvodné titulky, som sa bál vizuálneho osemdesiatkového gýča plného dlhých tesákov, krvi a cool postáv v koži. Hlad je ale hneď od ďalšej scény úplne iný. Je to najintímnejší a najfilozofickejší Scottov film, ktorý pripomína atmosférou, tvorenou kontrastom svetla a tmy, postáv zahalených v tieňoch a povlávajúcich záclon skôr bráchov slávny sci-fi opus zpred roka, ako jeho ďalšie pop záležitosti. Boj dvojakej krvi v tele Sarandonky môžeme chápať ako jej čerstvo objavenú bisexualitu, resp. homosexualitu, ešte nie tak tolerovanú spoločnosťou, ako dnes. Ale je to hlavne príbeh lásky, prekliatej večnosťou a túžbou ovládať a o túžbe človeka po večnej mladosti, ktorú upíri nezdieľajú. Scott dokázal v každej dekáde niektorým zo svojich filmov svojim výrazným autorským štýlom zobraziť atmosféru doby, byť pri tom cool a zároveň trochu gýčovitý. Po tomto diele nemohol prísť s odlišnejším filmom, akým bol Top gun. Pokiaľ nebudete často žmurkať, všimnete si Willema Dafoea. (27.12.2012)

Věčný život, věčné mládí, věčná láska.........a nadpozemská Catherine Denevue. Nádherná bytost, která Vám tohle vše nabídne, stanete-li se těmi vyvolenými, kteří jsou hodni toho, dělat jí v tom dlouhém životě společnost. David Bowie v jedné z rolí, která mu opravdu sedla a Susan Sarandon, která pro mne byla spíš rušivým elementem a stála tenhle film jednu hvězdičku. (21.03.2006)