V mene otca

Daniel Day-Lewis exceluje v roli obyčejného irského zlodějíčka, kterému britská policie s justicí zmrzačí život. Kdyby ale pouze jemu, odskáče to celá rodina. Ve jménu otce je velice silným příběhem, kterému ani Washingtonův Hurikán v ringu zdaleka nestačí. Ve jménu otce na mě působí mnohem uvěřitelnějším dojmem. Celé prostředí opravdu nepůsobí jako místo kam by se člověk rád vydal na dovolenou. Konečná scéna je velice silným emocionálním zážitkem. Když nic jiného tak VE JMÉNU OTCE. (18.01.2010)

Všeobecně mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože v nich často chybí přeslazený happyend. Ani v tomto filmu se závěr nedá označit za šťastný konec - vždyť justiční "omyl" zničil život větší skupině lidí, sebral jim roky života, které se nedají vrátit. A proč? Aby si vláda a policie udělala další úspěšný "zářez na pažbě" v boji proti terorismu. To se i bezúhonný člověk začne cítit velmi ohrožený, když vidí křivé obvinění, manipulaci s důkazy a skutečně slepou spravedlnost, co krutě semele i nevinné. V tomto případě mě víc dojaly osudy těch lidí, kteří se k obvinění dostali skutečně jako slepí k houslím - prostě byli jen příbuzní s obviněným člověkem (otec, teta a její synové). Postava Gerryho mi nebyla kdovíjak sympatická, rozežraný feťák, zlodějíček, squatter neuznávající žádná pravidla, dlouhou dobu pohrdající svým otcem pro jeho nadměrně vyvinutý smysl pro fair play, pro jeho poctivost a zásadovost. Snad proto mě film neuchvátil tolik, abych byla nadšená a hodnotila výše: nejsem zkrátka zabouchnutá do D.Day-Lewise (uznávám, hrát umí) a s Gerrym se mi špatně ztotožňovalo. Potěšilo mě, že nejen britská vládní a justiční moc, ale ani IRA nebyla zobrazena nijak idealizovaně. Kromě toho mě na snímku vůbec nic nepřekvapilo, byl předvídatelný od začátku do konce. 75% (10.08.2009)

Ve jménu otce... Jsou příběhy, které hlava nebere. Tohle je jeden z nich. Film to možná není až tak výsostně dobrý, našlo by se, co kritizovat, nicméně dopad na mě byl, v roce 1994, velmi silný. Představa, že mi někdo tehdy napaří 15 let, jen protože jsem drzá, dělám standardní bordel, jako ostatní moji ani ne dvacetiletí souputníci, však o terorizmu víme kulové, nepodílíme se na ničem takovém... je šílená. Film má bezesporu svůj význam a měl by ho vidět každý. (02.02.2019)

„In the name of justice / In the name of fun..“ Když se kácí IRA les, létají třísky - nemilosrdně se zabodávající do těl nevinných. Sheridanovo domácí hřiště s tradičně výborným Day-Lewisem bojujícím za svobodu, spravedlnost a nalezení cesty k otci, s kterým na rozdíl od skutečného Conlona sdílel jednu vězeňskou celu. Mrzet může jen jistá černobílost vykreslení nekonečného boje mezi Iry a Angličany, ale až Gerry konečně vyřkne: „I´m a free man and I´m going out the front door.“, čert ji vem. Mimochodem, U2 při úvodních titulcích byli dokonalou volbou. „..In the name of the father / In the name of the son.“ (18.11.2009)

Nádherně skloubené politické a vězeňské drama s životním výkonem Dana Daye-Lewise. Drsný a pravdivý příběh o tehdejší době, o opovrhování Irů jako národa a o naději, že se někdy dočkáte spravedlnosti. Začátek přitom začíná poměrně nevinně, pár vtípků je opravdu vypečených, ale pak to přijde. Emotivní vlna vězení-soud se náhle rozjede v plné síle a až do konce nepustí. Škoda žádných proměněných Oscarových nominací, přeci jen Schidler's List byl nejspíš tvrdým oříškem. Každopádně Daniel Day-Lewis, výrazný hudební motiv Trevora Jonese a hlavně perfektně vystavený scénář měli k ocenění nejblíže a právě tyto složky pozdvihly film tam, kde si ho každý divák přeje mít - v srdci. Chvilková projekce Godfathera pak byla sladkou třešničkou. [Přesná stopáž: 133 min] (22.07.2007)