Moja ľavá noha

Ze spojení Sheridan - Day-Lewis nikdy nevznikl " obyčejný snímek " . ( Škoda, že jejich posledním filmovým setkáním byl Sheridanův In the name of the father. ) Nicméně, to co zde ( při jejich prvním setkání ) předvádí Day-Lewis je " oslava řemesla zvaného herectví ". Zde se smazává rozdíl mezi hraním a realitou. Díky Day-Lewisovu přesvědčivému výkonu prožíváme příběh ochrnutého chlapce, ( který je v dětství schopen " komunikovat " se světem pouze pomocí levé nohy ) Christyho Browna i my. Tento snímek přímo zaváněl sklouznutím k lacinému sentimentu ( nemůžu se ubránit myšlence, že vzít si remake do parády hollywoodská produkce dočkáme se hodně nemilého vystřízlivění ), ale v tomto případě díky přesvědčivému Day-Lewisowi, lidsky dojemné B. Fricker, dětskému představiteli Christyho a civilní, strohé ( myšleno v dobém slova smyslu ) Sheridanově režii, snímek vyznívá tolik přesvědčivě a uvěřitelně. 4+1/2* p.s. tento snímek jsem dlouhou dobu nemohl sehnat. Teď koukám, že je to moje jubilejní 1000 hodnocení. Zřejmě to tak mělo být :o) Na " velké snímky " se vyplatí počkat...... (02.04.2010)

Tohle je takové to hodnocení, které nechci dát, ale musím, protože bych si potom zase lhal do kapsy. Daniel Day-Lewis je tu, stejně jako ve svých jiných rolích, fantastický a svého prvního Oscara si bezesporu zasloužil. Samotný film je vlastně také skvělý a nemám mu co vytknout. Bohužel už jsem ale zcela unavený z filmů podobného ražení (Skafandr a motýl, Uvnitř tančím, Nedotknutelní), kdy se z vás po celou dobu snaží snímek vymačkat emoce, především pak soucit s postiženým hrdinou. Dějová linka je naneštěstí také málokdy originální a vcelku odhadnutelná. Neboli Moje levá noha je výborný film a rozhodně bych ho všem doporučil, ale já osobně už jsem z podobných filmů znuděný a potřebuju od nich pauzu. 6/10 (14.03.2014)

Silný příběh od začátku až do konce. Celé herecké obsazení podalo skvělé výkony. Daniel Day-Lewis hraje nadpozemsky a následný aplaus ve stoje při předávání Oscarů si tvrdě odpracoval. I zcela nenápadná, zevnějškem tuctová ženská Brenda Fricker předvedla zač je toho loket a za svou roli dobrosrděčné a láskyplné matky si také odnesla zaslouženého Oscara. Ray McAnally v roli žíznivého ale milujícího otce byl taky fantastický. Snímky natočené podle skutečných údálostí a příběhů jsou ještě podstatně lepší když se do toho všichni pustí se vší vervou a plným nasazením. Poctivě zpracovaný a bravurně natočený příběh Christyho Browna toto jen dokazuje. Pečlivá režie, dokonalé herecké výkony, citlivá hudba, vynikající scénář - výjimečný film. (19.04.2008)

Day Lewisova herecká metoda, kdy svojí postavou žije i v pauzách mezi natáčením, nese jak se zdá, své ovoce. V tomhle filmu je totiž....neuvěřitelný. Já jsem k hereckým ztvárněním fyzicky indisponovaných lidí vždycky spíše kritický, protože kolikrát se jedná jenom o extatické přehrávání, ale Day Lewis, to je jiná. Svým výkonem smazává hranici mezi herectvím a realitou. (24.08.2003)

I didn't ask for a fucking psychological lecture. I only asked for a fucking light. Jeden z mála filmových zážitků, pro který nenáchazím slova. Díky metodickému herectví Daniela Day-Lewise sem se okamžitě dokázal zžít s hlavní postavou. Smál sem se, fandil, brečel jak želva. Úžas je slabé slovo. Rozhodně jeden z nejlepších filmů vůbec. (14.12.2010)