Temný tieň nad L. A.

Sheltonova notně přitvrzená variace (odpověď) na (Super)prohnilé C. Zidi(ho)? Možná. Spíše však další přírůstek do rozšiřující se nekompromisní sbírky D.Ayera aneb L.A.- „město andělů“? Bývávalo! Buďto to vzdali nebo na ně jednoduše (v pekle) nezbylo místo. Jak vidno, nejen Francie (pařížský Montmartre), ale i Amerika resp. L.A. je „oblíbenou to turistickou destinací“ pro bující korupci a organizovaný zločin ve státní sféře. Po pravdě, ono kde se mu nedaří. Nemusíme chodit daleko, že Praho! Balancování na hraně zákona je nebezpečné, nelze ho oddalovat do nekonečna, přičemž stačí jednou překročit mez a není cesty zpět. Max tak s havrany a bez fanfár. Jeden dávno ztratil ideály (pokud nějaké kdy měl), stejně jako se (kdovíkde, kdovíkdy) vytratila původní ušlechtilá myšlenka a žebříček morálních hodnot. Z ústředního motta „pomáchat, chránit, sloužit“ zbylo resp. bylo přebyto jediným, „mlčet“ aneb nehledáme (skutečné) pachatele, ale pachatele odpovídající jejich profilu. I přes celkem nekompromisní vyznění snímku, byť závěr dává jistou naději a ukazuje světélko na konci tunelu (někdo to nazývá klišé), je divák svědkem celé řady odlehčených momentů, to zejména díky „věčně žíznivému“ K. Russellovi (Sgt. Eldon Perry), kterému tento typ rolí od nepaměti sedne jak dětská prdelka na nočník (byť osobně dávám o něco málo přednost variaci, pracovně nazvanou, „věčně žíznivý šachový velmistr“).Zdatně mu sekunduje „obdivovatel historických památek-belgických Brugg“ B. Gleeson coby jeho zkorumpovaný šéf Jack Van Meter. Daleko za nimi povlává bezkrevný S. Speedman, který to uhrává „na plichtu“ s jediným „něco jako výrazem“ coby det. Bobby Keough, kterého Perry provází (rychlo)kursem zvaným škola života. Vítaným zpestřením jsou i střípky z osobního života všech hlavních hráčů, zabraňující jisté černobílosti postav resp. usnadňující (divákovi) lépe pochopit jejich chování. P.S. byť dokážu i pochopit důvody, které Ayera vedly k smířlivějšímu konci (tj., „návratu andělů do L.A. byť s notně ohořelými křídly“), osobně se taky řadím mezi ty, kteří by přímočařejší (cyničtější) alternativní závěr uvítali. 75% (21.05.2013)

Temný tieň nad L. A. som si pozrel s dvoch dôvodov. Prvý je ten, že mám rád Kurta Russella a už dlho som ho v ničom dobrom nevidel. Druhý a ten podstatnejší je, že scenár písal David Ayer a ten kriminálky rozhodne vie písať (Training Day, Drsné časy, Patrola). Čo dodať k filmu, vyložene strhujúca záležitosť to síce nie je, ale ma to luxusne obsadenie, je spomínaný Kurt ako hlavná postava, spravodlivý policajt Ving Rhames, zelanáč a Kurtov parťak Scott Speedman, či veľké zviera Brendan Gleeson, ktorý dáva rozkazy s kanclu. Príbeh ako som spomínal nestrhne a je trošičku predvídateľný, ale bavil ma až do konca a navyše v samom závere ešte aj prekvapil, takže s prižmúrenými očami dám aj tu štvrtú. 75% - 4* (17.02.2023)

Klasicky pribeh nastinen podle zanroveho mustru, kde neuprosny a tvrdy policista ovlivnovan vyssi moci je nucen zajit az za hranice zakona a v poslednich okamzicich, kterym predchazi tragicka udalost, si uvedomi sve pocinani, za ktere bere plnou odpovednost s tim, ze ke dnu nepadne jen on sam. Neurazi ani nenadchne. 60% (25.02.2009)

Kurta Russella jsem chtěl zřejmě vždycky vidět jako zkorumpovaného policistu alkoholika, protože od začátku tohoto filmu mi bylo jasné, že jeho role je opravdu přímo pro něj a že v ní bude skvělý až do konce. A také byl. Temný stín nad L.A. je překvapivě dobrá kriminálka, sice o něco delší než by se mi líbilo, ale se zajímavým příběhem a důrazem na lidské svědomí. Kromě Russella se skvěle předvedl i Brendan Gleeson. (17.04.2017)

Bolo zaujimave si po case pozriet tento starsi film podla scenara Davida Ayera vzhladom na velku podobnost s filmom Street Kings, ktory pre zmenu Ayer reziroval a scenar prenechal niekomu inemu.Ta podobnost medzi týmito filmami je tak velka, ze to vyzera akokeby boli Street Kings remakom filmu Dark Blue. Hlavna zapletka je uplne identicka. Akurat v Dark Blue je naviac linia o rasovych nepokojoch, ktoru pokladam za zbytocnu a otravnu. Aj kvôli tomu sa mi viac pacia Street Kings, ktori sice nie su bezchybni, ale su dynamickejsie zrezirovani, vdaka comu sa ani na chvilu nenudite. Dark Blue je ovela civilnejsie natocene, hlavna postava nie je taka zabednena a vztah poslusny vojak (Russel) a jeho pochybny sef (Brendan Gleeson) je uveritelnejsi. Na druhej strane o co je tento vztah v Street Kings beckovejsie vykonstruovanejsi, tak o to je efektnejsie podaný vdaka opulentnemu prehravaniu Foresta Whitakera, ktore ale kazdemu nesadne. Vysledkom su ale dva nadpriemerne policajne filmy, ktore stoji za to vidiet. 6/10. (28.01.2012)