Invaze lupičů těl

Když jednou začnete pochybovat… Jako kdyby se deziluze filmů-noir přesunula z velkoměst na předměstí. Stejně jako poválečná americká společnost, preventivně strašená špiony z východu a atomovou bombou. Společnost konzumní a unifikovaná. První větší kritický úspěch Peckinpahova mentora Dona Siegela je až sadisticky zneklidňující tím, že nic nevysvětluje. Zachycení nálady ve společnosti nevyužívá k průhledné proti-komunistické agitaci. Nevinné, tehdejším Američanům jistě povědomé situace typu společného zahradního opékání, zasazuje do úmyslně nečitelného kontextu a nutí diváky, aby si sami zodpověděli, co je v nepořádku. Co je s nimi v nepořádku. Racionální vysvětlení, o které zprvu usilují postavy, je vyloučené. Zkuste vysvětlit strach. Kde jedince nevyléčí psycholog, tam společnosti nepomůže žádná instituce. Jedou v tom všichni, a kdo zkusí vybočit, bude za blázna. Na stísňující atmosféře se podílí kamera, pronikající do osobního prostoru postav, a využití lokací, jež minimalizují šanci na únik (koridory, zužující se ulice). Občasná naivita a polopatičnost dnes pobaví, ale není tak častá a výrazná, aby negativně ovlivnila úžasný spád filmu, tvořeného zhruba ze třetiny nepolevujícím útěkem před tím, v čem tehdy lidé žili. A vlastně – nejen tehdy. 85% Zajímavý komentář: Marigold (19.06.2016)

Aj keď pomerne predvídateľné a miestami klišoidné, predsa len inteligentné a strhujúce sci-fičko, ktoré dosť vyniká z pomedzi desiatok žánrových kúskov zo zlatého veku amerického sci-fi. Striedma minutáž dopomáha k tomu, aby divák nemal tendenciu nudiť sa a tak si snímok udržiava dravj po celý čas. Len ten záver pôsobí dosť naivne a preplácane, utnúť to tak o 2 minútky skôr, film by vyznel oveľa hrozivejšie. (07.03.2013)

Mistrovská filmařina. Některé záběry jsou vizuálně neuvěřitelně namakané a i ten celkový příběh mi přijde hustej. Jsem totiž ulítlej na různý zombie filmy a tohle k nim nemá moc daleko. Souboj jednotlivce s okolnímy lidmy ze kterých se všichni staly ufoni vylíhlí z lusků, takhle to možná zní směšně, ale ten film je fakt třída. Dost také oceňuji fakt nestárnutí, vůbec to není nudné a opravdu to nepůsobí staře. Podtrženo fakt bravurní režií a hodně dobrými hereckými výkony. Jediné co bych mohl vytknout je dost urychlený konec, chybělo mi tam takový to "dáme těm ufonskejm grázlům na prdel," ale to vůbec nevadí. Ještě jednou říkám majstrštyk. (28.06.2006)

Městečko Santa Mira čelí děsivé invazi mimozemšťanů, která postupně narůstá obludných rozměrů v momentě, kdy se začne šířit do dalších měst. Stačí jen usnout a ráno jste jiným člověkem. Respektive někým úplně jiným, kdo má vaši tvář tělo, vzpomínky, ale chybí mu emoce. Právě jimi se mimozemšťané od lidí odlišují. Jejich těla, napodobující pak vybraná lidská, se vyvíjejí v rostlinných luscích. Když vetřelci ovládnou město, začínají lusky pěstovat ve velkém na farmách a vyvážet je i do okolí. Doktor Bennell ztrácí postupně všechny blízké a nezbývá mu, než se pustit do boje. První zfilmování povídky, jejímž autorem je Jack Finney, je dodnes působivé svým neustávajícím napětím, hudbou a černobílou kamerou navozující pocity strachu a ohrožení i solidními hereckými výkony. Původní hodnocení zvedám o jednu hvězdu. (02.09.2019)

Dnes už kultovní sci-fi horror, ve kterém chtějí mimozemšťané nahradit lidi za své stejně vypadající klony. Postupně klonů přibývá a hlavní hrdina neví, komu může věřit – to se později použilo ve filmu The Thing. Nakonec ho i pronásledují a utrpí velký šok (opět se Thing nechal inspirovat). Má to dobrý námět, herce, hudbu a dialogy dávají smysl. Doporučuji nejen fanouškům výše zmíněných žánrů. (07.02.2010)