Akira

Divný svět bez života, jakási přímočára, zkázonosná přítomnost hniloby. Tak vypadá Tokyo "budoucnosti" jak ji vidí Akira. Zvláštní svět postavený na pravidlech chaosu, holé bytí bez řádu. Tetsuo se vydává na krkolomnou pouť objevit v sobě velký potenciál a jeho kámoš Kaneda mu v tom víceméně pomáhá. Skvělý příběh - dokonalá hudba, bizardní svět něčím nepříjemně cizí, ale přitom podvědomě známý. Velkoměsto tutlající příběhy těch nejordinérnějších až po ty smrtelně - spíš nesmrtelně důležité... (26.09.2007)

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90% (02.07.2006)

Další z řady výtečných anime snímků. Film se pozvolna rozjíždí, pomalu vyprávěný děj postupně nabírá neuvěřitelné obrátky abychom byli svědky bombastického vyvrcholení. 25.2.2017 jsem měl možnost vidět tento skvost na velkém plátně v originále v rámci Future Gate Sci-fi Film Festival 2017 v pražském kině Bio Oko. Byl to opravdu velký zážitek. (31.08.2008)

MA-SA-KR!!! Zážitek, jaký jsem měl úterečního odpoledne z nevšedního anime snímku Akira se dá přirovnat snad jedině k šoku, který si pro mne v nedávné době přichystal depresivní Antichrist. Film Katsuhira Ôtoma naštěstí nešokuje scénami tak, jako Trierova "sonda do duše zkažené ženy", vše si ale vynahrazuje děsivou závěrečnou akční scénou, ve které se představuje jeden z nejbizarnějších záporáků animované japonské produkce. Já osobně jsem čekal, že Akira bude příběh dvou gangů v Neo-Tokiu, který by mapoval životní cestu hrdiny, podle kterého se dílo jmenuje. Nemohl jsem se více splést a o to více být překvapený! Nejenže Akira znamená něco naprosto jiného, ale celý bravurní příběh pojednává o něčem totálně odlišném, a nejvíce k němu sedne označení hodně akční sci-fi. Za sebe nechápu komentáře, ve kterých je promílán slabý začátek: mě přišel výnikající, akční a poutavý. Vždyť v první polovině vlastně sledujeme osudy ubohého Tetsua, kterak se postupně mění v persónu, která z něj zbude na konci - prvních šedesát minut je tedy napínavým příběhem zmateného chlapce a jeho kamarádů, kteří se snaží rozkoukat se ve zmatku, jež se kolem nich děje (teroristé, nemocnice, revoluce). A již v těchto počátečních filmových minutách jsem byl absolutně nadšený z krásně barevných a stylových akčních scén! Na rovinu: bez nich by Akira byl jako Komando bez Schwarzerneggera. Akce v tomto psycho snímku jsou tak vypiplané, že jsem každou z nich sledoval s vytřeštěnýma očima a se zatajeným dechem; ať už se jedná o motorkářské souboje, nebo kulervoucí bitky psionických sil. Ty jsou zdaleka nejlepší, a vedle silně brutálního podtextu Akirovi i ony přidávají nejvíce procent na verdiktu hodnocení. A to jsem stále v půlce! Druhá část filmu se pak nese v atmosféře nejen osobní záchrany, ale i pomsty, kolapsu celé společnosti a hlavně finále desetkrát lepšího a výbušnějšího, než závěr prvních Transformers. To se musí vidět, tohle umí pouze animace, a natočit s živými herci podobný film je i na dnešní dobu zhola nemožné. Pocity z tohoto snímku mi v hlavě víří jako nějaké tornádo, které pohltilo, vcuclo duhu, a leskne se a hřmí ve své nebezpečnosti všemi jejími barvami... Dvě nejsilnější slovní spojení se mi na rty derou bezprostředně poté, co si název skvělého anime vybavím: parádní akce a inteligentní pointa. Akira je spektakulární dobrodružství plné omračujících barviček a scén, v jehož pojetí dostává maximální destrukce zcela nový význam. (21.10.2009)

Těžkopádně zdlouhavý začátek a příliš překombinovaný konec, vše mezi tím je dokonalé. Nikdy bych nevěřil tomu, že anime lze použít jako geniálního vypravěčského prostředku, sloužícího pouze jako formální podklad pro obsah, který stojí na prvním místě. Akira se divákovi neprodává lehko, postupně odhaluje svá tajemství, na spoustu otázek odpovídá příliš otevřeně a na ještě větší počet neodpoví nikdy. Režisér se často spoléhá pouze na výpovědní sílu obrazu a zvuku a na to, jak moc je divák ochoten toto vše smysluplně vnímat. A proto je Akira audiovizuálně našlapaná až po okraj a přitom jsem ani jednou neměl pocit samoúčelného tvůrcovského hraní si. A vzhledem k tomu, že jsem se díky tomuto filmu seznámil s anime, jsem nadmíru spokojený. (02.10.2005)