Dom milosrdných sestier

Slasher se vším všudy, jak je u tohoto žánru zvykem. Škoda jen, že mordy byly slabé a gore nedotažené do patřičné úrovně, jak by se u takovéhoto druhu filmu patřilo. Vražedná zbraň byla nevšední - výletní hůlka - a to by se slušelo na pořádný masakr. Hudbu dělal klasik Re-animátorské trilogie - Richard Band. (03.12.2016)

Ide o pohodový campus slasher a la 80. roky, ktorý evokuje nostalgickú spomienku na študentské časy a ovplýva trochu smutnou atmosférou absolventského večierku. Pop-rocková kapela, strieborná disco guľa, parket vedľa bazéna a v ňom plávajúca mŕtvola pani správcovej. V príbehu dominujú ženské postavy, tempo graduje iba pozvoľna, ale dej je premyslený a prakticky bez logických prešľapov. V tejto spanilej dámskej jazde sú obete (krásne študentky, rôzne typy) aj bodycount vopred dané, no agresor je neznámy (a tak to zostane aj keď film skončí). Práve mysteriózny opar, ktorý zahaľuje sériového vraha, príbehu najviac pomáha. Navyše, zabiják má svoj špecifický prejav, modus operandi, grif aj nástroj, skrátka niečo, čím sa dokáže odlíšiť. Aj vďaka tomu je Dom milosrdných sestier zapamätateľný slasher. V zobrazení násilia je spočiatku úzkostlivý a opatrný, ale s pribúdajúcimi minútami odkrýva čoraz viac. A na záver, ako čerešničku na tortu, pridá odvážnu gore scénu. A hoci som sa s podobným úkazom stretol v slasheri Curtains (vznikol tiež v roku 1983), film vo mne zanechal veľmi dobrý dojem. (17.12.2010)

Nadprůměrný 80's slasher ze studentského prostředí. Roztáčí se krvavý příběh pomstychtivého žertu, který ač neměl, skončí katastrofou. Měla to být satisfakce sedmy pohledných studentek za věčné buzerování paní domácí, která jim nedopřeje ani kousku studentských radovánek. V domě, kde vládne řád a disciplína tak přetéká napětí, které vyvrcholí nechtěnou vraždou, jejíž svědky nebyly pouze ony, jak předpokládaly, ale i někdo třetí. Již úvodní scéna naznačí, že toto krvavé divadlo bude pro studentky tvrdou zkouškou. A je to právě šponování divákovi trpělivosti, komplexnost a za nehty zalézající úzkost pumpující od prvních minut, která činí z The House on Sorority Row nezapomenutelný zážitek. Pakliže přejdu k samotnému aktu vražd, tak ani po této stránce není co vytknout, ale nějaké výrazné gore nečekejte. Vrah je zahalen temnotou a na jeho zviditelnění si počkáme do posledních minut, přičemž jako vražednou zbraň využívá poměrně kuriózní hůl s ostrým rohem. Vypíchl bych dvě scény. První ve sklepení a druhou se šášulou v krabičce, protože taková atmosféra se jen tak nevidí. Finálová scéna je už jen třešničkou na dortu. (08.11.2009)

První půlka osmdesátých let vyvražďovačkám hodně přála, jak po finanční, tak po kvalitativní stránce. House on Sorority Row je toho zdárným příkladem. Snímku nechybí poměrně chytrý scénář, sympatické bábovky čekající na popravu a tajemný vrah, jehož identita je odkryta v parádně gradujícím finále. Zabiják se docela činí a mezi jeho nejpůsobivější kousky patří hlava v záchodě. Nezaclání tu žádné mobily ani počítače, zkrátka naháněčka hezky po staru, jak to správný hororový fanda nejvíc ocení. Další z řady výborných slasherů (vzpomeňme například Black Christmas nebo Vrah Rosemary), který se překvapivě neproměnil v seriál. Což je nakonec vlastně dobře. A jeho oficiální remake z roku 2009 se silně nepovedl. (05.03.2011)

Průser! Film nemá žádnou atmosféru, chybí napětí,nahota,nulová invence,špatná závěrečná pointa a nejhorší ze všeho jsou snad vraždy mimo záběr bez obsahu jakéhokoli gore. Já vždy říkal že slasher bez pořádných koz a litrů krve nemůže fungovat a tímhle jsem si mé pravidlo jen potvrdil. Remake rozhodně stravitelnější. (24.10.2013)