Woodstock

Jako připomínka jedné z nejdůležitějších hudebních události 20. století je to senzační. Má to skvělou atmosféru a výbornou výtvarnou stránku (obraz se zdvojuje, kamera rotuje, klidní interpreti jsou snímáni jako v klubu - světlo, stín, naopak při nářezových záležitostech kamera divoce kmitá). Ale co vám budu povídat, jako film to pro mě bylo ,,přepálené". Viděl jsem verzi, která má tři a půl hodiny a přiznám se, že u posledního Hendrixova sóla už mě slušně bolela hlava a přál jsem si, ať to už skončí. Každopádně ale kus skvělé práce. (17.08.2010)

,,JESTLI TRÁVA USMIŘUJE, MĚLI BYCHOM JI HULIT VŠICHNI....“ /// Hudba, hudba, hudba. Hudba jako nejvyšší forma komunikace a festival jako epochální biblickej jev. Pár slov (,,Tak ty to tady Mike pořádáš...“) a zase hudba, hudba, hudba. Film o tom, jaký to skutečně bylo! Maximální informační hodnota - viděno z různejch úhlů, poskládáno z různejch názorů. Zásadní hudební dokument, pro všechny, kteří chtějí něco vědět o Woodstocku 1969. ( škoda, že mě ta hudba tolik nebere) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Máme doma žlutej autobus, pomalovanej kytičkama a máničkama. 2.) Myslím si, že ,,Benátská noc“ je největší fesťák, kde chčije. 3.) Thx za titule ,,PietroAretino“. (08.07.2012)

Jako filmový dokument to bylo kvalitní, líbilo se mi rozdělení obrazu na dvě půlky, ale míra zábavnosti při sledování se blížila bodu mrazu. Mělo to hrozně přepálenou STOPÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŽ a zastaralý VIZUÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁL. Schválně jsem tu zdůraznil dvě nejčastěji používaná a tudíž i nejotravnější slova na ČSFD. (24.02.2019)

Kdyby se natočené materiály sestříhaly o pár let později, celý film by vyzněl úplně jinak. Roku 1970 se naštěstí za přispění Mihaela Wadleigha, Thelmy Schoonmaker a půl miliónu lidí povedlo zachytit atmosféru let šedesátých tak, jak nikdy předtím. Jeden z nejslavnějších finančních festivalových průserů se tak přetavil v dokonalou generační výpověď obohacenou krátkou exkurzí do světa chemických záchodků. (29.09.2009)

Skvělá hudba, kvalitní mariánka, květina ve vlasech a nějaké to místo pro půl milionu lidí- toť jest vše nezbytné k uspořádání největší a nejpamátnější hudební akce v celé historii. Sám za sebe říkám, že kdybych vlastnil stroj času, tak hned po vypořádání se s Hitlerem bych zamířil s hromadou kamarádů právě na festival hudby a umění ve Woodstocku. Jedinečný dokument, který vás na tři a půl hodiny uvrhne do láskyplné atmosféry květinových dětí a částečně i seznámí s legendami tehdejší hudby, která byla tak krásná a specifická. Plný počet nedávám jen proto, že dlouhá hudební čísla v televizi přeci jen nemají takový účinek jako naživo a jejich drobné ořezání by dle mého nebylo od věci. I když už by to nebyl ten pravý Woodstock. 85% (07.10.2013)