V mene otca

Víte, přiznám se bez mučení: nesnáším všechny tyhle "syrově autentické" filmy o té době a traumatu z IRA. Těžko tak mohu za sebe vyjádřit víc než uznání za dokumentaristickou věrnost. Nemám tyhle filmy rád, nevyhledávám je a neoslovují mě, tečka. Zhlédnuto ze studijních důvodů s lhostejným výrazem na tváři. (02.10.2011)

Videné druhý krát, a rovnako za päť hviezdičiek. Vlastne tu o hviezdičky vôbec nejde. Niektoré filmy majú takú silnú výpovednú hodnotu, že akékoľvek hodnotenie nemá význam (JFK, Mechanický pomaranč). Vôbec som nerozmýšlal nad kamerou, strihom, tempom alebo hudbou, čo robím skoro vždy, na dostatočnú pozornosť stačí neuveritelne silný príbeh. Sedia mi filmy, kde hrdinovia trpia a na konci sa im dostane satisfakcia ( v tomto prípade veľmi diskutabilná, viď dovetok, je to tým, že ide o skutočnú udalosť). Dokonalosť nad dokonalosť a jedno z mojich top 10. Každý, kto robil na tomto výnimočnom diele, (vrátane podávačov jedál a upratovačiek) si zaslúži oscara a x festivalových scien. (28.07.2009)

Ve jménu všech otců, synů i duchů, které znám, přísahám, že neznám uhrančivějšího hereckého čaroděje než toho jménem Daniel Day-Lewis, a zapřísahám vás, abyste při slovech "vězeňské drama o nespravedlivě odsouzeném" zapomněli na Shawshank i Monte Crista (ani to nejmenší proti nim, obojí mám moc ráda), a spíš si vzpomněli na dílo krajana Jima Sheridana, jistého Oscara Wildea, Baladu o žaláři v Readingu, protože ten syrově úzkostný a autentický pocit toho, kdo sice není ani svatý ani anděl, ale nezaslouží si dívat se na vězeňské mříže z té horší strany (případně něco ještě horšího), je v obou případech stejně intenzivní. A už jen nesměle poprosím o to, abyste věnovali tichou vzpomínku všem, v kterých křižácké tažení jakéhokoli hnutí našlo obětní beránky. Nemusí vůbec obsahovat slova "ve jménu otce," říct "ve jménu lidskosti, naděje a nejobyčejnější slušnosti a úcty k tomu druhému, kéž se nám podaří jednou dosáhnout toho, abychom na podobné příběhy vzpomínali už jen jako na smutnou minulost," úplně postačí. (06.04.2008)

Jeden z nejemotivnějších snímků, který jsem viděl a možná jeden z těch nejdůležitějších. Velký mezník. Tenhle snímek je zároveň i neuvěřitelně dlouhý. Dobrá, 133 minut není roztáhlá a obří stopáž, ale s charaktery stihne provést tolik, že jsem pak vyšel s kina a myslel jsem, že jsem byl pryč 5 hodin. S emocemi je cloumáno ze strany na stranu a uprostřed toho stojí nadherec Daniel Day-Lewis a vede svůj konzert. Nevybavím si, zda mě nějaký herecký výkon dostal až tak. (29.01.2008)

Film V mene otca je riadna paľba na nervy diváka. Nielen v rovine emocionálnej, ale aj dramatickej. Dokáže v divákovi vyvolať obrovskú dávku spravodlivého hnevu na celý ten súdny systém, ktorý už v minulosti hocikde na svete toľkokrát zlyhal, pričom hlavným znamením aj naďalej zostáva, že hlavní vinníci týchto súdnických a vyšetrovacích maškarád zostávajú vždy nepotrestaní. Sheridan celý príbeh pekne rozložil na dve úrovne, ktorých jednotlivé časti sa po psychologickej stránke vzájomne ovplyvňujú. Ide o politickú, väzenskú drámu, ale aj o obyčajné mladícke rozhodnutia a nerozvážnosti, ktoré žiaľ dokážu v nesprávnej chvíli priťažiť v hlavnom procese, alebo aspoň vyvolať dojem lapených zločincov. Neviem čo by som robil na ich mieste, asi by som z toho pocitu krivdy a nespravodlivosti zošalel. A do toho vyhrávala nádherná muzika, typ hudby ktorú mám z prostredia britských ostrovov najradšej, a ktorá dokonale celý film zabalila do jedinečnej "írskej" atmosféry. Daniel Day-Lewis si za postavu Gerryho Conlona jednoznačne zaslúžil oscara, mal smolu, že práve v tom roku prišiel Tom Hanks s jeho Philadelphiou. Podľa mňa sú však oba herecké výkony porovnateľné. (25.08.2015)