Boží meč

Začátek byl nádherný, příběh měl atmosféru a mělo to co říct, bylo na co čekat. S přibývající stopáží film nabíral na složitosti až se doslova utopil v překombinovanosti. Nesmyslně mnoho linií, které ani tvůrci nedokázali správně podat. Několik konců ( naprosto zbytečných ) a dlouhá stopáž ( kdyby to bylo poloviční, mohlo to být daleko lepší ) tento film zabíjejí. Animace každopádně úžasná, hudba ještě leší - tady není co dodat. Nakonec musím usoudit, že jsem už dlouho nezažil aby se bavil celý sál v Lucerně na filmovém Festivalu současných japonských filmů tím, jak tento vážný snímek dokáže být nechtěně směšný. (24.01.2011)

Na Eigasai uvedeno jako "kultovní anime" - ok, let's give it a try. Začátek velice slibný... v jedné chvíli ale nastane zlom, který si nedokážu vysvětlit jinak, než že se režisér změnil, zbláznil nebo začal něco brát. Od této chvíle je to totálně sjetá slátanina v níž se jen kupí neuvěřitelná klišé jako okoukaná z telenovel (já jsem tvůj otec, tvoje sestra, tvůj děda, Francouzka co žije mezi indiány...) a padají neskutečné hlášky, které vždy dokonale, ale dokonale zabijí jakkoli silnou scénu (otrok, koupili jsme parník, já jsem Mark Twain...). Jako zasmála jsem se, a to jako že dost a spolu s celým kinosálem. Ale už dlouho jsem po odchodu z kina necítila rozčarování takového kalibru. (22.01.2011)

Kamui no ken pro mě byl jednak cennou zkušeností, jednak zklamáním. Jsem rád, že jsem viděl i (pro mě) odvrácenou stranu anime, čímž mám na mysli pasáže audiovizuálně jednoznačně usilující o vyvolání epileptického záchvatu. Hudební a zvukovou stránku bych označil za experimentální (metalová hudba let osmdesátých, rušivé zvukové efekty apod.), výtvarně se film pohybuje od klasických selankovitých krásných pozadí k divokým animacím soubojů, přesunů a různých efektů. Potud celkem zajímavý výtvarný (předpokládám) záměr. Horší je to s příběhem, který je totální splácaninou a slátaninou ve stylu „mého syna otec je bratrem tvojí babičky, oba jsou po své francouzské matce japonského původu“ (jestli vám to nedává smysl, tak se přirovnání povedlo). Zorientovat se v příběhu dá, ale je to otrava a zde dvojnásob platí, že méně je někdy více. Kdyby byl film o hodinu kratší, byl by asi tak dvakrát lepší. Konce se nedalo dočkat a o zoufalé nudě, kterou zřejmě pociťoval celý kinosál (když nepočítám nechtěně komické situace v závěru filmu), svědčilo už to, že když jedna z postav strčila prst do lahve a nemohla jej vytáhnout, publikem se rozléhal ulehčený smích. Zoufalství. Musím také dodat, že frustrující zážitek v Lucerně na pražském Eigasai totálně devastoval diváckou pohodu (neuvěřitelné fronty u vstupu a především tak hlasitý zvuk, že si jeden musel zacpávat uši) a nebýt toho, možná bych film vnímal lépe. Stejně to ale byla sračka. (24.01.2011)

Epická dobrodružná anime, kde není nouze o souboje a krev a zatímco zejména v první polovině jde o film temný až depresivní, později se do toho typicky japonsky začne valit humor. Ten graduje u westernových scén z Nevady, kde se rychlost a absurdita jednotlivých zvratů roztočí do nevídaných obrátek (první věta indiánského náčelníka: „Toto je moje dcera Chico. Je Francouzka.“), ale krátce nato přepneme do módu „hledání legendárního pirátského pokladu“ a všechno je zase jinak. Ještě absurdnější. Není to nejlepší anime, co jsem viděl, ale rozhodně jsem rád, že jsem ho mohl vidět na velkém plátně. (23.01.2011)

Tak v tomto prípade úraduje premrštená minutáž. Prečo? Ak to chcela byť veľká epopeja, tak tam trebalo napchať čo najviac akcie a napätia, nie len zbytočné dejové linky. Predsa len to je anime, svojský animovaný žáner a v takejto dĺžke je to už trochu moc. Ako píšem, bez problému keby to nejako zaujalo. Dbať viac na fantasy motívy a vymazliť to dlhšou akciou, bolo by to za viac. (15.10.2021)