Neporažení

Před velkorysou expozicí z mobilizace bych uvítal, kdyby režisér věnoval větší prostor osobnostnímu vystižení jednotlivých postav (např. retrospektivními vstupy či /ještě raději/ živějšími interakcemi). Sice všechny zrovna ploše nepůsobí, ale důraz na to, jak spoluutvářejí dějiny, podpořený zjevnou komunistickou tendencí, z nich činí opravdu jen loutky ve velkém revolučním spektáklu. Historické vyprávění současně všechny upozaďuje a soustavně nasvěcuje jen vyloženě kladné nebo záporné příklady. Z toho těží především Gustav Hevrle, jako téměř vždy charismatický a sympatický, zatímco na to doplácí Jiří Sovák nebo mladý Josef Vinklář. Zato Jaroslav Mareš si se svou nečekaně charakterní rolí – přes relativně nevelký prostor – vystačil: obětoval vše pathosu a s odpovídajícím gestem také vydechl. Stejně jako Ladislav Chudík ovšem není ani on přesvědčivý. Již jeho dikce a intonace napovídá, že nemusí být takovým, jak se zdá. Zato Rudolf Deyl ml. vystihl nezištnost a odvahu přesvědčeného komunisty dokonale a divák nezapochybuje ani o ženských hrdinkách. (01.03.2024)

Film velmi volně založený na skutečné události, která se stala v noci ze 14. na 15.3.1939 ve Frýdku-Místku u Czajankových kasáren. Ladění je pochopitelně dobové, charakterní obránci jsou samozřejmě převážně komunisté, v rádiu se poslouchá Moskva, prvorepublikoví důstojníci nejsou sice všichni zrádci, ale to nejlepší, co udělají, je, že s nechutí plní rozkaz neklást odpor nebo se zastřelí. Přesto bych jako největší problém viděl ne politické zabarvení (vzhledem k době a tématu to není zdaleka taková tragédie) jako v nevěrohodných, místy příliš patetických dialozích. Pokud se však střílí, vypadá film dobře, některé scény vypadají trochu jako předehra k přestřelce v pozdějším Sequensově Atentátu. Za mě tři hvězdy a mimochodem bych docela rád viděl film či seriál o skutečných osudech Karla Pavlíka, velitele kasáren. Ten krátce po obsazení protektorátu vytvořil skupinu, která pomáhala československým vojákům za hranice, pak se zapojil do odboje, byl později zrazen a v roce 1943 popraven. (06.09.2014)

Válečná fantazie z naší nedávné historie. S místeckou přestřelkou ze dne 14. března 1939 to nemá mnoho společného. Odpor místecké posádky autory pouze inspiroval, v žádném případě se nejedná o nějakou rekonstrukci. Pokud ale je divák ochoten nebrat v potaz, že se jedná o vlastně smyšlený příběh, dočká se docela působivého dobového válečného filmu. Vedle toho, že je snímek dobře natočen, je ale třeba se ještě vyrovnat s ideologickou stránkou, která jej poněkud zatěžuje. Vykreslení trojlístku velících důstojníků jako slabocha, opilce a kolaboranta a značné zveličení role desátníka komunisty, s nímž se velitel posádky radí, co má dělat, to jsou příklady momentů, které filmu škodí. (18.09.2007)

Odporná zhůvěřilost. Jiří Sequens byl skvělý režisér ale námět a scénář tohoto blábolu je blivně sračkoidní. Růžek je buržoazní důstojník, který pochopil situaci, je tedy zrádce. Ladislav Chudík je buržoazní důstojník a tak si radši provětrá mozek kulkou. Svatopluk Beneš je buržoazní důstojník a je to pochopitelně slaboch. Hrdinové jsou primitiv Sovák a pochopitelně komouš Deyl. Dejte zbraně dělníkům! To by to dopadlo. I v tomto příběhu to dopadá! Obětujeme pár civilistů, zabijeme řádově 5 fašistů, rozbijeme všechno na mraky, na rozkazy serem atd. A pak hrdinně padnem. Prostě příručka o tom jak se válčit nemá. Příběh o nezodpovědnosti... (21.01.2011)

Válečné, heroické, patetické a komunistické jsou přívlastky, které určují ráz tohoto filmového díla. Ano, je zajisté pravdou, že se všichni nedokázali lehce srovnat se skutečnosti vystrašené kapitulace. A ne všechna předání vojenských objektů se uskutečnila mírumilovně. Ovšem je rouhačské, manipulativní a lživé tvrzení, že pouze a jen prostý a v komunistickém hnutí angažovaný člověk se dokázal postavit nebojácně a odhodlaně zvířecímu nebezpečí. Ostatní jsou slaboši, váhavci, zpátečníci a zrádci. Komunista znamená hrdina. Jeho hrdinství se zobrazuje ve velikášských gestech pózy. Nakonec, vyvstane otázka, jak se mnoho pozdějších komunistických funkcionářů mohlo aktivně zapojovat ve prospěch rozkvětu nacistické nadvlády? Pokud se dokážeme přenést přes manipulativní komunistickou propagandu a patetické komunistické hrdinství, zůstane nám vynikající kamera, podmanivá atmosféra i nesměle působivá psychologická hloubka. Hlavní postavou je nerozhodný štábní kapitán Richter (pozoruhodný Ladislav Chudík) se svou rozpolceností mezi vojenskou ctí a poslušností a odhodláním bránit svou rodnou zem. Tato rozpolcenost ho staví na vedlejší kolej všeho dění. A není cesty ven. Hrdinou příběhu je desátník Říha (zajímavý Gustav Heverle), komunista. A proto, pochopitelně, je on přirozený vůdce manifestace odporu, která musela mít velmi nepříznivý dopad na místní obyvatelstvo. Z dalších rolí: prostý vojín dělnického původu, odhodlaný a zamilovaný obránce Pepík (Jaroslav Mareš), další obyčejný člověk, zarputilý halasný obránce a vojín Jarda (Jiří Sovák), zoufalý pragmatik a obětní beránek s nálepkou zrady nadporučík Žáček (dobrý Martin Růžek), starostlivý hlídač vojenského skladu a otcovský rotmistr (sympatický František Vnouček), další prostý hrdinný obránce četař Hrabák (Jaromír Spal), slaboch, opilec a poručík Brandejs (Svatopluk Beneš), nešťastná místní obyvatelka Chválová (Jarmila Kurandová), do obrany aktivně zapojená Chválové dcera Lída (Jana Dítětová), její bezstarostnější sestra Anči (Naděžda Gajerová), místní komunista a hrdina Jura (Rudolf Deyl ml.), další prostí hrdinní obránci a vojíni Janko (Martin Ťapák) a Tonek (Vladimír Krška), či rozezlený německý major (Miloš Nedbal). Je to odporné filmové dílo, díky své nezakryté a pokrytecké komunistické propagandě. Naštěstí, technika filmařiny a některé herectví přináší alespoň malý dotyk uspokojení. (05.10.2016)