Posledný skaut

--- TLDR verze --- 1) "Poslední skaut" se těší pověsti kultu pouze v Česku. 2) Pro jednu generaci zdejších diváků definoval podobu maskulinní coolness, ale skrze to jim bohužel i nastavil vzorce šovinistického chování. 3) V základu má povážlivě mnoho společného s "The Room" Tommyho Wiseaua. 4) Je malý zázrak, respektive doklad talentu všech zúčastněných, že navzdory všem problémům během produkce drží nakonec výsledek tak skvěle pohromadě. --- dlouhá verze s argumenty --- Mezi českými filmovými fandy, obzvláště pak těmi s datem narození v 80. letech, platí "Poslední skaut" za absolutní kult a etalon kategorie akčních buddy movies. Jenže se jedná o ryze lokální vyznání. V zemi svého vzniku má dnes "Skaut" naopak status zapadlé žánrovky, po které se málokomu stýská. Jednak to naznačuje rozdíl v hodnocení na českých a mezinárodních filmových databázích (IMDB: 7/10, Leterboxd: 3,4/5) a nízký průměr zahraničních recenzentských hodnocení (Rotten Tomatoes: 46 %, Metacritic: 52 %). Film se také v poslední dekádě nedočkal znovuvydání na blu-ray. Na rozdíl od mnohých jiných titulů z filmografií zúčastněných tvůrců - včetně "Posledního akčního hrdiny" či "Hudsona Hawka" - v "Posledním sakutovi" nespatřuje potenciál pro znovuvydání nejen jeho mateřské studio, ale ani žádný výběrový label jako Shout, Imprint, Arrow či Lorber, které se vyloženě zaměřují na uvádění populárních i niche kultovek. Ostatně také správce mezinárodních práv pro uvádění v kinech se divil, že tento film v ČR na plátno vracíme projekcemi v Aeru a Scala. _____ Na věhlasu "Posledního skauta" v české kotlince má zásadní podíl ultra-vulgární první VHS dabing. Ten v devadesátkách z filmu udělal generační kult mezi dospívajícími chlapci a stal se legendou citovanou ve školních lavicích. Sám jsem byl tehdy jedním z hochů, kteří se zhlédli v macho špičkování hlavních hrdinů postaveném na vzájemném stírání se nebo alespoň na rychlém odpálkování nemístné poznámky. Také mi imponovala zdejší adorace maskulinních schémat a pozérství. "Poslední skaut" oslavuje hrdiny, kteří dávají najevo své city pouze na zlomek vteřiny a zaobalené do podoby drsňácké hlášky nebo patosem obtěžkané osudovosti. Domníval jsem se, že poznávacími znaky mužské coolness jsou zasmušilé výrazy, flusání, zahořklost, cynismus a permanentní bolest, která ale nesmí vést k fňukání. Právě to, jak skvěle dokáže "Poslední skaut" prodávat a implementovat vzory šovinistické hypermaskulinity, představuje značnou část jeho lokálního kulturního kapitálu. Příznačně ono vlažné či spíš negativní přijetí v USA vychází z toho, že tam už v době uvedení kritici odsuzovali nejen přepálené násilí, ale právě i zdejší genderovou dynamiku, toxickou maskulinitu a koncentrovanou misogynii. Jinými slovy věci které v době vzniku filmu byly v hollywoodských produkcích na ústupu a které naopak s opožděným nadšením vítal nezřízenou  svobodou opojený východní blok. Vlastně se pak ani nelze divit, že v některých zdejších chlapcích se dobové okouzlení přelilo v nekritické přijetí nejen filmu, ale bohužel i jím výtečně podsouvaných hodnot. Kolegové z MovieZone to snad shovívavě přejdou (nebo výmluvně nějakým suchým stěrem odpálkují), ale dovolím si tvrdit, že právě jejich sebejisté persony, které hrají nejen před čtenáři a diváky jejich vid/pod-castů, ale i před sebou navzájem, jsou až výmluvným dokladem vlivu "Posledního skauta". Ne náhodou jej ostatně majetnicky obhajují (post)devadesátkovými přemoudřelými šprochy o tom, jak zahraniční kritici prostě nevědí, co je dobré. Nejsou v tom ale zdaleka sami, pouze představují nejpopulárnější hlasy oné specifické podoby frajeření (přinejmenším veřejně předstíraného), které oproti mladším bros je prodchnuté typicky blackovským cynismem s notnou dávkou povýšenecké arogance a sebemrskačského trpitelství. _____ Čímž se dostáváme ke scénáři, který (když jej oprostíme od nánosů fandovských adorací) prostě představuje misogynní fantazii zapšklého egocentrika po rozchodu. Že se někdo vypíše z rozchodu, ještě samo o sobě nemusí být zlé. Ze stejných kořenů vzešlo třeba i skvěle sebereflexivní a katarzní "(500) Days of Summer". Jenže také to dalo vzniknout legendárně nesoudnému egotripu Tommyho Wiseaua "The Room". S Wiseauem sdílí Shane Black étos, že hrdina je nejlepší borec na světě. Jenže zatímco v "The Room" to o hrdinovi vědí úplně všichni ostatní kromě oné "nevěrné coury", co ho zradila, v "Posledním skautovi" se Black příznačně své nabubřelosti vepsal do mesiášského geroje, proti kterému stojí naprosto všichni a všechno. Tím větší zadostiučinění pak pochopitelně přichází, když hrdina navzdory všem peripetiím obstojí svými zásadami, takže nakonec všem ukáže, že jeho cesta je správná. Tam, kde si Wiseau dopřeje pompézní zadostiučinění v sebestředně trpitelském finále, přichází Black sice s méně teatrálním, ale o to děsivějším završením. Happy end  "Skauta" předpisově znovu-ustanovuje tradiční rodinu a řád, ale současně až děsivě zpřítomňuje jejich toxicitu. V epilogu načrtnutá idylka je ryze jednostranná s absolutní autoritou otce, kterému se naprosto všichni podřizují a pokorně salutují. Nemluvě o tom, že celá situace hrdiny a jeho rodiny se odvíjí pouze od určitých předem nalajnovaných patriarchálních bludů, že chlap se má starat a za to má být respektován. Joe Hallenbeck je idealizovanou projekční plochou všech frustrovaných mužů, kteří si své zpackané životy dusí v sobě a myslí si, že vrcholem projevu vlastních citů je někoho s šibalským úsměvem poslat do prdele.  _____ Jenže "Poslední skaut" na rozdíl od "The Room" není neumětelský patlalský drek, nýbrž velice důmyslně zkonstruovaná a ohromně funkční podívaná. Shane Black na přelomu osmdesátek a devadesátek platil za scenáristickou hvězdu, když kombinoval rádoby nonkonformitu s důmyslnou reflexí žánrových vzorců. Při tom se ale v samotním základu veškeré Blackovy tvorby vyjevuje typicky fanboyovská sveřepá touha pohledem dospělácké rádoby sofistikovanosti navrátit klasickým fyzickým žánrům jejich coolness a wow efekt, jakými obluzovaly své nejvěrnější a nejvíce okouzlené publikum, kterými navzdory ratingům vždy byli chlapci na hraně dětství a puberty. Nejupříměji to Black zhmotnil ve svém jednoznačně nejlepším díle, debutovém scénáři k vynikající sebereflexivní dětské dobrodružce ukotvené v klasických hororech "Záhrobní komando". Příznačně ale pro akční žánr coby umíněně rádoby dospěláckou chlapskou podívanou, jeho nadcházející práce opouštějí bezuzdnou dětskou rozjařilost a naopak se zavrtávají do konzervativních mýtů o zhýralých a zkažených elitách, proti kterým stojí obyčejní správňáci. Nepřekvapivě pak "Poslední skaut" představuje filmový ekvivalent komiksové série "Sin City" od Franka Millera, která začala vycházet ve stejné době, ale vzhledem k médiu si mohla dovolit být okázale vyhrocenější, objektivizující, explicitnější a drsňáčtější. _____  Na závěr se nicméně sluší pochválit řemeslnou profesionalitu výsledného filmu, a to obzvláště s ohledem na postupně vyvěrající zkazky o tom, jak během produkce na sebe narážela zduřelá ega čtyř chlapů na domnělém vrcholu kariéry – scenáristy Shana Blacka, producenta Joela Silvera, režiséra Tonyho Scotta i hlavní hvězdy Bruce Willise. Ve zkratce shrňme, že Black odevzdal zhůvěřile nihilistický a extrémní scénář (příznačně myticky vyzdvihovaný českými fandy "Skauta"), za který předem inkasoval rekordní cifru. Pověstný control freak Silver se do všeho montoval, krotil Blackovy přebujele misogynní fantazie a současně po samotném natáčení odstavil Scotta, který už zde rozvíjel svůj impresionistický styl. A Willis se zase nesnášel s neméně velikášským hereckým kolegou Damonem Wayansem, který byl na vzestupu, zatímco Willisova kariéra se točila v kruhu a jeho hvězda už žhnula pouze ve východních teritoriích. Na rozdíl od jiných produkcí stižených nesouladem mezi tvůrci se ale nic z toho viditelně nepropsalo do výsledku, který střihově dotvářel Stuart Baird. Ačkoli se Scott neúčastnil finálního střihu, tím spíše překvapí, že z jím nasnímaného materiálu byl poskládán výsledek, který svým stylem, impozantní nadreálně neonově-noirovou vizualitou a rychlým střihem zcela zapadá do režisérovy filmografie. (08.07.2023) (menej) (viac)