Čierni baróni

Na Černé barony a jejich satirickou atmosféru se opravdu velice hodí slovo "absurdní", jenž se ve snímku párkrát mihne a pravděpodobně může (nebo nemusí) vystihovat poměry v PTP. Člověk znal již před zhlédnutím nejednu kultovní hlášku, jež zde zazněla - ať už šlo o Donutilovy "záludné" kontrolní otázky či Žižku se samopalem. Herecké obsazení bylo velmi dobře zvolené - nejvíce mě pobavili Pavel Landovský, Jan Kraus a Jiří Schmitzer. I přes všudypřítomný humor a nadsázku mě z dějové linie s Josefem Dvořákem zamrazilo. (14.01.2021)

Fakt výbornej film s miliardou výbornejch hlášek. Atmosféru zahnívajícího komunismu se opravdu podařilo skvěle vystihnout. Všichni herci zahráli přesně, ale Landovskej to zahrál opravdu brilantně, a ta jeho slovenština mě vždy spolehlivě rozesmála. Bronislav Poloczek s moraváckym přízvukem taky perlí a Václav Postránecký dělá ve scéně prohlídky nástupu nehorázně vtipnou držku. Fakt skvělej film. (19.04.2006)

Nesmrtelná záležitost plná skvělého humoru, který však jako zrcadlo neúprosně ukazuje obraz tehdejší debility některých zelených mozků infikovaných navíc komunismem..... A že některé zelené gumy umí být debilní samy o sobě, to ví leckdo kdo byl na vojně nebo s nimi přišel do styku! Padesátá léta byla strašná. Popravovalo se, zavíralo, výkvět národa hnil v žalářích či na nucených pracích. A tak se stávalo, že v těchto jednotkách, nebo jednotkách z politických vězňů se našlo mezi zloději a vrahy i mnoho farářů, hrdinů západního odboje či statečných občanů, kteří novému režimu řekli jasné ne. PTP coby neopovrhovanější složka armády tak leckdy byly elitním klubem slušných a morálně čistých lidí. Musím vysoce ocenit výkony všech zúčastněných a zejména landovského, který tu byl ve skvělé formě a nechci říkat, že tohle byla jeho životní role (protože v šedesátých jich měl také dost) ale jedna z nich určitě. Tohle je komedie, kterou možná místy už zvládnete i citovat, ale která když běží vždy ji dáte znova a znova... 5 dávek ze samopalu vzor 24! * * * * (31.03.2016)

A terazky napíšem komentár k čomu? Terazky napíšem komentár k fantastickej československej komédii Černí baroni, ktorú som si aj 20 rokov po jej vzniku vychutnal, ako by ju natáčali predvčerom. Je mi jasné, že každý, kto sa podieľal na vzniku tohto snímku, bývalý režim a vojenčinu neznášal rovnako ako v hĺbke duše i celkom obľuboval. Pretože čo hláška, to perla hodná vytesania do mramoru. Jeden vtip a satirický obraz komunistov a vojenských pohlavárov sa na diváka rúti za druhým a v podaní skvelých hercov je to skutočný pôžitok počúvať (a sledovať). Najviac ma bavili major Haluška (fenomenálny Pavel Landovský), poručík Hamáček (sympaticky prísny Jiří Schmitzer) a poručík Troník (premúdrelý retard Donutil), ale aj väčšina vojakov (Vetchý, Vydra, Kraus...), ktorých si vďaka pribrzdenosti, priamočiarosti a istej vtipnej vzdorovitosti nedá neobľúbiť. A má to super hudbu! Za jediný nedostatok považujem určitú epizódkovitosť, ale čo tento film nepotrebuje byť? Nepotrebuje byť kompaktný. Kontrolní otázka: proč? Lebo je neuveriteľne zábavný. Mňa síce možno označiť za premúdrelého a reálny feeling filmu necítiaceho burana, ale bavil som sa kurva hovadsky! (90%) (11.04.2011)

"Poslušně hlásím, že su vojín Vata z Ivančic." Tak se předpisovně hlásilo v lidově-demokratické armádě. Švandrlíkovi pétépáci zkrátka dokázali samizdatově pobavit celý národ a já jsem statečně pod peřinou řval smíchy. Filmu se tu bujarou "armádní" atmosféru podařilo celkem zachytit, ale když už "se to může" tak mě to baví o trošku míň. Přesto budu pozdravovat soudružku hraběnku, malovat Žižku minimálně s lehkým kulometem v rukou a plížit se radostně, protože terazky je tu majorom jakési zmatené individuum, jehož vepři boubelatí rozhodně nejsou pro srandu králíkům. (14.08.2016)