Posledné filmové predstavenie

Líně plynoucí film, který má své kvality, ale s nímž jsem se emocionálně naprosto minul. Hlavně kvůli záměrně potlačené narativní stránce. Příběh (který si někteří lidé pochvalují) tady v podstatě neexistuje. Prvních pár minut mě snímek zaujal vykreslením toho, jak kluci chodí do kina a půjčují si auto, ale to byl jen takový úvod, film se pak ubral jiným směrem, nejvíc vypovídal o těžkém dospívání a životě obecně v tom příšerném jižanském zapadákově počátkem 50. let. Texas? Vykreslení tehdejší doby je jednoduché: ačkoliv Bogdanovich natáčel o dvacet let později, než kdy se odehrává děj, za tu dobu se vůbec nic nezměnilo. A když se podívate přes Google Street View do ulic Odessy dnes, tak uvidíte, že i teď je to už na pohled to nejnudnější místo na světě. Není divu, že tam nikdo nevěděl co dělat, že tam byla neskutečná nuda, že lidi ani nepřemýšleli o své budoucnosti a jediné, o co těm klukům šlo, bylo sbalit nějaký holky, chodit na pivo, na kulečník a do kina. Doufal jsem, že to tedy bude víc o filmech, když už je to má v názvu, ale nakonec ani těch tu moc není. Takže ve výsledku, prvních a posledních 30 minut je docela zajímavých, co se to vlastně dělo tu hodinu mezi tím, to netuším. PS: Když čtu místní komentáře, tak fakt jen zírám, co si z tohoto filmu někteří lidé odnesli. Jacy coby největší filmová mrcha? Rozklad vztahů ve městě způsobený televizí? No já nevim... :) (23.02.2010)

...aneb po Papírovém měsíci moje druhé zalíbení v tvorbě Petera Bogdanoviche. Opět černobílý retro snímek nezávislého ražení, opět jedinečná atmosféra, tentokrát v mozaice osudů povětšinou dospívajících kluků a dívek uprostřed texaského městečka s kinem. Navzdory pomalému tempu od začátku silný pocitový zážitek. Když jsme na začátku v místní hospodě, z obrazu ke mě pronikal i ten zapáchající kouř, v závěru uprostřed pohnutých emocí a valícího se větra silnicí cítit i ten vítr. V pozadí pravidelně hrající country muzika, která tu atmosféru krásně podbarvuje, i vánoční koledy jsou tu hezky zaranžované do texaského country rytmu! :) Působivé emoce v řadě scén, rozehrané často už jen mimikou herců, obyčejné zážitky mladých lidí, prožívajících slasti i strasti spočátku bezstarostného mládí, později zlom, nenávratné změny, trpké dohry... a závěr, ve kterém jsem mohl na uhrančivé Cloris Leachman oči nechat. Nutno však dodat, že tady jsou excelentní herecké výkony ze strany snad všech zúčastněných a naštěstí mají co hrát, protože s přibývajícími minuty jde psychologie postav skutečně do hloubky. Jo, to byla vážně zlatá filmová éra, kdy podobné umělecké snímky mívaly ještě většinou propracovaný i scénář včetně psychologie postav a nesázely z větší části jen na ohromující dojem z toho vizuálu. [90%] (16.03.2022)

Peter Bogdanovich dokázal unikátně spojit precizitu klasického hollywoodského stylu – pečlivost v inscenaci černobílých záběrů, hladké grafické návaznosti, využití světla jako výrazně kompozičně motivovaného prvku – s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Jde o evropské vyprávění a chápání postav, kdy není vyprávění motivováno primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlinů, ale pracuje s paralelním vnímáním, mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle. ___ Snímek zachycuje krizi identity u poválečné baby boom mládeže na venkově a její pocit vyděděnosti a zbytečnosti, obecnou nevzdělanost a zoufalé hledání si impulzů k žití. Většina postav jedná právě hodně impulzivně na základě jednoduchých tužeb, není schopna uvažovat v širších kontextuálních rámcích a žije jednoduchou jednotvárnou existenci na maloměstě, kde mohou chodit do kina, opíjet se, hrát v malé herně a randit. A protože právě dospívají, film zachycuje posun z primární fascinace kinem do fáze posedlosti vztahy. ___ Centrem vyprávění je pak trojice postav dvou mladíků a jedné dívky, ke které postupně vyprávění dodává paralely v podobě odhalené minulosti a milostných traumat starší generace. Pojítko mezi těmito světy tvoří vztah jednoho z mladíků se vdanou čtyřicetiletou ženou, o kterém nakonec ve městě ví asi každý krom jejího manžela. Milostné vztahy zakládané spíš z nedostatku příležitostí než z lásky pohánějí film kupředu a stávají se hlavní zbraní dívky Jacy, která na milostném zneužívání mužských citů postaví svoji existenci. ___ Ze spojení amerického stylu s evropským vyprávěním nakonec vzniklo jedno z klíčových dramat Nového Hollywoodu, ve kterém zazářila debutující Cybill Shepherdová společně s Timem Bottomsem, Jeffem Bridgesem a Benem Johnsonem, který nakonec získal i Oscara. Film s nepříjemnými a našemu myšlení velmi vzdálenými postavami možná pro některé není tak okouzlující a divácky atraktivní jako Papírový měsíc nebo A co dál, doktore?, ale jako výpověď doby je... naprosto fantastický. (30.07.2007)

Ne náhodou je posledním filmovým představením Fordův snímek Red River, Bogdanovich buduje atmosféru pomocí stejných výrazových prostředků jako jeho mistr. Skvělý film (viděna režisérská verze), jehož námět zopakoval v komediálně odlehčenější variantě s desetiletým časovým skokem George Lucas v Amerických graffiti. (23.03.2014)

Tak tímhle se u mě Bogdanovich nesmrtelně zapsal. Možná nejlepší retro, jaké jsem viděl. Černobílá evokuje šedou poválečnou realitu a hlavní postavy žijí v pustém zapadákově a prožívají svoje slasti a strasti. Silný nostalgický prožitek za melodií odrhovaček Hanka Williamse. Cybill Shepherdové se debut více než povedl, herecké výkony obecně bez chyby. Nevtíravý a podmaňující filmový zážitek. (30.12.2005)