Spy Game

Co v Nepříteli státu Tony Scott začal, tím vlastně dále pokračoval. Tentokráte si akorát místo vnitrostátní NSA vzal na mušku mezinárodní CIA. Takže zde máme agenty, převraty, Brada Pitta a hlavně luxusně lišáckého Roberta Redforda. Jsem upřímně moc rád, že se ti dva setkali před kamerou v nějakém filmu. Spy Game kromě toho dodal zajímavý příběh, upřímné přátelství dvou chlapů a skvělou hudbu. 75% (12.01.2024)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

Tohle je jednoduše nejlepší špionážní film. Skvělý příběh o lásce,česti,zásadách a obětování zkompilované do soudobého špionážního thrilleru. Bravůrní zápletka a souboj intelektu,který pokračuje od začátku do poslední minuty filmu. Strhující,skvěle napsaná,inteligentní a skvěle zahraná Hollywoodská nálož s vynikajícím Pittem a Redfordem. (12.01.2014)

„24hodin“ alá T. Scott bez J. Bauera resp. K. Sutherlanda, za to s neochvějně vládnoucím R. Redfordem coby N. Muirem, (dosluhujícím) agentem CIA, („Kalouskovým (veřejným) nepřítelem č.1 -čerstvým důchodcem“), na kterého však ještě před zaslouženým odpočinkem čeká poslední (akce) „večírek“, za záchranu býv. parťáka (svého žáka) T. Bishopa (standartní B. Pitt), do jehož popravy v zaslíbené to (demokratické) zemi (velkého Mao Ce-tunga) zbývá posledních čtyřiadvacet hodin. A tak Nathan rezignuje na všechna svoje (nepsaná) pravidla a pouští se na tenký led, tj. do riskantní záchranné operace (proti samotné CIA) jež má s Tomem svoje plány. Spy Game to je celkem jednoduchá rovnice. Inteligetní, jemno-humorně odlehčená, svižná, s tahem na branku (Scottovi vlastním) špionážní „konverzačka“, s přesvědčivým R. Redfordem v typu role, pro kterou byl snad předurčen a který diváka nenechá ani na okamžik na pochybách, že je to právě ON, kdo je schopen celý snímek bezproblému (u)táhnout. Objektivně za (silné) 4*, ale když vidím to zdejší (pod)hodnocení, ostatně nebude to poprvé ani naposledy.....90% Btw, výborný hudební vkus, Tony. Nejen Dire straits (Ti) posílám „tam nahoru“. (08.02.2013)

Tony Scott stoupá v mém osobním žebříčku stále výš a výš. Jeho Nepřítel Státu patří k mým oblíbeným thrillerům. Po Nepříteli Státu jsem shlédnul Muže v Ohni, který se mi líbil snad ještě více než příběh právníka Deana. Nedávno se mi do rukou dostalo další Scottovo dílo. Film zde patřící k elitě snímků s červeným čtverečkem. Příběh vyprávějící o zákulisí operací nadnárodních špionážních společností. Nebudu chodit okolo horké kaše, Spy Game se mi líbil. Robert Redford hrající agenta CIA v poslední den služby vypadá skutečně jako "old school" CIA tatík. Po celou dobu prakticky nevyleze z budovy (krom vzpomínek), což ale vůbec nevadí, neboť část v kancelářích je stejně důležitá/zajímavá jako ta mimo ně. Brad Pitt v roli "skautíka", naverbovaného právě Robertem Redfordem skutečně hraje, i když si občas neodpustí ty své pohledy. Nejsilnější částí, která na mě zanechala největší dojem se odehrává v Bejrůtu. Tady hrají všichni opravdu až na doraz a celá Bejrůtská část je promyšlená do největšího detailu. Chudinská část a všeobecný terorismus jen podtrhává emocionální vypětí, číšící z každého druhého záběru. Nutno podotknout, že ve vzpomínkových flashbacích jsem měl více než Redforda v olibě Brada Pitta. Ovšem v kancelářské části jsem fandil Redfordovi. --- Tony Scott prostě s filtry kamery umí. Ať už namodralé prostředí kanceláří, nazlátlý Vietnam či studené Západní Německo, které při natáčení z nemalé části nahradila Praha. Střih je jako vždy u Scottových filmů zběsilý a zároveň efektní, leč oku lahodící, což je dobře. Harry Gregson-Williams složil pro něj netradiční hudbu, ale k filmu se nebývale hodící. Soundtrack si musím sehnat. --- Proč přeci jen nedám plné hodnocení? Možná kvůli konci, který byl hodně urychlen. Možná kvůli nepříliš výrazné Catherine McCormackové. Přesto si myslím, že čtyři hvězdičky je vysoké hodnocení a Spy Game si takové zaslouží. (30.03.2006)