V mene otca

Je spousta filmů o IRA a vůbec o celé situaci v Irsku. Jen málo z nich ale dokáže diváka skutečně vtáhnout do děje a přinutit jej k sympatizování s tou či onou znesvářenou stranou. Tenhle film je mezi "irskými" filmy jasně na špici. Není to jen zásluha hlavních postav, které jedinečným a nezapomenutelným způsobem ztvárnili Daniel Day-Lewis a Pete Postlethwaite. Je to hlavně a především zásluhou onoho strhujícího příběhu, který se skutečně stal. Člověk před takovýmto ztvárněním může jen užasle a s obdivem smeknout. (24.08.2002)

Keď existuje spoločenská objednávka verejnosti pobúrenej teroristickými akciami IRA, ohne chrbát aj oparochňovaná britská justícia. Pretože film nebol iba o zlyhaní nejakého inšpektora, ale aj justície ktorá nesúdila na základe dôkazov, ktoré by mimo akejkoľvek pochybnosti svedčili o vine odsúdených. V našich zemepisných šírkach máme s politickými objednávkami a s priznaniami obvinených veľké skúsenosti. Je preto určitým zadosťučinením sledovať, že tieto praktiky majú vo vymedzených podmienkach internacionálny charakter. Na filme oceňujem neprikrášľovanie skutočnosti a dobré herecké výkony. Nepáčilo sa mi pozvoľné naberanie tempa v prvej polovici filmu a tiež predpoklad, že divák o vtedajšom konflikte vie všetko potrebné (o ďalších dvadsať rokov to bude ešte horšie). (25.08.2009)

Tomuhle dramatu hodně napomáhá téma politické zvůle, která vede až k justičnímu zločinu. Proti němu není imunní žádný systém včetně rozvinuté demokracie s dlouhou tradicí. Tam, kde je politická objednávka daná požadavkem veřejnosti najít viníka za každou cenu, tam i právníci a policisté překroutí pravdu tak, aby vyhovovala vrchnosti. Bylo celkem zbytečné dělat z hlavní postavy většího hrdinu a sympaťáka, než tomu bylo ve skutečnosti. V tomhle snímku má charakter bezmála intelektuála a a výjimečné osobanosti, zatímco v reálu šlo o malého zlodějíčka, kterého spolu s jeho rodinou a známými semlely dějiny a instituce. I pachatel může být někdy oběť a to v případě hlavního hrdiny platí beze zbytku. Kauza Guilfordské čtyřky, kdy byla skupina nevinných 15 let vězněná, i když se dlouhá léta vědělo o skutečných pachatelích zločinu připomínala např. francouzskou Dreyfussovu aféru a mnohé jističní zločiny z našich nedávných dějin. Jinak film trpí dlouhou stopáží, kdy si umím představit sestříhání o nějakých 25 minut, a z toho vyplývajícím pomalým tempem. Celkový dojem: 75 %. (13.05.2011)

Lahůdkově zrežírované soudně-vězeňsko-teroristicko-policejní drama, které by šlo za jiných okolností pranýřovat kvůli přepálenosti oné "řady nešťastných příhod" a z toho plynoucí nevěrohodnosti. Bohužel, se to takhle nějak doopravdy stalo a film je ještě o to silnější! Skutečné události byly málokdy převedeny na plátno v tak strhující a bezvýhradně FILMOVÉ podobě. (12.09.2009)

Mrazivě reálný děj, drama bez příkras a zbytečného kudrlinkování, atmosféra hustá jak pára nad temelínskými hyperboloidy a ukázkově bezchybný Daniel Day-Lewis s neméně skvělým Petem Postlethwaitem.... To jsou ingredience, s nimiž žádný film nemůže být průměrný natož špatný, ba právě naopak... Fanoušci Vykoupení z věznice Shawshank prominou, ale Ve jménu otce je vězeňský majstrštyk, který alespoň u mě převyšuje tento technicky sice dokonalý leč příliš vyfabulovaný Kingův příběh (byť i já jsem mu dal 5*...). Za Sheridanovým filmem totiž stojí naléhavá reflexe nedávné britské historie a současně kritika celého systému. V průběhu snímku jsem nenašel jediné hluché místo, žádnou skvrnku, která by odváděla pozornost, byl jsem vtažený přímo do děje, mezi vybuchující bomby, mezi mříže a bachaře... A tohle všechno bezezbytku platilo a platí i po druhém shlédnutí. ***** (02.12.2006)