Réžia:
Ib MelchiorScenár:
Ib MelchiorKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
Richard LaSalleHrajú:
Preston Foster, Philip Carey, John Hoyt, Dennis Patrick, Joan Woodbury, Forrest J. Ackerman, Merry Anders, Berry Kroeger, Steve Franken, J. Edward McKinley (viac)Obsahy(1)
Doktor Erik von Steiner (Preston Foster) a jeho tým skládající se z asistentky Carol White (Merry Anders), doktora Steva Connorse (Philip Carey) a elektrikáře Danny McKeeho (Steve Franken) experimentuje s průlomovou technologií oken do budoucnosti. Ty se ale náhle změní v průchodné dveře a celá jeho skupina se dostane do roku 2070 bez možnosti návratu. Jenže svět v důsledku ozáření dávno zemřel a změnil se v popel a prach. Z lidstva zbývá pouze nepočetná skupinka vědců vedená doktorem Varnem (John Hoyt) skrývající se v podzemních laboratořích před útoky krvežíznivých postatomových mutantů. Kosmická loď na cestu k Alfě Kentaura, kde doufají nalézt obyvatelnou neobydlenou planetu, je však téměř dokončena a připravena k odletu... (monolog)
(viac)Videá (1)
Recenzie (9)
Kromě originálního a překvapivého závěru je to podle mne po všech stránkách špatný film. Nízký rozpočet je opravdu vidět skoro v každém záběru - buď na kulisách, nebo na výkonech herců. Spousta scén tam byla pouze za účelem ukázat divákům nějaké triky (výměna hlavy androida nebo teleportace jednoho člena posádky - obojí bez střihu = něco jako když kouzelník nechá při představení v cirkuse zmizet svoji asistentku...). Dále stojí za zmínku pracovník, který ze železných kruhů dělá železné čtverce, sauna budoucnosti a také piáno budoucnosti, na které jedna slečna hrála zajímavě, ale příliš dlouho. ()
Neporovnávejme tenhle film s dnešní dobou a s dnešními možnostmi. Podle mě se jedná o zcela originální film, který byl ve své době něčím novým, a nenapodoboval žádného předchůdce. Je to prostě filmová klasika z dob, kdy se točily takové filmy, jako byl např. Stroj času z roku 1960, nebo 451° Fahrenheita z roku 1966. Není ani pochyb o tom, že tenhle film se o tři desetiletí později stal inspirací pro tvůrce filmu Hvězdná brána. ()
Závěrečná pasáž mě nadchla, ale škoda že předchozích 80 minut nemělo alespoň část její vynalézavosti a atmosféry. Time Travelers je nenápadité béčko splňující veškerá klišé dobových brakových sci-fi, kromě jednoho. Mírně nahlouplou postavu, jež svou lehkovážností dostane všechny do problémů hraje tentokrát muž. Ženy budoucnosti pak prožily bouřlivou emancipaci a morálka se skandálně rozvolnila. Na rok vzniku to není špatné, ale dobrý film z toho takhle drobnost nedělá. ()
Úvod navnadí, klasický vedátori prídu na objav, hneď sa stanú jeho obeťou a chytajú sami seba do pasce. Je to akčné a napínavé. Potom nastane nuda, ktorá neskonale ubíjala moju koncentráciu na film. Kecy, kecy a samé kecy. Potom trochu akčného klimaxu a podarená pointa. Toť vsjo. Výprava, triky ( až na jeden geniálny, pri ktorom mi padla sánka na podlahu a na ktorého spôsob prevedenia som vôbec neprišiel ) smiešne. ()
I když je vidět, jak jsou triky papundeklový a že autoři neměli do začátku ani moc peněz ani žádné výtečné herce nebo scénář, nevzniklo z toho úplně podprůměrné dílko, i když mi to přišlo spíš jako trošku amatérštější film. Ale je to přesně v duchu tehdejších SF, megalomanský v nároku na umění a bytí něčím víc, než jen nejbéčkovějším béčkem. Hodně mi tam vadila hudba, která spíše přeřvává než cokoliv jinýho a je podobná typu hudby z Toma a Jerryho, podkreslující a doplňující hodně situace (neboli tohle má být legrační, takže dáme rozverný tóny). Ale přesto se mi konec líbil, i když to vlastně nebylo nijak extra objevný, tak jsem podobný zakončení nezakončení ještě nikde jinde neviděl. ()
Galéria (41)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Reklama