Woodstock

Director's cut... Aj Kryl to vravel, keď videl všetkých tých ľudí pod pódiom, ako začal veriť, že pesníčkou sa dá snáď niečo zmeniť. Asi najhromadnejšia podobná snaha v histórií sa sústredila na tomto najlegendárnejšom festivale, ktorý symbolizoval mier. Zatiaľ čo niekde ďaleko paralelne prebiehala vojna vo Vietname. Pre mňa bol tento improvizovane pôsobiaci dokument jeden z najľudskejších filmov, aké som videl. A napriek tomu, že sa odohrával v čase ďaleko pred mojím narodením (a viem, že je to klišé), mal som pocit ako keby som tam bol tiež. Určite pomohol aj fakt, že mám už pár festivalov za sebou a to je pocit, ktorý spozná človek len keď je na mieste uprostred tej nekonečnej atmosféry. Na druhej strane, zažiť Woodstock je pre mňa rovnako nedosiahnuteľné, ako vedieť si predstaviť akýkoľvek festival človeku, ktorý nikdy nebol ani len na koncerte. Janis Joplin pýtajúca sa divákov, či nie sú moc sfajčení a či majú dostatok tekutín, Hendrixove prevedenie americkej hymny,... To sú veci, ktoré zažila len jedna generácia. Je jasné, že nepoznala len dobro a krásu, akú vidíme tu, ale zažila toho veľa a nič podobné sa už nezopakuje. (10.02.2014)

„Wanna take you higher!!!“ Že som sa nezúčastnila, mi vôbec nevadí. Kolosálny a senzačný director´s cut som prosím skonzumovala, ako by som tam bola- kráľovsky som si pochutnala, nič mi nechýbalo a to úplne najrelevantnejšie- ešte ako som si zatancovala! Síce ma mrzí, že som neokúsila jógu od toho príma týpka a „osvieteného“ inštruktora 2v1 a nedostala sa do tej echt katarzie, ale skoro, skoro, vážení:). Jo, jooo, ja ešte stále mľaskám! 90% (23.11.2008)

Woodstock fascinuje i po téměř padesáti letech. Woodstock byl výsledkem generačních třenic a mládí cítilo nevyhnutelnou potřebu se proti svým otcům vyhradit a vyjádřit. Woodstock se stal třešničkou na dortu veškerého snažení hledačů lásky a míru i ojedinělou akcí, kde nebylo místo pro společenské tabu. Michael Wadleigh ve svém filmovém opusu představil očité svědectví událostí. Nutno podotknout, že záznam hudebních čísel je dynamický, víceúrovňový a pomocí bezprostředních reakcí se příchuť euforie valí z plátna, či obrazovky mezi diváky a nechává je pocítit freneticky omamnou atmosféru absolutní svobody s anarchistickým sklonem. S povděkem lze přivítat snahu o nezaujatost a místo k vyjádření dostaly obě strany. Není zobrazena pouze idyla a hledání jiných úrovní reality, divák je zahrnut i patáliemi a těžkostmi bobtnající akce. Policejní složky nekoordinoval Paroubek, vojáci shazovali zásobu proviantu a mnoho účastníků zajisté prošlo svou nejzásadnější osobní katarzí. Jimi Hendrix byl kytarový mág a obveselený dav nashromáždil neortodoxní prožitky na celý život. Woodstock je sice jen záznam unikátního hudebního festivalu, ale je vyvedený s láskou a pečlivostí profesionálními filmaři. Výsledku to prospělo a další a další generace může s elektrizujícím zaujetím hledět na neuspořádané hemžení reje v harmonii sjetého obcování se životem. Událost byla mimořádná, dokumentární film je úchvatný v zaznamenaném duchu, důsledně dodržovanou nestranností i vlastním technickým zpracováním. (16.01.2018)

Dokument, který přinesl pohled na jeden hudební festival opravdu z každé strany. Jednak přišlo mnohem víc lidí než se čekalo a tím pádem se řešili problémy s jídlem, toaletami, ubytováním, vodou. A pak se festival odehral v době protestů proti válce do Vietnamu a povinným odvodům. Jeden z obyvatelů blízkého městečka, když dostal možnost se vyjádřit k festivalu, začal kritizovat fakt, že mladí lidé živelně přespávají na poli. Na to mu kolemjdoucí připomněl, že to je jako ve Vietnamu a proti tomu by měl také protestovat. Pán zůstal zmatený, protože takovou paralelu si neuvědomil a zjevně nechtěl na záznam kritizovat vládu. No, ale právě takové konfrontace festival poskytl, aby i do malého městečka přinesl čerstvý vítr informací. Ostatně mladí lidé zmiňovali, že nepřijeli jenom za hudbou, chtěli zažít něco jiného. A to se jim zjevně povedlo a určitě na svoji účast tam vzpomínali celý život. Jinak hudba je velmi zajímavá. Jimi Hendrix zahrál americkou hymnu tak, že zněla jako letecký útok, Joan Baez a další zahráli protestní písně. Objevili se i zpěváci a kapely, kteří byli populární v té době. Umělecky působivé je i rozdělení obrazovky na dvě i tři části. Při sledování tohoto dokumentu si člověk uvědomí, že něco podobné by v současné America nebylo možné zorganizovat. Nakonec všichni otázaní chválili mládež, že je mile překvapila, protože v očích starší generace to byli všechno zdrogovaní ztracenci, což se nepotvrdilo. (01.11.2015)

Ani skrátená trojhodinová verzia nie je v žiadnom prípade nudným koncertom hudobných hviezd vtedajšej doby.Táto kronika najväčšieho festivalu na svete môže byť pre niekoho pozeraním na sfetované a zhulené ľudské trosky , niekto si z filmu odnesie to dobré aj zlé, názory kvetinových detí si vypočuje, pre niekoho zasa bude primárna rocková hudba .Každopádne toto spracovanie je veľmi kvalitné, nijak nestranné a realistické. (14.05.2009)