X-Men

Rok 2000 byl zásadní nejen kvůli faktu, že započalo nové milénium. Ještě před premiérou Spider-Mana Sama Raimiho totiž spíše tu pravou komiksovou horečku započali již v roce 2000 právě původní X-Meni v režii Bryana Singera. A to i přes to, že měli daleko k typickým komiksovým filmům současné doby. Od režiséra Obvyklých podezřelých a Nadaného žáka se ostatně nedalo čekat, že by natočil film pouze o souboji dobráků proti zloduchům. Přesto zůstávají původní X-Meni i po více než dvou dekádách v srdcích fanoušků a pro jakékoliv možné nástupce dokázali v roce 2000 nastavit laťku velmi vysoko.   V roce 2000 vznikl velmi uvědomělý sci-fi film, který skutečně nesázel jen na boj proti zla. Xenofobie vůči mutantům, snaha i o záchranu těch, kteří mutanty nenávidí a především ústřední záporák, jehož motivace jsou do jisté míry pochopitelné. Už úvodní mrazivou scénou v koncentračním táboře se Singer dokázal dostat postavám pod kůži. Singer ostatně sám konfrontace mezi Profesorem X a Magnetem přirovnal k Martinu Lutheru Kingovi a Malcolmovi X. Oba bojovníci za práva afroameričanů, kteří ovšem používali radikálně odlišné prostředky. Už to naznačovalo, že jsou první X-Meni ambiciózní podívanou, která sice pořád musí plnit podmínky blockbusteru, přesto ovšem pořád tak trochu jinak.   Velkolepostí jsou první X-Meni snadno překonatelní, z rozumných důvodů se ostatně Singer a spol. tehdy vykašlali na komiksové kostýmy X-Menů. Fanoušci tak možná budou nadále brečet, že nikdy Hugha Jackmana neuvidí v ikonickém Wolverinově žlutém kostýmu, nutno ovšem dodat, že sázka na klasické černé kombinézy byla v tomto případě spíše k prospěchu věci. Úsměvné kostýmy by k Singerově pojetí látky totiž prakticky nepasovali, dost možná by navíc mohli výsledný dojem z téhle zásadní komiksové adaptace obměnit. Stěžejní ovšem bylo, že je Singer schopný muž na svém místě.   Ve velkém počtu postav tak dokázal Singer prakticky každé postavě dodat chvíli slávy, skvěle pracovat s příběhy stěžejních charakterů (Wolverine, Rogue, Profesor X, Magneto) a především dokázal z herců samotných vytěžit maximum. Hugh Jackman, Patrick Stewart i Ian McKellen jsou ostatně dodnes bráni jako ikoničtí představitelé, po kterých to bude mít jakákoliv náhrada těžká. Jackman jakoby se pro roli Wolverina narodil, už tehdy herečtí veteráni Stewart i McKellen poté dokázali prodat komplikovaný vztah Charlese Xaviera a Erica Lehnsherra. Především i onu nečernobílost pohledu, kdy by se dalo v jisté formě říct, že oba králové na šachovém poli by vlastně do jisté míry chtěli to samé. Jen jeden mnohem radikálnějším a nebezpečnějším způsobem.   I díky délce 104 minut jsou první X-Meni tempově velmi zběsilí, přesto se vše stěžejní za tak krátkou dobu zvládne odvyprávět. Nejde přitom o to, že by konfrontace na nádraží či na Soše svobody nebyli super, zajímavější je ovšem v průběhu u prvních X-Menů především řešení toho, jaké to vlastně je žít s mutantím genem a především právě to, jak není automaticky povinné dívat se na Magnetovo Bratrstvo mutantů jako černobíle zlé figury. V roce 2000 tak rozhodně nevznikla bezduchá komiksová adaptace, Singer se naopak po svých předchozích projektech projevil jako ta nejlepší možná volba. V rukách Roberta Rodrigueze či Paula W. S. Andersona by rozhodně vznikli zcela odlišné filmy, především ovšem nejspíš o poznání méně intelektuální filmy. Vizuálně možná první X-Meni vyloženě nedokázali vyrazit dech, soudtrack Michaela Kamena byl přesto solidní a vizuální efekty především na tehdejší poměry byli solidní. A především nedokázali po více než 20 letech brutálně zestárnout.   Šlo ovšem především o start série, která se do roku 2019 (rok, kdy studio Fox koupilo studio Disney a X-Meni se tak mohli vrátit domů k Marvel Studios) dočkala celkem 12 navázání a i díky tomu za sebou filmová série X-Men zanechala nesmazatelnou stopu, která bude v jistých formách žít i nadále. Už v roce 2000 bylo zadělané na velké věci. A v roce 2003 se X-Men 2 dokázal Singer překonat už úvodní scénou s Nightcrawlerem v Bílém domě. Ale to je povídání zase na někdy jindy..... (01.05.2022) (menej) (viac)