Draculův syn

Americký snímek „Drakulův syn“ se prostě jen vezl na vlně pokračování, která se natáčela ve 40. letech celkem ve velkém. Jejich kvalita byla oproti 30. létům upadající, což je patrné na chabém scénáři i na podivném názvu. Lon Chaey Jr. je legenda, ale do tohohle filmu nemohl ani on přinést nic navíc, protože nebylo moc co. Tady už by mohlo překvapit jedině to, že by to bylo krvavé nebo odvážené. Ani jedno se nestalo. (06.02.2019)

Lon Chaney je jediný člověk, který si zahrál všechna čtyři klasická monstra Universalu - Vlčího muže, Frankensteina, Mumii a nyní i Drákulu. Bohužel kromě Vlčího muže hrál vždycky role, které už před ním hráli jiní, a tak zcela logicky přichází srovnání. A ve srovnání s takovými mistry jako byli Boris Karloff nebo bela Lugosi může obstát málokdo. Přesto Chaneymu role upíra docela sedla. Bohužel měl v celém filmu velmi málo prostoru, ale i tak působil daleko výrazněji než John Carradine. Film mohl být možná maličko kratší. Místy působil trochu rozvlekle. (29.07.2008)

Vpravdě klasický universalský horor, který potěší především příznivce starých černobílých příběhů s upíry. Krásná Allbrittonová, trochu tajemný Chaney Jr., odlehlé sídlo, močál, cikánská čarodějnice a přerostlý netopýr. Vcelku působivá je proměna upíra v obláček mlhy a naopak. Průměrný snímek nijak zvlášť nevybočuje, ale svým lehce mysteriozním romantismem potěší. A jako takový samozřejmě skončí špatně. Kupodivu hrabě i jeho společnice jsou sympatičtější než ostatní postavy. Milovníky současných hororů samozřejmě asi příliš nenadchne, já byl ovšem spokojený. (05.10.2018)

Ano, je to brak, ale aspoň to není jako brak natočené. Jsem navíc asi jeden z mála, kterým se Lon Chaney v hlavní úloze líbil, protože jeho herectví bylo tak nejednoznačné, až si člověk říkal, jestli tenhle Alucard (och, jak mazaný pseudonym, setkal jsem se s ním už v Drákulovi roku 72´) bude opravdu skrznaskrz záporný, nebo jestli to nakonec nebude jinak. A já myslím, že to nakonec jinak bylo, protože na film se dá dívat i jako na velmi tragickou, naruby obrácenou romanci v hlavní roli s upírem a jeho nevěstou, kterým nepřáli američtí plantážníci. Jestli to tak tvůrci zamýšleli, je jiná věc. (23.02.2019)

Od předchozího příspěvku do klasické draculovské série je tu znát silný kvalitativní propad. Zatímco Draculova dcera byla originálním a svěžím dílkem přispívajícím do upírského mystéria, kde sice hororové prvky tak úplně nehrály první housle, tak syn jen vaří z již převařené vody původního snímku a námětu. Nová je tu snad jen nadužívaná přeměna upíra v kouř a zase zpět, kterou si zřejmě tvůrci předsevzali jako tu nejděsivější součást upírských schopností a tak se ve filmu kouří o sto šest a ve všech lokacích. Otravně pak působí i přemíra vysvětlujících dialogů. Potěšily však všechny scény s Allbritonovou, která působila jako upírka mnohem démoničtěji než chabý Dracula hvězdy Chaneyho a rovněž poslední dvacetiminutovka, která jinak unylému příběhu konečně vlila do žil trochu klasického univerzálního hororu, těch pár střípků z mlžných blat předtím nestojí za řeč. Tři paprsky slunce do hrobky vnikají. (07.04.2021)