Posledné filmové predstavenie

Mé první setkání s Bogdanovichem, a hned bych o něm mohl psát celé slohy. Silně přehlížený klenot, který báječně a účelně oživuje tranzitní období americké kultury a svou formu zasazuje do kontextu neohollywoodské i evropské filmové moderny. Film nemá na první pohled motivačně sevřený příběh a nesměřuje za jediným velkým cílem, nýbrž se blazeovaně vznáší mezi postavami a soustředí se na zachycení okamžiků - nikoli ledabylých a čistě všedních, ale při nejmenším symbolických, skrze něž reflektuje společenské změny a ono období přechodu. Stabilním bodem je kinosál a herna v jinak nudném zapadlém městečku, které vede stárnoucí Lev Sam, jenž ve svém kovbojském obleku a se svou životní moudrostí představuje pro mladé i pro samotné vyprávění odezvu starých časů nejen filmové morálky. A skutečně, zpočátku se jeví i celkem nevinné svléknutí u bazénu s partou vrstevníků jako zahanbující akt, zatímco posléze a po přesunu mladistvé fascinace z promítání filmů na fascinaci opačným pohlavím se uvolňují nahodilé milostné pudy a morální lhostejnost, mladí prchají před rodiči ve stylu Rebela bez příčiny, otupělí svědci nejsou schopni emocionálně reagovat na zabití nevinného chlapce a jedna z hlavních postav nakonec odjíždí na plnění armádních povinností, čímž se stvrzuje konec idylických hrdinů ve stylu Johna Waynea a nástup deprese a krize společenské osobnosti v éře války ve Vietnamu. Mladí neví, co si s životem počít, a jejich Poslední filmové představení o tom vypovídá zároveň nadčasově, neboť se ve zdejších sexuálních pohnutkách zaručeně musí 'najít' i budoucí generace, a také hodnotně z pohledu historického cinefilního odkazu a dokonalého vzkříšení amerických padesátých let. A hodnotná je jistě také účast Cybill Shepherd, která je snem všech nadržených puberťáků v ospalých texaských městech (a vlastně i všude jinde). 90% (20.04.2020)

Ne vyloženě příjemný, ale rozhodně zajímavý a velmi autentickým dojmem působící film - co postava, to nějakým způsobem divný člověk. A zdaleka ne vždy sympaťák. Osudy všech mladých i starších hrdinů jsou poutavé a nevypočitatelné, některé se vyvíjí (k lepšímu, k horšímu) a jiné se vlastně točí pořád dokola, podobně jako místní rádia hrají stále tytéž písně a jen občas mezi ně zařadí nějakou neohranou. Peter Bogdanovich to vše natočil tak mazaně, až má člověk pocit, že doopravdy sleduje film z padesátých let - tak trochu ospalý film, který plyne pomalu proto, že si to zkrátka může dovolit. (13.02.2017)

Tak tímhle se u mě Bogdanovich nesmrtelně zapsal. Možná nejlepší retro, jaké jsem viděl. Černobílá evokuje šedou poválečnou realitu a hlavní postavy žijí v pustém zapadákově a prožívají svoje slasti a strasti. Silný nostalgický prožitek za melodií odrhovaček Hanka Williamse. Cybill Shepherdové se debut více než povedl, herecké výkony obecně bez chyby. Nevtíravý a podmaňující filmový zážitek. (30.12.2005)

Film, ktory preslavil rezisera Bogdanovicha. Oslovi to najma artovych divakov, ti, co maju radi brutalne strhujuce tempo, dychberucu akciu si moc neuzuju. Film ma kludne, pomale tempo, ospale texaske mestecko ma hned oslovilo. Postavy jednaju okamzite, impulzivne, videl som mladeho Dzefa Mosty /Big Lebowski/. Shadwella moc nemusim, tentokrat ale vynimocne dobre napisal, ze film ani nepotrebuje dejovu liniu. 89 % (09.02.2021)

Skvelá 50´s retro coming-of-age vecička z amerického zapadákova. Pekný film v celej svojej úprimnosti a výpovedi. O tom, že všetky dobré časy raz skončia. A to ani nemusí byť nejaké zaprdené texaské mestečko v nejakom 1951. Herecky to nie je ani kúsok falošné, dôkazom sú 4 oscarové nominácie a 2 premenené. Nostalgické, ak ide o prvé kamarátstva, lásky, obľúbené miesta. Bezstarostné, láskavé a zábavné dospievanie však priveľmi kruto naberá na svojom konci. Keďže mi to zašlo pod kožu, idem do plných. PS: Potešili dobové kultúrne odkazy: v školských laviciach koluje „I, the Jury“ (1947) od Mickeyho Spillanea a v zomierajúcom kine chodia westerny, vrátane Winchester 73 s Jimmym Stewartom či záverečnej Red River od Hawksa. (23.04.2022)