Dom milosrdných sestier

- U tohohle filmu si vážně říkám, že byl 10x lepší remake, než jeho předloha. Hned napíšu proč. Takže vraždy všechny mimo záběr, kameraman se asi při vraždě vždy otočil strachy, aby neviděl ten masakr, ale zapomněl, že má v ruce i kameru. Dále děj a závěrečná pointa, to bylo něco tak trapného, bohužel i v tomto zvítězil remake na plné čáře. A naposledy provedení vražd, to bylo taky hodně slabé. Očekával jsem dost, jak všichni slibovali, ale dostal jsem strašně málo. (24.10.2013)

Rozhodně solidnější nářez než legrační remake z roku 2009. Střídmý, ale poctivý slasher nesází na rozmanitě a krvavě provedené mordy, i když několika hutnějších okamžiků se dočkáme i v tomhle ohledu, ale spíš na vzrůstající nejistotu ohledně zabijákovy identity, která se nejprve zdá naprosto jasná. Rosman překvapivě prakticky ani nesvléká své herečky, přitom materiálu k tomuhle koření by měl víc než dost. Na druhou stranu ony nány z amerického vysokoškolského spolku díky tomu působí přece jen trochu přirozeněji než pro žánr typické husičky s věčně obnaženými prsíčky. Vytvořit hutnější atmosféru zla, jako se to třeba povedlo v Black Christmas či přidat na krvavých orgiích jako v legendárním Pátku, zářily by tu čtyři hvězdy. Škoda, že z toho nikdy nevznikla série, mohly přijít lepší kusy. (21.10.2015)

Slasher se vším všudy, jak je u tohoto žánru zvykem. Škoda jen, že mordy byly slabé a gore nedotažené do patřičné úrovně, jak by se u takovéhoto druhu filmu patřilo. Vražedná zbraň byla nevšední - výletní hůlka - a to by se slušelo na pořádný masakr. Hudbu dělal klasik Re-animátorské trilogie - Richard Band. (03.12.2016)

Průser! Film nemá žádnou atmosféru, chybí napětí,nahota,nulová invence,špatná závěrečná pointa a nejhorší ze všeho jsou snad vraždy mimo záběr bez obsahu jakéhokoli gore. Já vždy říkal že slasher bez pořádných koz a litrů krve nemůže fungovat a tímhle jsem si mé pravidlo jen potvrdil. Remake rozhodně stravitelnější. (24.10.2013)

První půlka osmdesátých let vyvražďovačkám hodně přála, jak po finanční, tak po kvalitativní stránce. House on Sorority Row je toho zdárným příkladem. Snímku nechybí poměrně chytrý scénář, sympatické bábovky čekající na popravu a tajemný vrah, jehož identita je odkryta v parádně gradujícím finále. Zabiják se docela činí a mezi jeho nejpůsobivější kousky patří hlava v záchodě. Nezaclání tu žádné mobily ani počítače, zkrátka naháněčka hezky po staru, jak to správný hororový fanda nejvíc ocení. Další z řady výborných slasherů (vzpomeňme například Black Christmas nebo Vrah Rosemary), který se překvapivě neproměnil v seriál. Což je nakonec vlastně dobře. A jeho oficiální remake z roku 2009 se silně nepovedl. (05.03.2011)