Nadaný žiak

Todd naslouchá hlasu člověka, kterého donutil vyprávět. Vyprávění ho zcela pohlcuje, každým dalším slovem, každou další větou. Chce slyšet všechno. Všechno, co se událo v továrně na smrt. Postupně ztrácí kontakt s realitou, zapomíná na školu a z nadaného žáka se stává . bezcharakterní zrůda, a z vyděrače vydíraný .„Každý věděl něco, co ten druhý chtěl držet v tajnosti“. Stephen King je dnes už považován za klasika hororu, ovšem málokterá jeho předloha se dočkala stejně výborného zpracování. Potěšil mě i Jan Tříska. „Znalosti, vzdělání, zkušenosti. A s těmito dary přichází odpovědnost volby. My sami rozhodneme, jak propůjčíme svá nadání světu.“ (04.12.2005)

Mistrovský valčík Bryana Singera a Iana McKellena. Nezbývá než obdivovat, jak se režisérský mág dokáže rokročit nad propastí, která v Hollywoodu tradičně dělí atraktivitu a hloubku. Singerův jazyk je srozumitelný, přesto nabitý emocemi a atmosférou. Vše působí civilně, precizně, expresivně. Drama jednotlivých scén je perfektně vystavěno, neustálé přelévání úloh "učitel x žák" udržuje intenzitu snímku na vysoké úrovni a drastické snové výjevy ji jen zvyšují. Není sporu o tom, že existují působivější portréty zla v člověku, nicméně Nadaný žák je vzácný tím, jak si uchovává atributy dobré americké podívané, aniž by se podbízel, nebo aniž by Singerovu vlast nějak šetřil (závěrečná kompozice nově zrozené zrůdy s americkou vlajkou ve druhém plánu je téměř provokativní). Velké zásluhy patří opět fenomenálnímu Ianu McKellenovi, za jehož maskou laskavého starce dříme neuvěřitelná brutalita... nicméně i tuto roli dokáže anglický virtuóz podat tak, aby Kurt Dussander nepůsobil jednobarevně a schematicky. Proti brilantnímu výkonu starého mistra působí mladý žák Brad Renfro přeci jen výrazně slabším dojmem, nicméně i on ukazuje značný kus umu a nadání. Nadaný žák je výtečným filmem, kde všechno sedí, tak jak má. To, co mu chybí do absolutního hodnocení, přidávám za poselství. Nejsou to dějiny a ideologie, které zodpovídají za zlo v člověku. Je to člověk sám. (03.07.2006)

Nevěřil jsem. Psychologická základna postav nebyla dostatečně silná v kontextu s jejich vyvíjením stejně jako s konstrukcí a spádem příběhu. Nevěřil jsem McKellenovi válečného zločince (i když třeba takový pochod byl působivý), nevěřil jsem Renfrovi proměnu z premiantského studentíka na zvráceného a vulgárního puberťáka a ani tak na první pohled sugestivní a strhující vyprávění o plynových komorách mě nijak výrazně nerozhodilo. Singer neumí pracovat s emocemi. To je fakt, který mi na jeho filmech vadí a nepamatuji si, že by mě nějaký z jeho výtvorů po této stránce jakkoli obohatil. Možná se pletu, jen jednoduše nejsem na laděn na jeho struny. Velice zajímavá látka, šokující scéna s veteránem v nemocnici a tím to asi tak hasne. (10.02.2007)

Sonda do svědomí, fascinace zlem, vypuštění džina z lahve. Tím, že mladík vydíráním přinutí bývalého nacistu k vyprávění, je sám pohlcen zlem, na povrch se dostává, co je ve skrytu. Zdánlivá nevinnost je ta tam. Proti sobě máme dva rovnocenné soupeře. Aneb čím se zabýváš, tím načichneš. Ukázka toho, že inteligence a nadaní není samo o sobě nic, záleží čemu slouží. Filma který s vámi zatřese. Tříska jako třešnička na dortu v samém závěru. (21.04.2014)

Nevim, jak se na to bude divat clovek, ktery necetl knihu. Nejspis jako na dobry thriller, kteremu nechybi zajimava zapletka, vyborne herecke vykony a depresivni hudba. Ten, kdo knihu cetl, pochopi spoustu naznacenych veci, ovsem bude zklaman, ze spousta scen chybi a nektere nejsou tak tisnive napinave jako v knize. Kdyz ale odhlednu od knihy, tak je pribeh mladeho kluka, ktery ma posunute lidske hodnoty, velmi napinavy. (21.05.2002)