中国の鳥人
The Bird People in China
Réžia:
Takaši MiikeScenár:
Masa NakamuraKamera:
Hideo JamamotoHudba:
Kódži EndóObsahy(1)
V Himalájích je ukryta lámaserie Shangril-La, kde se sny stávají skutečností. Není to ovšem jediné místo, kam se civilizace ještě nedostala. Kdesi v Číně je malá vesnička, kde se mezi vrcholky zelených hor lidé stále učí létat. Režisér Takashi Miike se tímto filmem odklonil od svého tradičního krvavého stylu a natočil poetický snímek o tom, že podobná nedotčená místa na naší Zemi by se měla chránit. Jistá společnost má zájem v této oblasti o těžbu drahých kamenů. Je na hlavních hrdinech rozhodnout, zda prozradí okolnímu světu, kde se vesnice ukrývá, nebo zda si místo, kam se dá dostat pouze s želvím spřežením, nechají pro sebe. (Vishnar)
(viac)Recenzie (12)
Samotného mě překvapuje, jak moc jsem se nudil. Celá poetika vesnice, nefritů, řeky, zpěvu a křídel na mě vůbec nefungovala a závěrečný zvrat jedné z klíčových postav mi přišel až násilný. Režisér Miike je ale lišák, závěrečným monologem a posledním záběrem, který jsem si přál vidět, sbírá za pět minut dvanáct body, takže hodnocení se blíží spíš dvěma a půl. ()
Mladý úředník a jakuzák ve středních letech vyrážejí na čínský venkov, aby si ověřili informaci o zdejších nalezištích diamantů. Místo toho ale narazí na vesnici, jejíž obyvatelé dosud žijí tradičním způsobem života. Miikeho působivé drama vypráví o prolínání civilizace s tradicí a především o vztahu člověka a jeho kořenů. ()
Pomalý až poetický film o daleké cestě želvím spřežením na místo v horách, které dokáže měnit lidi. První polovina filmu, kterou jsem si pro sebe nazval na cestě, je velmi dobrá, dobrodružná s několika skvělými vtipnými momenty. Druhá polovina, na místě, kde se učí lidé létat, je až unylá a sklouzává dost hodně ke klišovitosti. Mé hodnocení je tedy silně ovlivněno výbornou první půlkou :-) ()
Pri pozeraní tohto filmu som mal pocit, že sa nepozerám na film od Miikeho ale na snímok, ktorý natočil Kitano. Atmosféra, tempo, humor aj postavy mi dávali tento dojem. Miike však bez problémov natočí akýkoľvek film nehladiac na žáner a väčšinou sa mu aj vydarí. V tomto prípade bola Takashiho ''yakuzácka dráma'' možno lepšia, ako keby ju natočil Takeshi. Takashi-Takeshi dúfam, že som tým nikoho príliš nezmietol. :) Chuugoku no choujin podľa mňa ukazuje, ako si človek nájde, práve to svoje miesto na Zemi, kde bude schopný lietať... Celý film je zložený z pútavých a zmysluplných dialógov. Nečakal som, že sa vo filme budú riešiť problémy tretieho sveta, viedlo to však ku skvelému záveru, tak prečo nie?!. Počas celých 118 minút som sa výborne bavil aj napriek tomu, že film je tu zaradený ako dráma, o humor tu teda núdza nie je. Ešte k tomu lietaniu, vôbec by mi nevadilo, ak by pridali trošku viac tej mystičnosti. P.S.: Tie korytnačky boli naozaj nechutné, vôbec sa nečudujem, že ich Ujiie rozsekal na maděru :D ()
Jméno Takashi Miike některým z Vás asi nebude cizí. Režisér, který točí úchylné krvavé filmy s výraznou comicsovou estetikou, z nichž slabší povahy bolí hlava, je u nás známý hlavně díky filmům Audition a Ichi zabiják (které konečně vyšly i u nás, spolu s One Missed Call). Pokud už slintáte nad další várkou nechutností a proklatě brutálních vtípků, máte smůlu. Tenhle film je jiný. Klidný, lyrický, s jemným humorem a minimem krve. Dva japonci – obchodník a člen yakuzy – jsou vysláni do vesnice uprostřed čínských hor, protože se poblíž našla velká žíla drahé rudy. Ale jak si povedou na místě, které je tak mimo jakékoliv civilizační dění, že „ani neví, že Mao Tse-Tung někdy existoval“? Na místě, kde se malé děti učí létat? V Ptačích lidech je silně znát vliv Miikeho učitele Shoheie Imamury, presněji inspirace v Imamurově filmu Balada o Narajamě. Je stejně poklidný, kombinuje v sobě dramatické scény i humor a vlastně i končí v podobném duchu. Škoda, že Miike už nic podobného nenatočil (alespoň o tom nevím). ()
Reklama