Půlnoční evangelium

Nadrogovaná adaptace podcastů Duncana Trussella v duchu animátorské školy George Dunninga, která by zapadla na popůlnoční vysílání Adult Swim. Žánrový wow efekt funguje jen tehdy, pokud jste v životě neviděli jediný animovaný autorský dokumentární film. Kombinace dvou relativně kvalitních věcí (zhuleného filosofování o životě/smrti a cestě od jednoho ke druhému + slibného animáku talentovaného týmu na moderní WTF-dada vlně) vytvořila náhodný signál s rovnoměrnou výkonovou spektrální hustotou: soustředit se pořádně nedá ani na jedno. Kdo tušil, že chaos může být taková nuda... (21.04.2020)

Bizarnost, která se nepodobá prakticky ničemu, co jsem kdy viděl. Sjetý podcast, jenž doprovází sjetá animace. Přestože jsem prvním epizodám udělil docela vysoká hodnocení, přiznávám se, že mě hodně unavoval fakt, že jsem nevěděl, na co se soustředit dřív. To v důsledku vedlo k tomu, že jsem se nudil o poznání více, než je u mě na tří až čtyř hvězdičkové hodnocení zvykem. Dialogy ale mají něco do sebe, i když na to každý bude mít jiný názor. Ve druhé polovině série dojde ke zlomu, kdy si divák do jisté míry asi i zvykne, ale především dojde ke zvolnění tempa. To vyvrcholí v poslední epizodě, která se drží nejvíce při zemi, ale servíruje nejhlubší myšlenky, a právě ta má velký potenciál v divákovi něco trvale zanechat, protože smrt v kterékoliv podobě se týká každého z nás. 70% (23.04.2020)

The Midnight Gospel, alebo ak chcete "Půlnoční evangelium" je podarený záhul moderátora, ktorý so svojim vesmírnym simulátorom obchádza rôznorodé planéty a točí rozhovory s osobami kontrastného sociálneho postavenia o témach ako sú náboženstvá, posmrtný život, budhizmus, balzamovanie, špiritizmus, kresťanstvo, rasizmus, sociálne problémy či rakovina. Zvuková stopa, ktorú počas celého seriálu budete počuť bola prevzatá z podcastov Duncana Trussella menom The Duncan Trussel Family a po vizuálnej stránke sa o projekt postaral Pendleton Ward, ktorý sa preslávil ako tvorca dnes už kultového seriálu (nielen) pre deti - Adventure Time. Na seriál sa nedá pozerať objektívne. Jedná sa o čisto subjektívne umelecké dielo, ktoré buď oceníte a budete sa spolu s tvorcami ponárať do fantastického sveta vesmíru a svojrázneho prevedenia rozhovorov, kedy vizuál rozpráva rovnako diverzný príbeh ako jeho audio podkres, alebo budete zhnusení z toľkého filozofovania v podstate nad ničím. Niektoré príbehy sú menej pútavé než iné, ale osobne asi skôr záleží na vašich osobných preferenciách. No, ak vás takáto zápletka moc nezaujíma, tvorcovia sa rozhodli napchať ešte tretiu príbehovú linku, ktorá všetky epizódy spája do jedného príbehového celku. Najviac som si užil koniec seriálu, ktorý využil svoj nápad naplno a dokáže naraz v divákovi vyvolať veľmi zvláštne a dojímavé pocity. Aby som to, ale zhrnul Clancyho Gospelák dua Ward, Trussell je obzvlášť zaujímavý experiment, ktorý vám vytrhne z hlavy mozog, hodí ho do mixéra, následne vám ho vráti naspäť a pokúsi sa o to ešte niekoľkokrát počas dlhšieho sledovania. Pre konzumného diváka to bude strata času, ale pre umelecky zameraného diváka či filozofa to bude skvelý nález. Ak by som to mal hodnotiť dal by som tomu sedmičku. Dostal som veľmi fajn výsledok, ktorý poukazuje na to, že Netflix sa nebojí nechať svojim tvorcom voľnú ruku, a že tradičná západná animácia s nástupom Anime a CGI ešte stále nie je mŕtva. Krása... (09.08.2021)

Ze začátku může odradit styl nebo "nezajímavé téma", ale jak to pokračuje, rozvíjí se i pomálu seriálová hloubka. A musím uznat, že poslední 2 episody (hlavně poslední) mě naprosto uzemnily. Je to jedna z mála show, kde je to lepší a lepší. Člověku to však musí sednout. A občas je těžké se soustředit na to, co říkají, přes veškerou animaci, která se na plátně odehrává. Death... 88 % (26.06.2020)

Nejsem si jistý, jestli z toho vyplývá něco dalšího krom toho, že hosti podcastu Duncana Trussella produkují neskutečný slovní průjem, který je pro ně osobně velmi důležitý, ale nemá opravdu vůbec žádnou externí hodnotu. Na druhou stranu možná není nic víc potřeba a ta absurdita doplněná pomocí animace snovou logikou z toho dělá dostatečně zajímavý proud nevědomí. Neumím si představit poslouchat tyhle lidi říkat tyhle věci pro jejich obsah - přestože s tím cílem ony podcasty samozřejmě vznikaly, tak mi není ani jasné, jestli to je ze strany tvůrců myšleno neironicky jako hluboké dialogy a monology, nebo si beznadějnou a tísnivou vyprázdněnost a nezakořeněnost toho všeho uvědomují - ale nakonec je jedno co to znamená pro ně. Pro mě to je zajímavý experiment, i když spíš si to umím představit promítané na stěně DOXu než na obrazovce. (27.06.2020)