V mene otca

„In the name of justice / In the name of fun..“ Když se kácí IRA les, létají třísky - nemilosrdně se zabodávající do těl nevinných. Sheridanovo domácí hřiště s tradičně výborným Day-Lewisem bojujícím za svobodu, spravedlnost a nalezení cesty k otci, s kterým na rozdíl od skutečného Conlona sdílel jednu vězeňskou celu. Mrzet může jen jistá černobílost vykreslení nekonečného boje mezi Iry a Angličany, ale až Gerry konečně vyřkne: „I´m a free man and I´m going out the front door.“, čert ji vem. Mimochodem, U2 při úvodních titulcích byli dokonalou volbou. „..In the name of the father / In the name of the son.“ (18.11.2009)

Neskutečně strhující lavina emocí, která se na diváka vyvalí během srdcervoucích přelíčení v soudní síni se čtveřicí obžalovaných je tak excelentně zahraná (ano, hlavně Daniel Day - Lewis), až mi to vzalo dech. To byl první šok, pak už jsem chtěl osobně vtrhnout - vletět a prásknout dveřmi - do oné filmové místnosti se zkaženými soudci, kriminalisty a psychicky vydíranými oběťmi a zakřičet na celé kolo: VY NAMYŠLENÍ TUPÍ IMBECILOVÉ!!! Jimu Sheridanovi se povedlo mne jako diváka tak emocionálně vyčerpat, že jsem na samotném konci tohoto dramatického snímku (který kupodivu začíná pohodově, až komediálně) uronil nejednu hořkosladkou slzu. Lewis je právoplatně jedním z nejopěvovanějších seriózních hereců v Hollywoodu a je vážně škoda, že se neangažuje trochu více. Na druhou stranu pak ale do svých pečlivě vybíraných rolí dává mnohem více, než jen své srdce... Je to vidět v každém jeho snímku - ten člověk své postavě pokaždé propůjčí svou duši a stane se živoucím, existujícím hrdinou, kterého ztvárňuje. Je to něco podobného, jako když Viggo Mortensen spal při natáčení Pána Prstenů se svým mečem a nemyl se, aby splynul s otrhaným hraničářem Aragornem. Emma Thompson také ve Ve jménu otce dokazuje, že jí stačí jen deset minut na plátně a získá si svým neobyčejným charismatem naprostou většinu diváků - je skvělá! Ale dost už bylo superlativů (mohl bych ještě vyzdvihnout pěkný začátek filmu, po celou dobu strhující tempo, scénu s výslechy...), tento film jsem měl vidět o hodně dříve, a rozhodně si jej ještě někdy užiji. (12.08.2009)

Ve jménu otce, syna a IRA amen. Dočista to se mnou házelo po posteli, jaký vztek jsem z té nespravedlnosti zpočátku měl. Postupem času však přišlo určité vyrovnání a chuť se znovu postavit k odporu, stejně jako to udělal Gerry. V nouzi poznáš ženu, že je to tak? Všechny emoce byly navíc umocněny faktem, že se jedná o příběh dle skutečných událostí. Britové jsou považováni za chladné konzervativní čumáky, ale tímto filmem se jim podařilo diváka oslovit. Zarazilo mě pouze to, jaké pré měli ve věznici i ti nejpřísněji hlídaní zločinci. Nezbývá ovšem nic jiného než věřit, že to tak skutečně chodívalo. Stejně jako je na místě víra v opětovné neopakování podobných habaďůr. (09.08.2011)

Daniel Day-Lewis exceluje v roli obyčejného irského zlodějíčka, kterému britská policie s justicí zmrzačí život. Kdyby ale pouze jemu, odskáče to celá rodina. Ve jménu otce je velice silným příběhem, kterému ani Washingtonův Hurikán v ringu zdaleka nestačí. Ve jménu otce na mě působí mnohem uvěřitelnějším dojmem. Celé prostředí opravdu nepůsobí jako místo kam by se člověk rád vydal na dovolenou. Konečná scéna je velice silným emocionálním zážitkem. Když nic jiného tak VE JMÉNU OTCE. (18.01.2010)

Mám moc rád dramata ze soudních síní, z věznic a příběhy podle skutečnosti. Takže film je pro mne z tohoto hlediska jako stvořený. A zklamán jsem nebyl. I když přiznávám, že téma v sobě skrývá velký potenciál, který asi nebyl zcela využit. Nicméně jsem celou dobu čekal, zda přijde ta třešnička, která převáží mé rozvažování k páté hvězdičce a nakonec jsem se přece jen dočkal! Velmi kladně mne překvapil i Daniel Day-Lewis velmi solidním hereckým výkonem. (10.05.2009)