Posledné filmové predstavenie

Na konci jsem nebyl o nic moudřejší, než na začátku. Zajímavé je, že americké maloměsto není o moc jiné, než české, se všemi aférami, sexem každého s každým, pomluvami a dalšími lahůdkami. Ale to je asi všechno, co jsem si z filmu odnesl. S postavami jsem nesoucítil, když se na konci zavírá kino a hraje se v něm poslední představení, cosi jako náznak melancholie se objeví, ale nijak převratné to není. Postavy se pořád tak nějak plácají sem a tam a nakonec buď umřou nebo odjedou a v podstatě se nic nestane. Umělecké kvality tohoto snímku mě minuly, i když netvrdím, že nejsou. (25.09.2010)

Je toto šlabikár režijného majstrovstva? To určite! Tu sa zhodli všetky atribúty skvelého filmu. Samozrejme, že nejde o niečo, čo by sa v dnešnej dobe presadilo ( žiadna černošská, ázijská, lesbická, feministická postava v tomto filme neexistuje ), ale ide o údernosť a prednes námetu. A ten je nadčasový. (07.08.2020)

Melancholický pohled na chátrající městečko a dozrávající mladou generaci. Spěchají dospět, ale zároveň se bojí. Propletené vztahy, zvraty a sexuální zkušenosti bez (skoro) cenzury. Na dobu vzniku je film vizuálně i dialogově velmi upřímný. Ta upřímnost, smutek i rozervanost je nakažlivá. Cloris Leachman je úžasná. (05.10.2021)

Peter Bogdanovich dokázal unikátně spojit precizitu klasického hollywoodského stylu – pečlivost v inscenaci černobílých záběrů, hladké grafické návaznosti, využití světla jako výrazně kompozičně motivovaného prvku – s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Jde o evropské vyprávění a chápání postav, kdy není vyprávění motivováno primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlinů, ale pracuje s paralelním vnímáním, mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle. ___ Snímek zachycuje krizi identity u poválečné baby boom mládeže na venkově a její pocit vyděděnosti a zbytečnosti, obecnou nevzdělanost a zoufalé hledání si impulzů k žití. Většina postav jedná právě hodně impulzivně na základě jednoduchých tužeb, není schopna uvažovat v širších kontextuálních rámcích a žije jednoduchou jednotvárnou existenci na maloměstě, kde mohou chodit do kina, opíjet se, hrát v malé herně a randit. A protože právě dospívají, film zachycuje posun z primární fascinace kinem do fáze posedlosti vztahy. ___ Centrem vyprávění je pak trojice postav dvou mladíků a jedné dívky, ke které postupně vyprávění dodává paralely v podobě odhalené minulosti a milostných traumat starší generace. Pojítko mezi těmito světy tvoří vztah jednoho z mladíků se vdanou čtyřicetiletou ženou, o kterém nakonec ve městě ví asi každý krom jejího manžela. Milostné vztahy zakládané spíš z nedostatku příležitostí než z lásky pohánějí film kupředu a stávají se hlavní zbraní dívky Jacy, která na milostném zneužívání mužských citů postaví svoji existenci. ___ Ze spojení amerického stylu s evropským vyprávěním nakonec vzniklo jedno z klíčových dramat Nového Hollywoodu, ve kterém zazářila debutující Cybill Shepherdová společně s Timem Bottomsem, Jeffem Bridgesem a Benem Johnsonem, který nakonec získal i Oscara. Film s nepříjemnými a našemu myšlení velmi vzdálenými postavami možná pro některé není tak okouzlující a divácky atraktivní jako Papírový měsíc nebo A co dál, doktore?, ale jako výpověď doby je... naprosto fantastický. (30.07.2007)

Skvelá 50´s retro coming-of-age vecička z amerického zapadákova. Pekný film v celej svojej úprimnosti a výpovedi. O tom, že všetky dobré časy raz skončia. A to ani nemusí byť nejaké zaprdené texaské mestečko v nejakom 1951. Herecky to nie je ani kúsok falošné, dôkazom sú 4 oscarové nominácie a 2 premenené. Nostalgické, ak ide o prvé kamarátstva, lásky, obľúbené miesta. Bezstarostné, láskavé a zábavné dospievanie však priveľmi kruto naberá na svojom konci. Keďže mi to zašlo pod kožu, idem do plných. PS: Potešili dobové kultúrne odkazy: v školských laviciach koluje „I, the Jury“ (1947) od Mickeyho Spillanea a v zomierajúcom kine chodia westerny, vrátane Winchester 73 s Jimmym Stewartom či záverečnej Red River od Hawksa. (23.04.2022)