Akira

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90% (02.07.2006)

Zajímavé anime s velkým množstvím postav, takže chvíli trvá, než se zorientujete a začne se všechno dávat do souvislostí. Začátek je poměrně zdlouhavý, ale pak se příběh rozjede a už se jen snažíte pochopit kdo je Akira a jaký má význam. Animace je pro mě osobně trochu slabší a příběh poměrně složitý. (24.08.2005)

Dva keramické rotory pro každé kolo, počítačem ovládané nezablokované brzdy, 12 000 RPM, 200 koní… – Chtěl by ses na ní projet, Tetsuo? Zlo, násilí, korupce, beznaděj a skrytá síla v každém z nás. Nechápu, jak se mi podařilo ve stavu blízkém transu sledovat děj. Při pozitivním vizionářském závěru už jsem snad ani nedýchal. Filozofická stránka filmu mi ale pořádně začala docházet až když film skončil, a já na gauči ještě půl hodiny civěl na monitor. Při druhém shlédnutí jsem znal děj a poskládal jsem si dohromady další souvislosti, ale jsem si jistý, že mě Akira ještě má čím překvapit. Když jsem viděl Akiru podruhé, tak jsem vnímal skvělou hudbu, kterou jsem předtím jaksi podvědomě vstřebal. Možná bychom si neměli zahrávat s takovou silou. (29.05.2008)

Futurizmus rozmachlených špinavých ulíc ovládajúcich mocnými. Je mimoriadne zaujímavé, akú drsnú hermetickú charakterizáciu sprevádza dej postavy celoplošne a náležite ich rozvíja. Farby sú pútače, ktoré v temnej noci performujú svojvoľne a vlastným "rozprávačským jazykom" nimi pretkávajú. Z akcie sa stáva honba, z neurčitosti mysticizmus a animačne v područí japonských grafikoch Akira evokuje masopudný exotizmus, ktorý inšpiroval k vzniku celého radu akčných filmov. Snáď iba Ghost in the Shell (1995) mu dokáže v takej miere i medzi takou celospoločenskou obľubou výsostne konkurovať. (20.09.2016)

Poprvé v životě jsem se podíval na nějaké japonské anime... Nevěděl jsem předem o jeho obsahu nic (kromě toho, že má jít o sci-fi) a spočátku mě upoutala originální atmosféra, pěkné animace (zvláště pokud jde o prostředí) a zůstal jsem v úžasu nad tím, jakou výraznou hloubkou film rozehrál v příběhu o počínání mladistvé rebelské party a terorismu s částečně pozitivními úmysly v konfliktu se zákonem... protože něco podobného bych v animáku s akčním nádechem nečekal a dlouhou dobu to na mě i úspěšně fungovalo. Nebyl jsem sice stoprocentně nadšen, třeba po 10ti minutách jsem se bál, aby z Akiry nevzešla jen animovaná přehlídka jízd Tokyem na motorkách a jiných akčních scén. Po hodině a něco pak nastalo nemilé překvapení, když se celý děj překlopil do dost trapného superhrdinského příběhu, kterému nechyběly ani scény plné výbuchů a řady WTF akčních scén, které zde zastřešují jakási zemetřesení vyvolaná během bojů s protivníky nadpřirozenými sílami hlavního hrdiny. Jak jsem byl během první poloviny příjemně překvapen, z té druhé jsem navzdory několika pořád zdařilým prvkům a scénám zůstal zklamán a samotný závěr mi připadal (velice mírně řečeno) nevýrazný a nedůstojný vůči tomu, co vše Akira dlouhou dobu před tím zdařile rozehrává. *** Hodně zajímavé je pro mě si někdy porovnat své dojmy s jinými, mezi nimiž se tu na 1. straně objevuje komentář uživatele, kterému první polovina připadala strašně nudná, ale ta druhá ho zas nadchla natolik, že sáhl nakonec po plném počtu... holt je jasné, že každý oceňujem něco jiného. Otázkou však je, jestli nepramení problém i z toho, že se Kacuhiro Ótomo snaží zavděčit hodně širokému publiku, ale vzhledem k extrémnímu rozpolcení snímku mezi něčím hlubokým i politickým + něčím hodně infantilním a naivním nevznikl úplně vyrovnaný snímek. Pak už ani nepřekvapí, že se tu Akira často dočkal největšího úspěchu u těch, kteří příznávají, že to úplně nepobrali. :o) [65%] (22.01.2022)